Srí Lanka


Informace

stádo slonů stádo slonůNa Srí Lance se díky příznivému klimatu vyskytuje mnoho vzácných a chráněných druhů živočichů. Je tu 86 druhů savců, mezi nimiž dominuje majestátní slon. Také tady se populace slonů za poslední léta díky ničení přírody a zabíjení slonů velmi snížila. Velké množství slonů můžete vidět v Gal Oya a Udawalawe National Parks a v Handapangale.Vyhubení hrozí také největší kočce na ostrově – leopardovi. Největší populace leopardů na ostrově je v národním parku Wilpattu National park. Můžete tu vidět také několik druhů jelenů a daňků. Dva druhy krokodýla 5 druhů želvy, která jej chráněna zákonem.
Je tu asi 54 různých druhů ryb, 14 místních druhů ryb je zakázáno lovit. Britové nasadili na ostrov asi 16 druhů ryb, mezi nimi i pstruha, který teď žije v říčkách na Horton plains.
Srí Lanka Ostrov je domovem mnohým druhům plazů a hmyzu. Je tu kolem 38 druhů plazů, z toho 16 z nich se vyskytuje pouze na tomto ostrově. Mezi nejznámější patří cejlonská krajta, indická krajta, kobra, zmije apod. Vyskytuje se zde přes 40 druhů žab. Je tu 75 místních druhů hmyzu. Vyskytuje se tu také asi 242 druhů překrásné zabarvených motýlů. Většina z těchto druhů byla objevena a vyskytuje se pouze na tomto ostrově. 6 druhů motýlů žije v nadmořské výšce 1210 metrů nad mořem. Migrace motýlů probíhá od března do dubna. Tradičně letí k Samanala Kande- motýlí vrchol. (Adam´s Peak).
Žije tu asi 431 druhů ptáků, z toho 251 druhů zde žije natrvalo a 21 druhů se vyskytuje pouze tady. Většina místních druhů ptáků žije v suché oblasti u Ceylon Grackle a Ceylon Whistlin Thrush.n Nejlepšími oblastmi s největším výskytem ptáků jsou Sinharaja Forest Reserve a Peak Wilderness Sanctuary. Kolem začátku dubna probíhá velká migrace ptáků například racků a kulíků, kteří přilétají ze západní Evropy, Skandinávie a ze Sibiře.
Do zalesněných oblastí přilétají například pěnice. Přilétá sem také velké množství ptáků žijících u vody – čápi, kachny, volavky a rajky, které můžete zahlédnout téměř v každém národním parku na ostrově. V Bundala Bird Sanctuary můžete mimo jiné pozorovat i plameňáky.

Divoká zvěř
Na tak malý ostrov je Srí Lanka plná rozmanitých druhů divoké zvěře. Z velké míry je to dáno tím, že nadmořská výška se zde pohybuje v širokém rozmezí. Centrální vysočina dosahující až 2500 m nabízí vlhké stálezelené lesy, chladné kopce a vysoké množství srážek. Na méně než 100 km2 zde nalezneme suché pobřežní planiny a písečné pláže. Podnebí ostrova dělící se na širší, suché, převážně severní a východní oblasti a menší, teplé, jihozápadní je důležité pro zachování divoké zvěře. V suché zóně jsou zbytky stálezeleného a opadavého lesa promíchány se zemědělskou půdou a na východě této oblasti dominují pastviny a savany s metr vysokou trávou, Imperata cylindrica, obecně považovanou za pohromu. Celkově se komplex vegetace výrazně liší jak v centrální vysočině, tak ve vlhké zóně na jihovýchodě. Tyto rozdíly odůvodňují velmi rozdílné druhy. Mnoho druhů se vyskytuje pouze v jedné konkrétní oblasti, ale jsou tu také druhy, často spojené s člověkem, vyskytující se po celém území.

