Turecko


Informace

Istambul
Istanbul Historie města sahá do 7. století před n.l., kdy zde byla v rámci řecké kolonizace založena osada Byzantion. Ta byla poněkud rozšířena počátkem 3. století, ale až rozhodnutí Konstantina Velikého (305-336), který zde založil nové hlavní město Římské říše, určilo klíčový význam Nového Říma pro další tisíciletí. O založení města rozhodl, kromě strategických úvah, i sen, který Konstantin považoval za boží příkaz. Pro město se brzy ujal název Konstantinopol, v slovanských oblastech Cařihrad. Postupně byla Konstantinopol hlavním městem říše Římské, Východořímské, dále říše Byzantské a po jejím pádu již jako Istanbul, říše Osmanské.
Hradby města pocházejí z konce 4. století a patří mezi památky světového dědictví UNESCO. Celkový přehled o Istanbulu si lze udělat s patřičným nadhledem z televizní věže Büyükçamlica, která stojí na asijské straně města, nebo během plavby po Bosporu. Zátoka byla dříve chráněna řetězy, napínanými přibližně v místech, kde je dnes Galatský most. Na jeho konci postavili Janované Galatskou věž, vysokou 62 metrů.
Palác Topkapi
Palac topkapi Na špici poloostrova si osmanští sultáni vybudovali svoji rezidenci Topkapi, odkud řídili říši až do poloviny 19.století. Od té doby je muzeem (za nás vstup 120 Kč). U vstupní brány (za chrámem Hagia Sophia) stojí studna z roku 1478. Na prvním nádvoří je kostel svaté Ireny, první, který Konstantin ve městě postavil. Ve strohém interiéru vyniká důvtipná architektura s centrální kupolí a vyvýšenou apsidou. Archeologické muzeum bylo založeno v roce 1846. Má především antické sbírky, mezi nimi i fasádu Aténina chrámu z Assos a sarkofág Alexandra Velikého. Jeho částí je i muzeum starého Orientu, které vystavuje sumerské, chetitské, egyptské a asyrské exponáty. Druhou branou museli již všichni projít pěšky, jen sultán se mohl vést. Za ní, na druhém - středním - nádvoří, je napravo ohromná kuchyně, postavená proslulým architektem Sinanem (dnes muzeum čínského porcelánu, křišťálu a stříbra), poradní místnosti a harém s Bránou eunuchů. Nalevo, vedle harému, jsou bývalá kasárna s vystavenými povozy. Bránou blaženosti se vejde na třetí nádvoří, kde byly audienční místnosti a pokladnice, založená Sulejmanem I. V nich jsou vystaveny největší cenosti Osmanů - trůny s perletí, slonovinou, perlami a topasy; zlaté svícny osázené tisíci diamanty; jeden z největších diamantů na světě Kaşikçi (86 karátů); největší známé smaragdy; zbraně, oděvy atd. Nevyčíslitelnou cenu má knihovna Ahmeda III., zatímco pro muslimy je centrem muzea bezesporu expozice islámských relikvií - věcí, které patřily Mohamedovi a prvním chalífům. Osmané je převezli do Istanbulu z Bagdádu, když získali titul chalífů a jsou mezi nimi Prorokův plášť, vlajka, kterou nosil praporečník Eyüp, dopis, meč, luk a šíp a dokonce i otisk chodidla.

Phaselis
Phaselis Nedaleko dnešního městečka Kemer kdysi leželo velmi významné město, které tvořilo obchodní centrum mezi Řeckem, Egyptem, Asií a Fénicií. Jeho pozůstatky se dochovaly dodnes.
