Francouzská Polynésie


Informace

Ostrovy Francouzské Polynésie se nacházejí v Tichém oceánu, 6000 km západně od Chile, 5200 km východně od Austrálie a 15 700 km je vzdáleno hlavní město Francie, Paříž. Trojúhelníkové území Francouzské Polynésie, které zabírá asi 4 miliony km2 oceánu (srovnatelné s velikostí Evropy), je vytyčeno Novým Zélandem na jihozápadě, Havajskými ostrovy na severu a Velikonočním ostrovem na jihovýchodě. Celkem ho tvoří 118 ostrovů, rozdělených do 5 souostroví, a jejich celková plocha je zhruba 3500 km2, což pro srovnání není ani polovina francouzské Korsiky ve Středozemním moři.
Ostrovy Francouzské Polynésie jsou součástí Polynésie (v překladu „mnoho ostrovů“), tedy oblasti středního a jihovýchodního Pacifiku, do které dále patří Velikonoční ostrov, Tonga a Cookovy ostrovy. Ostrovy západního Pacifiku jako Papua Nová Guinea, Solomony, Vanuatu, Nová Kaledonie a Fiji se souhrnně nazývají Melanésie. Konečně severozápadní část Tichého oceánu se označuje pojmem Mikronésie a patří sem drobné Mariany, Caroliny, Marshallovy ostrovy, Karibati a Nauru.

Souostroví
Nejzápadněji položené Společenské ostrovy, které se dále dělí na Návětrné a Závětrné ostrovy, jsou domovem pro více než tři čtvrtiny všech obyvatel Francouzské Polynésie. Nejdůležitějším ostrovem Společenských ostrovů je proslulé Tahiti (1043 km2), kde se nachází hlavní město Papeete a také nejvyšší hora Polynésie, Mt. Orohena (2241 m). Směrem na západ se rozkládají Tuamoty, které tvoří 77 atolů. Jejich jihovýchodní přívěsek tvoří malé souostroví Gambiery, ležící asi 1600 km od Tahiti. Nejsevernějším souostrovím Francouzské Polynésie jsou rovníkové Markézy, ležící 1400 km severovýchodně od Tahiti, sestávající z 15 ostrovů, z nichž pouze 6 je obydlených. Konečně nejjižnější a zároveň nejchladnější Australy, obklopující obratník Kozoroha, jsou tvořeny 5 sopečnými ostrovy a jedním atolem a od Tahiti je dělí vzdálenost 575 až 1275 km.
Vznik a původ ostrovů
Všechny ostrovy Francouzské Polynésie jsou sopečného původu. Vznikly před jedním až třemi miliony let a jsou výsledkem silných podmořských erupcí. Podle stáří je možné dělit je do 2 základních skupin:

Sopečné ostrovy
Jsou v podstatě hory, zvedající se vysoko nad hladinu oceánu, často obklopené bariérovým útesem, který ohraničuje mělkou lagunu, jejíž tyrkysová barva silně kontrastuje s mnohem tmavšími vodami oceánu. Bariérový útes není neprostupný, často je přerušen průlivy (passes), jimiž proudí voda směrem do laguny a zpět. Pokud jsou průlivy dost široké a hluboké, umožňují průjezd i menším lodím. Sopečné ostrovy, které naleznete zejména ve Společenských ostrovech, Australech a Markézách, mají většinou vlhké klima a jsou porostlé bujnou vegetací. Často jim dominují impozantní krátery (calderas), ostré vrcholy, hluboká údolí a někdy i náhorní plošiny. U břehů sopečných ostrovů (ale i atolů) se často nachází motu – malé písčité ostrůvky, na které je možné se přebrodit či přeplout na lodi. Návštěvníkům poskytují příjemné soukromí a jsou oblíbeným místem pro pikniky a koupání.

Atoly
Jsou starší než sopečné ostrovy a jedná se vlastně o další stupeň jejich vývoje (viz níže – vznik atolu). Atoly jsou většinou kruhovité korálové útesy vyčnívající nad hladinu a obklopující lagunu. Tvary atolů se různí od kruhovitých až po téměř obdélníkové a stejně tak se liší velikostí. Pruh pevniny často není souvislý a atol je tak tvořen několika menšími podlouhlými ostrůvky. Nánosy půdy kolem korálového útesu mohou být 3-6 metrů vysoké a často jsou porostlé křovinami a kokosovými palmami.

Vznik atolu
Ze dna oceánu se vynoří mořská sopka (oceanic volcano) a vytvoří tak sopečný ostrov (high island) vyčnívající nad hladinu (pokud není erupce dost silná, dochází pouze ke vzniku podmořské hory - seamount). V souvislosti s pohybem tektonických desek se nově vzniklý ostrov průměrnou rychlostí 10 cm za rok posouvá směrem na západ. V místě původního epicentra postupně vznikají další ostrovy, které se opět posunují západním směrem, a tak dochází ke vzniku celé šňůry ostrovů.
Díky příznivým podmínkám (teplá a čistá voda), se kolem vyhaslé sopky začne utvářet korálový útes (corral reef) lemující pobřeží. Avšak s postupující erozí se sopečný ostrov začne pomalu potápět a korálový útes se rozrůstá ve snaze zachytit co nejvíce světla, které nutně potřebuje k životu. Tak vzniká bariérový útes (barrier reef). Různě široký kanál mezi korálovým a bariérovým útesem se nazývá laguna (lagoon). Postupem času původní sopečný ostrov zcela zmizí pod vodou a nad hladinou zůstane pouze korálový prstenec – tedy atol (atoll).
Výše popsaný proces probíhá několik milionů let a jeho jednotlivé fáze nejlépe ilustrují Společenské ostrovy. Mehetia ležící blízko epicentra je mladý sopečný ostrov bez korálového útesu. Moorea je sopečný ostrov s korálovým útesem zatímco Bora Bora je již téměř atol s bariérovým útesem. Konečně ostrov Scilly je atol.
Ani samotný vznik atolu však ještě není fází konečnou. Po čase se korálový ostrov začne rozpadat a potápět, až ho postupně opět pohltí oceán.