24 rezervací divoké zvěře na Srí Lance je umístěno v širokých pásmech, která jsou rodným místem některých druhů, jako například slonů, leopardů, lenochodů, unikátních opic a pestré škály vysoké zvěře, leaf opic s purpurovým obličejem, ohrožených divočáků, dikobrazů a mravenečníků. Plazi zahrnují zmije a krokodýly vyskytující se v bažinách a v ústí řek. Mezi 16 unikátních obojživelníků ostrova patří žáby Nanophrys v horách. Obydlují řeky a močály. V řekách najdete mnoho ryb – pstruzi dovezení Brity, byli nalezeni v chladných pramenech na Hortonské Pláni.
Tři největší rezervace jsou Národní Park v Ruhunu-Yala, Gal Oya a Wilpattu. Ruhunu-Yala je nejdostupnější, proslulí jsou sloni z Lahugaly a Gal Oya, zatímco Wilpattu (který byl zpřístupněn pro návštěvníky začátkem roku 1998) stále přechovává velké množství leopardů.
Singarajská Lidská a Biosférická Rezervace (Světové dědictví) a vysočina Vrchol Wilderness Sanctuary a Adamova hora jsou také známé. Program péče o zachování divoké zvěře je garantován vládou s úřadem v Colombu.

Savci
Asijský slon (Elephas maximus) je běžný v mnoha rezervacích divoké zvěře. Večer scházejí zvířata dolů k vodě, buď v rodinných skupinkách nebo ve 20-ti členných stádech. Návštěvníci cestující z pobřeží nedaleko Kandy mají šanci vidět ochočená zvířata zapojená do práce nebo je sledovat ve „sloních koupelích“. Bahenní sloni, zajímavá podtřída jejíž příslušníci jsou podstatně větší než ostatní sloni se vyskytují v bažinaté zátoce řeky Mahaweli.
Masivně vypadající asijský divoký buvol (bizon) (Bubalus bubalis) s černou srstí a široce roztáhnutými zakřivenými měří k ramenům asi 170 cm. Ochočený druh je znám jako vodní buvol (Bizon).
Leopard nebo panter (Panthera pardus), jediná „velká kočka“ na Srí Lance, se nachází jak v suchých nížinách, tak na zalesněných horách. Je možné ho spatřit jenom zřídka, protože je plachý a prchlivý.

Lenochod (Melursus ursinus) se vyskytuje v oblastech klečí a skal, jeho výška k ramenům je 75 cm. Vyniká svojí rozcuchanou chundelatou černou srstí, nažloutlým znakem tvaru V na hrudi a dlouhým visícím dolním pyskem.

Jelen je na ostrově široce rozšířený. Běžnější, indický skvrnitý jelen (Axis axis), vysoký jen asi 90 cm, je viděn v travnatých oblastech ve stádech asi 20 kusů. Jeho lesklá ryšavá bíle tečkovaná srst je nezaměnitelná. Jelen nosí parohy se třemi zoubky.
Sambhur (Cervus unicolor) (150 cm vysoký) se vyskytuje na zalesněných kopcích, má chundelatou hnědo-šedou srst, ve stáří až černé barvy. Tento jelen má parohy se třemi zoubky a kolem krku má houstou srst, která vypadá jako hříva.

Muntjak nebo štěkající jelen (Muntiacus muntjak) je malý a plachý (60 cm k ramenům). Je hnědý s tmavšíma nohama a bíle zabarvený zespodu a na hrudi. Nosí pár malých parohů. Obvykle se vyskytují v párech a jejich krátké štěkání je slyšet častěji, než je možné je vidět.

Divoký kanec (Suc scrofa) je snadno rozpoznatelný díky své hlavě podobné prasečí, je většinou černý, řídce pokrytý srstí s výjimkou tenkého pruhu podél páteře; mláďata jsou pruhovaná. Kly mají pouze samci. Obvykle jsou k vidění v trávě a řidším křoví, blízko vody a dokážou značně zničit úrodu.

Zajímavý hulman s nachově zbarveným obličejem (Presbytis senex) je k vidění pouze na Srí Lance. Je to indická opice s dlouhým ocasem a dlouhýma nohama, dlouhá asi 125cm (téměř polovina délky jeho ocasu), má tmavou srst která je kontrastní k téměř bílé hlavě. Srst na hlavě je dlouhá a tvoří vousy, ale vlastní obličej je téměř černý. Obvykle jsou vidět ve stádech asi po tuctu, žijí převážně v hustých vlhkých horských lesích, ale jsou vidět také v otevřených lesících.
Na rozdíl od zvířat, která skutečně žijí divoce, ostatní se adaptovala na život ve vesnicích a městech a jsou často k vidění u chrámů.