Phaselis byl založen v roce 700 před naším letopočtem Rhodskými osadníky. Jako takový měl velice výhodnou polohu a brzy se stal nejdůležitějším přístavem celé Lýdie, a to i přes to, že oficiálně patřil ostrovu Rhodos a nikoliv Lýdii. Městu přinesl slávu slavný básník Theodectes, který se zde narodil. Později bylo město dobyto Peršany a připojeno k Perské říši. Nakonec jej ovládl Alexandr Veliký. Po jeho smrti město připadlo na dvanáct let Egypťanům, kteří ho poté na základě Apameaské dohody spolu s ostatními Lýdijskými městy předali zpátky ostrovu Rhodos. Stejně jako město Olympos, i Phaselis byl neustále pod palbou pirátů. Ty nakonec přemohli Římané a ujali se vlády nad celou oblastí. Po pádu Římského impéria se město stalo součástí Byzantské říše a zároveň se sem vrátili kořistiví piráti, jejichž nájezdy byly čím dál tím úspěšnější. Město pomalu ztrácelo svůj význam a slávu.
Za dob jeho největší slávy zde bylo vystaveno mnoho budov v rozličných architektonických stylech. Není se čemu divit, vystřídalo se zde opravdu mnoho panovníků z různých koutů světa a každý si chtěl město přizpůsobit svému vkusu. Asi nejslavnějšími budovami byl a je chrám zasvěcený řecké bohyni Athéně, kde byl vystaven oštěp slavného Achilla, a dále potom Hadriánův akvadukt. Dodnes se dochovaly i ruiny bývalých římských lázní, agory a divadla. Většina těchto budov byla postavena v průběhu druhého století před naším letopočtem. Na území města se také našly mnohé sarkofágy a hrobky.

Chattušaš
Chattusass Hlavním městem říše bylo město Chattutaš (turecky Bogazköy). Vzrůst významu chetitské říše je zaznamenán v 15. století př. Kr. za krále Šippiluliumaše.
Za jeho vlády začíná tzv. Chetitská nová říše. Z té doby jsou známy výboje Chetitů do severní Mezopotámie, do Sýrie a do Egypta. Roku 1295 př. Kr. byl uzavřen mír s Egyptem. Na základě mírové smlouvy si Chetité podrželi Sýrii a severní Fénicii. Na stříbrných deskách zachovaný text této mírové smlouvy je nejstarší památkou mezinárodního práva.
Marmarská oblast
Marmarska oblast Historickým srdcem tureckého Turecka je oblast Marmarského moře. Tady najdeme první hlavní město Osmanské říše, starobylou Bursu, stejně jako jejího nástupce nádherné Edirne. Sem patří – budeme-li důslední – i poslední hlavní město Osmanské říše, starobylý Cařihrad, který dnes známe jako Istanbul. Do této oblasti ale sahají i nejstarší kořeny řecké civilizace – bájné homérské město Trója leží na samém jejím začátku.
Návštěvu marmarské oblasti můžeme určitě doporučit. Není to však běžná dovolená u moře – nacházíme se vlastně na severu Turecka na uzavřeném moři. Sem jezdíme spíš poznávat bohatou kulturu a přírodu této nádherné země. Ostatně, část památek najdeme v Evropě a část v Asii. Jen ten přechod mezi kontinenty není tak pohodlný jako v Istanbulu.
Aspendos
Aspendos Na břehu antické řeky Eurymedon leží zbytky významného – původně pamfylského – města Aspendos. Díky své poloze a přístupu k moři se Aspendos stal vyhledávaným vnitrozemským přístavem a kvetoucím obchodním centrem, vyvážejícím především olej, sůl a zeleninu. Roku 486 př.Kr. se stalo ústí řeky svědkem námořní bitvy, v níž byla poražena perská flotila. V roce 334 př. Kr. se obyvatelé města zavázali Alexandru Velikému zaplatit 50 talentů zlata a odevzdat 4000 koní, aby odvrátili obsazení Alexandrovými vojsky.
Největší zajímavosti města:
Amfiteátr
Ke vzniku tohoto skvostu architektury se váže hezká pověst:
Žil kdysi jeden král a ten měl velice krásnou dceru. Ucházelo se o ni mnoho mladíků. Král však byl milovník umění a rozhodl se princeznu provdat pouze za nejlepšího umělce v kraji. Proto vyhlásil soutěž o nejkrásnější a pro město nejpotřebnější stavbu.
