Srí Lanka


Informace

Umělé nádrže
Na Srí Lance bylo vybudováno poměrně hodně umělých vodních nádrží a proto má ostrov dostatek vody i v období sucha. Většina z nádrží je stará kolem 2000 let a vlastně všechny jsou starší 1000 let. Ještě v dnešní době by bylo vybudování takovéto umělé nádrže významným inženýrským projektem. Na svou dobu jsou dokonalé a fantastické.
Byli vybudovány na popud tamních velkých králů Cejlonu za účelem získání dostatku vody pro pěstování rýže, obzvláště ve velmi suchých severních oblastech ostrova. Jsou připomínkou na sílu a schopnosti velkých starověkých měst, jejichž sláva dnes zarůstá v pralese a umělé nádrže se staly součástí přírody.
Největšími staviteli monumentálních budov a rozlehlých vodních nádrží byli králové Mahasena – 276-303 let n. l. a Dhatusena – 457 – 77 let n. l. Dhatusena zemřel v rukou svého syna Kasyapa, architekta města Sigiriya.

Tanec
Tanec vůbec je na Srí Lance důležitým prvkem obyčejného života. Mají původ v Indii, ale získaly „domácí“ podobu. Přestože tato silná tradice na Srí Lance již slábne, stále ještě ji udržuje skupina učitelů a žáků. Jsou tu tři hlavní školy: kandyjská, kolam (divadelní hra v maskách) a ďábelského tance.

Tanec Démonů vznikl z potřeby venkovských lidí uklidnit zlomyslné přírodní síly a najít požehnání dobrých duchů, když potřebovali zahnat zlé duchy, např. vyléčit nemoci. Je to podoba rituálního tance plná dramatu a duchovních čarodějů a s oltářem. S přicházejícím večerem je kruhová aréna osvětlená pochodněmi a tanečníci v maskách bubnují na buben a skandují. Během zaříkávacího rituálu, který trvá celou noc, duchovní vypudí z nemocného zlé síly. S utrpením je spojeno 18 démonů, každý je představován rozdílnou hrůzostrašnou maskou a ačkoliv je v celém představení určitá část respektu a komičnosti, diváci občas pociťují úlevu. Tyto tance mají vážný účel, a proto nejsou považovány za představení.
Ďábelský tanec má mnoho podob, například sanni yakku – tanec za účelem vyhnání démona nemocí. Tanec kohomba kankariya má zajistit blahobyt a tanec bali je tanec ve prospěch nebeských bytostí.

Tanec Kolam má původy v lidovém divadle. Divadlo v maskách se rozděluje na čtyři druhy lidového divadla: kolam, sokari, nadagam a pasu. Právě tanec Kolam je nejznámější, má mnoho podob. Slovo kolam znamená kostým nebo přestrojení.
Asi nejznámější je tento příběh: Příběh vypráví o královně, která ač čekala dítě, velmi toužila vidět tanec v maskách. Vyřešili to s pomocí tesaře bůžků, Visvakarma, který vymyslel tance.
Tanec Kolam vypráví příběhy a plně využívá různé nádherné masky (často obřích rozměrů) reprezentující představy charakteru pohádek vypravěče, buddhistických Jatakas, bohů a démonů, stejně tak velmi známých členů královského dvora a mnoho pozemských postav z běžného života.
Také zvířata (lvi, medvědi) vystupují jako hravé postavy. Tato forma lidového tance se v některých prvcích podobá mnohem vážnějšímu tanci démonů – vždy se hraje přes noc a v podobném kruhovém jevišti osvětleném pochodněmi (původně byl Kolam předváděn po několik nocí během novoročních festivalů). Navzdory vážnosti tématu nebo morálnímu podtextu je uváděna i trocha kreslených komických postaviček pro odlehčení. Chytré hraní si se slovy může být oceněno skutečně pouze obyvateli Srí Lanky.

Kandyjský tanec
V současnosti se považuje tento tanec za národní. Nejvíce byl oblíben v době kandyjských králů. Existují čtyři druhy tohoto tance: pantheru, naiyaki, udekki a ves, dále pak existuje 18 tanců vannama. Námětem tohoto tance bývá často epos Rámájana, hlavně Rámův útok na Lanku při záchraně Síty. Tento tanec se stal součástí velkolepého svátky Kandy Esala Perahera. Úborem tanečníka bývá kus oděvu připomínající širokou sukni. Má mnoho šperků ze slonoviny a ze stříbra, kolem paží má náramky z tepaného stříbra. Tanec provází mistrné akrobatické kousky. Tanec doprovází bubeník, určující tempo složitými rytmy.