Nejrozšířenější z opic je Hulman obecný (nebo posvátný) (Presbytis entellus), další z opic s dlouhým ocasem, má černý obličej, ruce a chodidla.

Tocque Makak (Macaca sinica) 60 cm vysoký je mohutněji vypadající opice s kratšími končetinami. Je různě zbarvený, od šedé k hnědé nebo dokonce červeno-hnědé, s mnohem světlejšími končetinami a spodní částí těla. Světlý, někdy až načervenalý, obličej je na lících pokrytý chlupy. Na vrchu hlavy mu rostou rovné chlupy, které vypadají jako čepice a mají jasně zřetelnou pěšinku.
Nemůžete nepoznat malou veverku. Tyto veverky velikosti dlaně s pěti proužky (Funumabulus pennanti), jsou asi 30 cm dlouhé, polovinu z toho tvoří ocas.

Kaloň (Pteropus giganteus) má rozpětí křídel 120 cm. Tento netopýr se živí ovocem, vyskytuje se téměř všude, s výjimkou suchých oblastí. Hnízdí se ve velkých, někdy až obrovských hlučných koloniích na vrcholcích stromů, často i uprostřed města nebo vesnice, kde vypadají jako roztáhnutý deštník visící na stromě. Večer je můžete vidět opouštět svá hnízdiště a slyšet jejich pomalé rozvážné mávání křídly.

Ichneumon obecný (Herpestes edwarsi) se obvykle vyskytuje v křovinách a otevřených džunglích, může být spatřen ale i na zahradách a polích. Má šedou prošedivělou srst, je dlouhý asi 90 cm, z čehož polovinu tvoří ocas se světlou špičkou. Je velmi známý jako lovec hadů, ale loví také krysy, myši, kuřata a ptačí vejce.

Medvěd pyskatý (Melursus ursinus) je v kohoutku vysoký 90 cm, váží asi 150 kg a jeho tělo je dlouhé až 1,7 m. Mají černou srst a bílou lysinu ve tvaru V na hrudi. Silné, srpovitě zahnuté dráty využívají k lezení a rozhrabování termitišť. Mají bílý, dlouhý čenich, spodní pysk jim vyčnívá. Termitiště a mravence z jejich nízd vysávají trychtýřem, který vytvoří díky přečnívajícímu spodnímu pysku.
Jejich potravou je hlavně hmyz, mršiny, ovoce, obilí. Vykrádají také včelí úly.
Žije především v lesích a pastvinách nížin. Patří mezi ohrožené druhy.

Lori (Loris tardigradus) je malá, pomalu se pohybující hnědošedá poloopice. Váží až 350 kg, její tělo je dlouhé až 30 cm. Má výrazné oči proto, že je žije především v noci. Má špičatý čumák. Hbitým jazykem loví hmyz, její stravou jsou také plazi, ptáci, malí savci a obojživelníci. Nežije v párech ani ve stádech, ale jako samotář.

Ovíječ skvrnitý (Paradoxurus hermaphroditus) patří mezi cibetkovité šelmy. Váží až 4 kg, tělo je dlouhé až 1,1 metru, z toho ocas většinou 50 cm.
Má šedou srst s nezřetelnými podélnými pruhy a skvrnami. Hlavu má tmavou a nad očima má bílé tečky. Pomocí silných drápů se jí dobře šplhá a běhá. Přes den se ukrývá na střechách, kůlnách, ve stromech a ve stokách. Její potravou je hmyz, drobní savci a ptáci.

Promyka mungo (Herpestes edwardsii) váží 1,5 kg, tělo je dlouhé asi 90 cm. Žije především v otevřených lesích, křovinách a v kultivovaných oblastech. Má protáhlé tělo a krátké končetiny, trochu může připomínat fretku. Její srst je černo-bílá.