Sešlo se mnoho mladých mužů, kteří se ochotně pustili do díla. Když byly stavby hotovy, rozjel se král obhlédnout a posoudit, která z nich vyhraje. Nejvíce se mu zalíbil aquadukt, tolik potřebný pro město, které často trpělo nedostatkem vody. Když však dorazil k teatru, podivil se, co je to za podivnou stavbu a k čemu má vlastně sloužit. Vyšel po schodišti nahoru a podivil se - slyšel ze všech koutů hlasy, slyšel vše, co si lidé povídají. Teatr se mu velice zalíbil.
Jenže princezna byla pouze jedna! A tak bylo rozhodnuto, že bude rozpůlena a rozdělena mezi oba mladíky. Architektovi, který vystavěl teatr, však bylo princezny velice líto a tak se jí raději vzdal ve prospěch druhého mládence. Jako náhradu vytvořil na horní části čelní strany divadla reliéf s bustou princezny.
Skutečnost je však méně romantická. Amfiteátr, vystavěný ve druhém století po Kr., je jedním z nejzachovalejších svého druhu. Jména původců stavby jsou známa. Architektem byl Zenon, investory (máme-li použít dnešní terminologie) byli Crispinus Arruntianus a Auspicatus Titinnianus, za vlády Antonia Pia, mezi lety 138 až 161 po Kristu. Na rozdíl od řeckých amfiteátrů má římský styl (Aspendosský amfiteátr je toho příkladem) jevištní stěnu stejně vysokou jako jsou nejvyšší řady sedadel a vytváří tak uzavřený divadelní prostor o průměru téměř 100 metrů s vynikající akustikou. Jeho kapacita je asi 20 000 sedadel. Pravidelně jsou zde pořádány koncerty, lidové tance, a jsou zde hrávána nová i starořecká dramata. Bývají zde také pořádány řecko-římské zápasy. Návštěva tohoto amfiteátru zanechá v návštěvníkovi nezapomenutelný dojem.
Ankara
Ankara Ankara je hlavním městem Turecka. Antický název místa byl Ancyra, jak se dochoval např. v názvu místního krokusu – Crocus Ancyrensis. Je to krásná žlutá květina, v okolí Ankary hodně se vyskytující.
Ankara se stala hlavním tureckým městem až po hlubokých reformách, které zavedl Atatürk po první světové válce. Do jeho reforem byl vždy hlavním městem Turecka Istanbul. K volbě Ankary za hlavní město vedly Atatürka jistě mnohé důvody, hlavním asi byla strategická poloha hlavního města (Ankara nebyla tak „na ráně“ jako Istanbul), ale asi i psychologické: Istanbul byl příliš prosáklý starými islámskými a otomanskými tradicemi. V době hlubokých přeměn Turecka, které Atatürk prosadil, to zřejmě bylo velmi důležité a v historii Turecka to sehrálo důležitou roli. V roce 1935 měla Ankara 75.000 obyvatel, dnes se blíží k jednomu milionu.
Pohnutou historii města lze stopovat po dobu třiceti století. Archeologové kladou vznik města do doby Trojské války. Místo nese stopy osídlení frýžského, chetitského, lýdského, perského, makedonského i římského. Jak je ostatně v těchto oblastech a tisíciletích běžné.
Ankara – jako hlavní město republiky – má samozřejmě ráz moderního velkoměsta se všemi vymoženostmi moderní civilizace. Nalézáte však na každém kroku projevy staré islámské kultury a zbytky všech kultur předcházejících osídlení, jimiž je Turecko, jako dědic prastarých civilizací, doslova přesyceno.
