Brazílie


Informace

Indián IndiánPrvní lidé osídlili Jižní Ameriku asi před 15000 lety. Roku 1500 zde přistáli Portugalci. Po dohodě Španělů a Portugalců o rozdělení světa se stala Brazílie jedinou portugalskou kolonií v Jižní Americe. První kolonisté zde založili plantáže cukrové třtiny, na nichž museli jako otroci pracovat původní indiánští obyvatelé a afričtí černoši.

Národnostní složení:
běloši (Portugalci, Němci, Italové, Španělé, Poláci) 55 %, mulati 38 %, černoši 6 %, další (Japonci, Arabové, Indiáni) 1 %

Kmen Yanomami
Lidé kmene Yanomami žijí na hranicích brazilského státu Roraima a Amazonia s Venezuelou. Patří k nejznámějším indiánským kmenům v Brazílii.
Někdy kolem roku 1950 se lidé z tohoto kmene poprvé setkali s přistěhovalci, kteří káceli prales. Nakazili se od nich smrtelnými nemocemi. Několik vesnic díky tomu vymřelo.
V letech 1986 – 1993 zemřelo téměř 20 % Yanomamské populace, většinou na malárii a další civilizační choroby. V roce 1988 byl vytvořen absurdní plán, který uděloval Yanomamům území a téměř 70 % území jim zabral.
V roce 1991 stanovila vláda Venezuely hranice území, které patří kmeni Yanomami a vytvořila na tomto území indiánskou rezervaci. O několik měsíců později totéž stanovil prezident Brazílie Collor. Vytvořil tak indiánskou rezervaci Terra Indígena Yanomami, která má rozlohu 96 650 km2. Svou velikostí se řadí k největším indiánským brazilským rezervacím.
Podnikatelé toužící po obchodech však ve skutečnosti nikdy toto území neopustili. Mnoho těžařských společností si plánuje svou činnost právě na tomto území, mnoho z nich tu již operuje. V roce 1996 byli brazilští důlníci obviněni z genocidy v roce 1993 při které bylo zavražděno 16 lidí z kmene Yanomami v Haximů ve Venezuele.

Centrem každé osady kmene Yanomami je tzv. „yano“ – kulaté obydlí, ve kterém má každá rodina svůj prostor pro své místo. Centrální prostor se užívá k ceremoniálům a k tanci. Každá rodina se stará o své vlastní území v osadě. Nepřetržitě musí udržovat oheň, který je mimo jiné symbolem rodinného života.
Když jsou lovci úspěšní nebo přijde na návštěvu cizinec, je to příležitost k velkým hodům. Pochoutkou jsou pro lidé Yanomami opice, dále tapíři, divoká prasata a také hmyz, který je zdrojem proteinů. Dále se živí ovocem např. banány a maniokem. Pokud v okolí vesnice není již žádný zdroj potravy, všichni členové se přestěhují na jiné místo.
Lidé z kmene Yanomami dodržují přísné tradice a provádějí různé rituály. Onemocnění se považuje za příchod ďábla, kterého posílá nepřátelský kmen. Ďábla vyhání místní vesnický mediciman, který má ve vesnici velmi vážné postavení. Šaman onemocnění léčí svým tancem, léčivými rukami a různými bylinami. Někdy šaman užívá prášek z halucinogenní rostliny – „yakoana“.
Pokud zemře některý člověk z kmene, je pověšen na strom na tak dlouho, dokud není jeho tělo vysušeno. Poté je tělo spáleno na prach. Popel se smíchá s banány a tuto směs pak sní přátelé a příbuzní zemřelého, aby se tak spojili s jeho duší. Smuteční obřady jsou velmi složité.
Říká se, že lidé z kmene Yanomani jsou velmi agresívní a bojovní. Jako první běloch se s tímto kmenem setkal americký antropolog Napoleon Chagnon v 60. letech 19. století. Napsal o nich dokonce knihu, která se stala bestsellerem. Chagnonovy teorie jsou také popisovány a užívány v knize z roku 20001 „Temno v El Doradu“ (Darkness in El Dorado), kterou napsal Patrick Tierney. Mezinárodní organizace Survival, která se zajímá o indiánské kmeny, charakterizuje lidi kmene Yanomani jako mirumilovné lidi, kteří mají jen strach z příchodu cizinců.