Luskoun tlustoocasý (Manis crassicaudata) má krunýř tvořený překrývajícími se šupinami. Bohužel je cílem lovců , jeho maso má prý dokonce léčivé účinky. Při ohrožení se svine do klubíčka, aby si ochránil své lehce zranitelné břicho. Má dlouhý ocas, který měří až 45 cm. V noci se vydává za stravou do termitišť a mravenišť. Ty rozhrabuje svými předními drápy a dlouhým jazykem pohlcuje stravu.

Veverka pětipásá (Funanbulus pennantii) má šedohnědé zabarvení, na zádech ji zdobí několik světlých podélných pruhů. Můžete ji vidět podél cest, v parcích. Živí se pojídáním zbytků po lidech, plody, ořechy, hmyzem, ptačími vajíčky a bylinami. Můžete ji vidět ve skupině, většinou po 4 až 10. Je dlouhá asi 30 cm, a to i s ocasem. Samice této veverky si staví hnízda v korunách stromů.

Sambar indický (Cervus unicolor) má hnědou hustou srst – je to jakýsi „jelen s hřívou“. Váží až 300 kg a patří mezi rozšířené druhy. Žije v hustých lesích, kde je dostatek vody. Aktivní je v noci, žije ve stádu o 10 až 15 jedincích. Samcům vyrůstají trojhroté parohy.Živí se především trávou, listy, plody a bobulemi.

Levhart (pantera pardus) Je tu značně rozšířen. Jeho srst má kontrastní skvrny, což mu umožňuje nenápadně se přiblížit k nepříteli. Běžně je zabarven do okrové barvy. Váží až 50 kg, samice jsou o něco menší. Levhart umí hbitě šplhat a své úlovky si vynáší vysoko do korun stromů. Živí se hmyzem, obojživelníky, jeleny apod. Loví většinou za úsvitu nebo za soumraku. Na Srí Lance levharti patří mezi ohrožené druhy.

Slon indický (elephas maximus)
Slon indický byl symbolem panovníků a složil jako zvíře válečné a pracovní, využíval se i při lovu a těžbě dřeva. Sloni jsou neuvěřitelně zruční, silní a nápadití. Stav pracovních slonů se snížil díky rozvoji techniky. V poslední době se uplatňují jako dopravní prostředek – jako turistická atrakce.
Sloni indičtí žijí ve stádech o počtu několika desítek zvířat. Vede je nestarší samice. Pobývají v lese, džungli v keřovité buši nebo na travnatých planinách. Dospělý jedinec dosahuje výšky 2,5 metrů a délky 5,5 –6,4 metry. Samice může vážit až 2 700 kg a samec až 6 700 kg. Slůně váží kolem 50 – 150 kg. Denně spotřebuje až 150 kg potravy, většinou se živí dlouhou travou. Jí po celý den, kromě poledne. Napít se přichází k říčkám a jezírkům navečer.
Březost je 644 dnů, matka pečuje o mládě do 4 let. Slon roste do 17 let, samice dospívá v 9 letech, samec ve 14 – 15 letech. Mládě rodí samice každých 3 – 4 roky, v některých oblastech jednou za 5 – 8 let.
Velkým nebezpečím pro slony jsou pytláci a rozrůstající se lidská populace stejně jako devastace biotopu. Stav slonů v přírodě se odhaduje na 35 000 – 50 000, pracovních slonů je 3 000 – 5 000. V zajetí člověka se ročně narodí 10 – 20 mláďat.

Ptáci
Srí Lanka je ráj ornitologů, protože zde žije více než 250 druhů ptáků, převážně ve vlhkých oblastech, jako například loskutáci, zpívající slavíci, slavíci žlutokrcí, malkohy a slavíci s hnědou čepičkou. Zimní migrace přichází ze vzdálené Sibiře a ze západní Evropy, jezera lákají spousty vodních ptáků (pisila, mihule potoční, bodlíni a čejky, také volavky popelavé, volavka a kakost. Lesy přitahují rákosníků, slavíků, kukaček a mnoho dalších. Kumana útočištěm na jihovýchodě a Bundala (známý jako plameňák), Kalametiya a Wirawila útočištěm mezi Tissamaharamou a Hambantotou na jihu, všechny s lagunou, jsou hlavními ptáčími rezervacemi.