Na vrcholu kopce vévodí městu citadela (Hisar). V úctu budících pevnostních zdech naleznete zlomky kamenů a pahýly sloupů sebraných v římských ruinách. Malé okouzlující sloupy z neporušeného mramoru podpírají ze dvou stran chatrnou zeď, která v provizoriu v jakém je, zřejmě vydržela celá staletí. V bídném nádvoří jsou úlomky hlavic mramorových sloupů užity jako sedadla kolem stolu, což působí jako nákladná elegance, kterou si sotva kdo může dovolit. Směsice antické nádhery, která na vás dýchne na každém kroku v kontrastu s chudobou současných obyvatel ve vás vyvolá mnoho myšlenek o chodu světa a jeho historie.
Pozoruhodné je také muzeum anatolských civilizací (umístěné v citadele), jehož návštěvu lze vřele doporučit. Obsahuje a uchovává vzorně uspořádané sbírky chetitského umění. Je umístěno ve dvou budovách z 15. století: bývalého karavanseraje (jakéhosi nocležnického hotelu pro karavany) a zastřešeného tržiště. Je v něm vzorně uloženo a zpřístupněno množství archeologických nálezů, jimiž tato země oplývá. Mezi jiným je zde uloženo 35.000 tabulek popsaných klínovým písmem ( v místech jejich nalezišť můžete od místních kluků koupit jejich nepříliš zdařilé napodobeniny, vydávané ovšem za pravé). V tomto muzeu je snad největší sbírka chetitského umění na světě. Můžete se zde obdivovat řemeslné zručnosti příslušníků dávné civilizace. Její datování sahá až do šestého tisíciletí př. Kr., aby rychle zmizela asi v období Trojské války.
Pergamon
Pergamon Narozdíl od většiny ostatních památek, které jsou dnes známy pod svými tureckými jmény, uvádíme Pergamon pod původním, řeckým jménem. Důvod je jednoduchý – asi nejslavnější archeologické muzeum v Berlíně se jmenuje Pergamon, protože právě sem byly dovezeny ukradené zbytky starého pergamonského chrámu. Místo jejich nálezu dnes na mapě najdete pod jménem Bergama.
Pergamon patří k nejzachovalejším antickým památkám na území Turecka. Přitom patří i k nejstarším – byla založena už v 8. stol. př. Kr.. Hlavní rozvoj ale nastává až po smrti Alexandra Velikého, kdy se Pergamon postupně stává střediskem celé oblasti a okolo roku 190 př. Kr. jeho moc sahala přes téměř polovinu Malé Asie. Tou dobou vznikaly také ty nejkrásnější budovy ve městě, včetně dodnes zachovaného divadla (to nemohli Němci ukrást, protože bylo vytesané do skály).
Díky slávě zdejší knihovny bylo lidstvo obohaceno o další důležitý vynález. Alexandrijská knihovna totiž v obavě o ztrátu svého výsadního postavení zablokovala vývoz papyru do Pergamonu. To však na Řeky neplatilo. Když nedáte papyrus, my si najdeme něco jiného. A začali zpracovávat zvířecí kůže tak dlouho, až jim zbyl v rukou – pergamen. Tedy dnes pergamen právě podle místa objevu.
Asi nejpůsobivější ze všech památek je dnes amfiteátr. Naprosto nestandardně je na vrcholu kopce a shlíží dolů, mimo jiné i na současnou Bergamu. Bohužel, největší zachovalou stavbu v Pergamonu, slavný Diův chrám, ukradli němečtí archeologové a podívat se na něj je možné pouze v Berlíně. Zajímavá je samozřejmě i akropole, zbytky Trajánova chrámu či agora a gymnasion.
Nedaleko Pergamonu je další významné místo, slavné Asclepion. Už podle názvu je jasné, že se jedná o místo, kde se léčili lidé (Aesculap byl synem boha Apollona a řeckým bohem zdraví). Ze zdejší školy pocházel i prapředek Dr. Galéna z Čapkovy Bílé nemoci, antický lékař Galén.