Bulharsko


Informace

Průmysl
Bulharsko se od roku 1990 snaží přecházet k svobodnému trhu. Opouští centrálně plánované hospodářství, dokončuje privatizaci státních podniků a buduje tržní ekonomiku. Hlavním cílem země je vstup do Evropské unie a do NATO.
Nerostná bohatství na území Bulharska jsou dosti omezená. Z paliv se zde ve větším množství vyskytuje hlavně hnědé uhlí, které je ale nekvalitní, kamenné uhlí, lignit, malá ložiska ropy a zemního plynu. Zásoby rud barevných kovů má Bulharsko rozmanité. Těží se rudy olova, zinku, mědi, manganu, molybdenu a stříbra. Veliký význam pro stavebnictví mají vápenec, jíl a keramické hlíny. Bulhaři využívají i pobřeží Černého moře, ze kterého získávají mořskou sůl.
Spotřebu elektrické energie vyvažují elektrárny. 60% elektřiny vyrábí tepelné elektrárny (největší Marica – východ), 37% přísluší starší jaderné elektrárně sovětského typu Kozloduj u Dunaje, která zde zároveň působí jako největší v zemi.
Průmyslová produkce prudce poklesla. Metalurgické závody najdete v Kremikovci u Sofie, kde se zpracovává železo a ocel. S měděnými rudami se pracuje v Plovdivu a Kardzali. Do velice důležitých odvětvích průmyslu patřily i strojírenské závody. Významné byly výroby zemědělských strojů a zařízeních pro ostatní druhy průmyslu. Strojírny se vyskytují v Sofii, Ruse, Burgasu, Varně, Plovdivu i ve Stara Zagoře.
Černé moře určitě nabízí i mnohé jiné možnosti. Například ve Varně se staví námořní lodě, Ruse zase distribuuje lodě říční. Rafinerii ropy má hlavně Burgas, ale i Ruse a Pleven. Nyní relativně opět vzrůstá důležitost potravinářského průmyslu. Velice známá je produkce růžového oleje v Levskigradu, celosvětově se cení hlavně bulharské pivo a sýry. Významná byla vždy tabáková výroba.

Zemědělství
Bulharské zemědělství zažilo velký vzrůst nezaměstnanosti, avšak kvalita výroby je dosti výrazná. Za komunistické éry většina půdy patřila družstvům. Produkce se zvyšovala, ale pohledy se obracely na nové plány umělého zavlažování. V 70. letech 20. století se tisíce malých družstev snažily sjednotit do obrovských agrárně průmyslových komplexů (APK). Ovšem tento pokus nevyšel a po několika letech se opět přešlo na hospodaření v družstvech menších. Po pádu socialismu se mnohé změnilo. Leckterá družstva se rozpadla, tudíž mnohde zůstávají neobdělaná pole. Následná zemědělská reforma se taktéž nezdařila, musí se dovážet velké množství potravin. Zdejší rolníci se kvůli levnějšímu exportu obzvláště z Ruska a Ukrajiny stále problematičtěji uplatňují na mezinárodním trhu, proto žádají o podporu a dotace.
V bulharském zemědělství dominuje především rostlinná výroba. Významnou roli zde hrají obiloviny (pšenice), ale i pěstování zeleniny (rajčata, paprika, cibule, česnek), ovoce (broskve, meruňky, švestky, melouny) a vinné révy. Teplé podnebí v nížinách umožňuje pěstování tabáku, bavlníku a rýže. Proslulá je produkce růžového oleje. Co se týče živočišné produkce, je méně důležitá. V horách můžete zahlédnout ovce, buvoly. Určité farmy dominují chovem vepřů, skotu, drůbeže či koňů. Dříve velice uznávaný rybolov v dnešní době prodělává úpadek.