Ptáci ve městech a vesnicích

Některé ptáky je možné vidět téměř ve všech městech a vesnicích. Všudypřítomný vrabec domácí (Passer domesticus) 15 cm velký je rozšířen téměř po celém světě. Malá, ale velmi hlučná, vrána domácí (Corvus splendens) je velká 45 cm, má šedé tělo a černý ocas, křídla, hlavu a krk. Můžete je vidět nahromaděné ve skupinách, jako by byly na zasedání.
Dva členové holubí rodiny jsou často viděni v zastavěných oblastech. Břidlicově šedý holub skalní (Columba livia) 32 cm, má na křídlech dvě černé skvrny, vyskytuje se téměř všude, zatímco hrdlička kropenatá (Streptopelia chinensis) 30 cm, se hojně vyskytuje v zahradách a parcích a je často vidět na zemi při krmení. Dá se poznat podle tečkovaného tmavého hřbetu a širokého límečku z bílých teček, její hlava a spodní část těla jsou světle růžové.
Red-vented bulbul (Pycnonotus cafer) 20 cm, je široce rozšířený v parcích a zahradách. Tento hnědý pták má malý hřebínek a výraznou červenou skvrnu pod ocasem.
Majna Indická (Acridotheres tristis) 22 cm, je často viděna jak se krmí na trávě, speciálně po dešti. Má bílou skvrnu pod ocasem a holou žlutou kůži kolem očí, žlutý zobák a nohy a při letu jdou vidět široké bílé skvrny na křídlech.
Magpie-robin (Copsychus saularis) 20 cm, je výborný zpěvák. Samci mají křídla, hlavu a vrchní část těla černé, ale se znatelným bílým pruhem na křídlech. Dlouhý černo bílý ocas mají často vztyčený. Samičky jsou podobně zbarvené, ale hnědě.
Drozd bělohlavý (Turdoides affinis) 23 cm, obyvatel zahrad a buší, má základní barvu hnědou se šupinatým krkem a hrudí. Vršek hlavy má krémově bílý, což je kontrastní s tmavě hnědou barvu na stranách hlavy.
Převážně žlutý snovač si staví pozoruhodně složitá hnízda. Nejběžnější je Snovač Baja (Ploceus philippinus) 15 cm, hnízdí ve velkých koloniích, často na palmových stromech. Samci mají v době rozmnožování černou hlavu a krk, a v kontrastu k tomu žlutou čepičku a pásku na prsou. V ostatních obdobích jsou samci i samičky hnědé barvy, jako vrabci.
Někteří z ptáků žijících ve městech vykonávají i užitečnou funkci, jako například sbírání odpadků nebo čištění odpadků. Luňák cestovavý (Milvus migrans) 65 cm, je hnědý pták s velmi dlouhým ocasem. Umí vzlétnou prudce nahoru a vrhnout se odvážně dolů pro kousek jídla. Luňák brahmánský (Haliastur indus) 48 cm, je hezčí a omezuje se převážně na místa u vody, jako například mola a pobřežní pásy. Má nezaměnitelné kaštanové a bíle opeření.
Ledňáček bělohlavý (Halcyon smyrnensis) 27 cm, je obvykle k vidění u vody, kde se usazuje na stožárech a sloupech. Pestré kaštanové zbarvení jeho peří kontrastuje s jeho zářivě modrým peřím na křídlech, když se vrhá dolů chytit kořist. Červený zobák a bílá přední část těla jsou nezaměnitelné.

Ptáci ze suchých nížinatých oblastí

V této oblasti jsou pozorovatelé ptáků odměněni hojným množstvím ptáků, které mohou snadno spatřit ve volné přírodě.
Malabar Pied Hornbill (zoborožec) (Anthracoceros coronatus) 90 cm, je možné vidět v malých hlučných hejnech, často na ovocných stromech. Peří je černé a bílé a dlouhý ocas má bílý okraj. Masivní zobák je žlutý a navrchu má černo-žlutý výrůstek známý jako helma.
Alexandr malý (Psittacula krameri) 40 cm, má dlouhý ocas, nachází se v suchých severovýchodních oblastech a v pobřežních pásech, shromažďují se ve velkých hlučných hejnech a hnízdí v kokosových hájích. Samičky oproti samcům nemají límec. Dokážou velmi poničit úrodu, ale jsou příjemní a často jsou to domácí mazlíčci.
Celý černý Drongo (Dicrurus adsimilis) 30 cm, stále sedí na telegrafních drátech nebo holé větvi. Jeho nápadně vidlicový ocas ho snadno identifikuje. Příbuzný Racquet-tailed Drongo (Dicrurus paradiseus) 35 cm, má střapatou chocholku, charakteristický ocas, který je zakončený dlouhými fábory na konci rozšířenými.
Lejsek černoocasý (Terpsiphone paradisi) se hojně vyskytuje v lesích a zahradách suchého pásma a nižších kopců, kde mají dostatek hmyzu. Hlava je lesklá kovově černá se zřetelným hřebínkem, což kontrastuje s bílou spodní částí těla. Křídla a ocas jsou bílé nebo kaštanové. Samci mají často na ocase dlouhá pera.
Malý zelený včelojed (Merops orientalis) je obvykle viděn v párech, sedící na sloupech nebo holých větvích. Jeho zelené peří kontrastuje s namodralým krkem a kaštanovou hlavou.
Páv (Pavo cristata) je běžný v neobvyklých místech suché oblasti. Samec má elegantní ocas, může dosahovat délky až přes 2 m, jednobarevná samice 100 cm.

Vodní ptáci ze suché oblasti

Pro suchou oblast je charakteristická přítomnost mělkých umělých jezer (jímek), které tvoří pro ptáky přirozené prostředí.
Jeden z nejsnadněji identifikovatelných je pelikán skvrnozubý (Pelicanus philippensis) 150 cm, má charakteristický veliký váček pod zobákem. Často je viděn, jak plachtí. Pelikáni obývají stromy.
Painted stork (Mycteria leucocephala) – čáp, 100 cm, je převážně bílý, ale má narůžovělé zbarvení na zádech a zelenočerný pás na spodní části hrudi. Dobře viditelné jsou jeho holý žlutý obličej a žlutý dolů zahnutý zobák.
Volavka malá (Egretta garzetta) 62 cm, a volavka rusohlavá (Bubulcus ibis) 50 cm, jsou mimo chovnou sezónu čistě bílé, pouze zobáky mají barevné, volavka malá má černý zobák, volavka rusohlavá nažloutlý. Volavka malá má černé nohy a žlutý ocas, je vyšší a elegantnější než volavka rusohlavá a nebývá tak často k vidění. V chovné sezóně se volavka rusohlavá zbarvuje zlatě nebo žlutohnědě na hlavě a hřbetě.
Čejka indická (Vanellus indicus) 33 cm, představuje bílo-černého ptáka s dlouhýma žlutýma nohama a červeným zobákem. Je to velmi hlučný pták, jeho křik je skutečně hlučný a zní až nebezpečně.
V přechodné vegetaci vodních nádrží můžete vidět roztomilé a velmi osobité bílo-hnědé Pheasanttailed Jacana (ostnák bažantoocasý) (Hydrophasianus chirurgus).

Ptáci z vlhkých a horských oblastí

Ptačí život v centrální vysočině a na jihozápadě země zahrnuje mnoho druhů propojených s člověkem po celém ostrově, ale kromě toho se bohaté množství druhů vyskytuje pouze v této oblasti. Mnoho z 21 druhů domovem na Srí Lance se vyskytují v této oblasti, například 2 zástupci křivek.
Ceylon Lorikeet (loriček) (Loriculus berylinus) 14 cm, je jasně zelený ptáček s krátkým ocasem, podobný papoušku, vyskytuje se v malých hejnech v zalesněných oblastech na ovocných a kvetoucích stromech. Zobák, vršek hlavy a zadeček má jasně červený, na hřbetě má oranžovou skvrnu, která přechází v červenou na hlavě. Samečci mají modrý krk. Domácí druh Layard’s Parakeet (Psittacula calthorpae) 32 cm, má dlouhý ocas a světle šedou hlavu a hřbet, zelená křídla a spodní části těla a černý límeček. Sameček má červený zobák, samička černý. Je vidět v hlučných hejnech převážně v kopcovitých lesích.
Loskuták posvátný (Gracula religios) 28 cm, je oblíbeným mazlíčkem, protože umí výborně mluvit. Vyskytuje se v divokých hlučných hejnech v lesích a na ovocných stromech.
Vlhovec americký (Gracula prilogenys) 25 cm, se vyskytuje pouze na Srí Lance, žije na zalesněných svazích v hlučných hejnech. Oba jsou černí s bílými skvrnami na křídlech a od sebe se liší hřebínkem na hlavě. Vlhovec má pouze malý žlutý hřebínek na zadní straně hlavy, zatímco u loskutáků jsou mnohem větší.
Výše popsané druhy mají sklon vyskytovat se vysoko v korunách stromů, další čtyři jsou k nalezení obvykle na nižších větvích nebo v buších.
Domácí druh slavík žlutokrký (Pycnonotus penicillatus) 20 cm, běžně se vyskytuje v hornatých lesích, obvykle v párech nebo malých hejnech. Má olivově zelenou barvu, spodní části těla jsou více dožluta. Hlava je tmavě hnědá s bílým krkem a bílým obočím. Svoje jméno získal díky nápadnému chomáči žlutého peří na straně hlavy.
Lejsek modrý (Muscicapa sordida) 14 cm, je přitažlivý a pozoruhodný ptáček modro-šedě zbarvený, má jasně modré čelo a černou skvrnu před očima. Vyskytuje se v klečích, buších nebo v zahradách a v lesním podrostu na kopcích. Chová se pro lejsky typickým stylem, zaujme svou kořist létáním z vyhlídnutého sloupku nebo větve.
Grey Tit (Parus major) 13 cm, (rozšířený v Evropě) je běžný na kopcích a v nížinách na zahradách a světlých lesích. Je převážně šedý s černou hlavou a na lících má velké bíle skvrny. Na spodní části těla má široký černý pruh.
Neposedný drozd černohlavý (Rhopocichla atriceps) 13 cm, neustále se stěhuje, vyskytuje se v malých hejnech na lesních půdách nebo na hustém podrostu. Má sytě hnědou vrchní část těla a černou hlavu se světle žlutýma očima kontrastující s čistě bílým krkem a hrudí.

Plazi
Na Srí Lance se vyskytují dva druhy krokodýlů.

Krokodýl bahenní (Crocodylus Palustris)
Krokodýl bahenní je dlouhý až 4 metry, žije v řekách, jezerech a nádržích s čistou vodou. Patří mezi ohrožené druhy, protože je cílem mnoha pytláků. Jestliže vyschne nádrž, ve které žije, vydává se na pochod po souši zpět k vodě. Živí se rybami, ptáky, savci a obojživelníky.
Krokodýl mořský (Cocodilus porosus) upřednostňuje poloslané vody v širokých řekách, kde dorůstají až 7 m. Z ještěrů varan nilský (Varanus) (dorůstá se 2m) je šedivo hnědý s černými a žlutými znaménky, nachází se v rozmanitých prostředích. Jsou široce rozšířeni a krotcí a jsou často viděni, jak vybírají odpadky na skládkách a u obchodů.

Kobra indická (Naja naja polyocellata)
Kobra indická je dlouhá až 1,5 m, má hnědou barvu nebo žlutohnědé bílé značky na zadní straně hlavy. Když zaútočí, vztyčí se a vysune jedovatý zub. Jed do své oběti vstřikuje z tohoto zubu a očima. Živí se plazy, savci (myši a potkani), obojživelníky.

Varan skvrnitý (Varanus salvator)
Ještěr, jehož tělo dosahuje délky až 2 metry. Má černé a světle žluté skvrny na zádech a světle žluté břicho. Je to výborný plavec, při plavání používá svůj ocas. Požírá mršiny, loví ryby, hady, obojživelníky, ptáky a drobné savce a také krokodýlí a ptačí vajíčka. Většinou žije pospolitě, v mangrovníkových hájích a také poblíž lidských sídel.



Pobřežní a mořský život
Slunečné pláže Srí Lanky jsou rájem pro zvířata s úžasnou rozmanitostí ryb, mušlí a korálů, které se hojně vyskytují v mělkých teplých vodách, písečných březích a útesech. Pobřežní korálové útesy poskytují bohatý mořský život, proto je podél jihozápadního pobřeží velmi oblíbené potápění.
Korály jsou živé organismy a dělí se na dva základní typy: typické tvrdé korály (např. větevník) a méně známé měkké korály, které se ukotvují do tvrdých korálů – jeden tvar vypadá jako našedivělá růžová mořská sasanka.

RYBY

Mezi korály plavou rozmanité barevné ryby. Je to hejno stříbrných sardinek a vznešené skaláry (Pomacanthus) často s nápadnými ústy jiné barvy. Motýlkovec Bucholzův (Chateodontidae) je podobný malým skalárám, ale jeho ploutev je na konci zaoblená. Bodlok (Acanthuridae) má ostrou lopatku na kořeni ocasu. Mají stlačené tělo a našpulené rty, často jsou velmi jasně zbarvení (např. 17 cm velký Blue Surgeon). Jako zebra pruhovaná ropušnice (Pteriois) se vyskytuje mezi živými korály a občas je chycena do tůňky mrtvého útesu, aby se stáhla před přílivem. Přestože má na hřbetu jedovaté ostny, pokud zůstane sama, neútočí.

MUŠLE
Nejběžnější je zavinutec, kterého je možné najít na plážích. Ringed Cowrie („ringed“ zavinutec) (Cypraea annulus) má krásnou šedou a narůžovělou bílou skořápku se zlatým kroužkem, zatímco zavinutec penízkový, kdysi užívaný v Africe jako platidlo, se liší barvou, která je nazelenalá šedá až růžová, podle stáří. Velký a krásný zavinutec Tiger Cowrie (Cypraea tigris) (dosahující velikosti až 8 cm) má velmi lesklou skořápku. Velkolepý křídlatec (Lambis) a běžná ostranka (Chicoreus) můžou dorůstat až velikosti 15-20 cm. Mořský ježek (Echinoidea), celkem běžný na písečných plážích a mrtvých korálech, způsobuje extrémní bolest, pokud na něj někdo šlápne, proto je lepší nosit při procházkách obuv.

ŽELVY
Mořské želvy, které v hojném počtu chodí klást svá vejce na písčitá pobřeží, jsou často loveny a proto jsou všechny na listině ohrožených druhů. Existují výzkumná centra na záchranu želv podél jihozápadního pobřeží, nedaleko Bentoty a Hikkaduwy. Obří kožatka velká (Dermochelys coriacea) dorůstá délky až 2 m, má místo krunýře na hřbetě hrubou koženou kůži. Menší kareta zelenavá (Lepidochelys olivacea) má podél krunýře typickou řadu štítků.

Kareta zelenavá (Lepidochelys olivacea)
Kareta zelenavá patří mezi plazy, vyskytuje se v tropických a subtropickcých oblastech Indického, Tichého a Atlantského oceánu. Váží 45 kg, je dlouhá až 75 cm. Má jemně olivovou barvu. Živí se mořskými řasami, medúzami, kraby, měkkýši apod. Každým rokem podniká pouť k píščité pláži, kde snáší do jámy až 100 vajec.

Nebezpečná zvířata
Dodržujte základní bezpečnostní pravidla, nehlaďte pobíhající psi a kočky a nedotýkjejte se také jiných zvířat, pokud si nejste stoprocentně jisti, že je to bezpečné. Chraňte se dlouhými kalhotami a vhodnou obuví před hady a hmyzem.
Vyhněte se kontaktu se zmijemi, kobrami, krajtami a krokodýli.
Pokud se chcete potápět, dejte pozor na medúzy, mořské ježky, lvouny apod.

Zajímavé odkazy

Odkaz na vedeckou expedici na Srí Lance - v angličtině