Tunisko


Informace

Tunisko zůstává republikou se silnými pravomocemi prezidenta. Svou nezávislost na Francii získalo dne 20. března 1956 a 25. července 1957 se stalo republikou v čele s Habibem Bourgibou, dlouholetým vůdcem za nezávislost. Zhoršující se zdravotní stav Habiba Bourgiby, "nečitelnost" některých jeho opatření a kroků (zejména z posledního období jeho vlády) a obava ze znejistění vnitropolitické scény (s možností vypuknutí nepokojů a mocenského boje mezi jednotlivými vnitřními mocenskými skupinami) vedly 7. listopadu 1987, tehdejšího ministerského předsedu a v současné době prezidenta republiky, Zine El Abidine Ben Aliho k nekrvavému "palácovému převratu", kterým zbavil moci Habiba Bourgibu. Na arabské poměry se však nastupující prezident zachoval k H. Bourgibovi velkoryse a nechal ho, i když v politické izolaci, důstojně dožít. Habib Bourgiba zemřel dne 7. dubna 2000.
Zákonodárná moc náleží jednokomorovému parlamentu - Poslanecké sněmovně. Parlament má celkem 182 poslanců a poslanecký mandát je na 5 let. Hlavou exekutivy je prezident.
Existuje systém více politických stran se zcela dominantním postavením vládnoucí strany RCD (Rassamblement Constitutionel Démocratique - Demokratické ústavní sdružení). Ostatní politické strany, formálně řazené k tzv. "opozici" mají zanedbatelný vliv na politický život země.
Rok 1999 byl pro Tuniskou republiku rokem voleb. Dne 24. října proběhly v Tunisku prezidentské a současně i parlamentní volby. V případě volby prezidenta se jednalo o první pluralitní volby v historii republiky vůbec (v předcházejících dvou volbách byl jediným kandidátem současný prezident Zine El Abidine Ben Ali). Se ziskem 99,44% odevzdaných hlasů byl tedy na třetí pětileté funkční období znovu zvolen Zine El Abidine Ben Ali (celkem je u moci již patnáctý rok).
V parlamentních volbách které se konaly současně s prezidentskými volbami, drtivě zvítězila vládnoucí strana RCD (strana prezidenta Ben Aliho) se ziskem 91,59 % odevzdaných hlasů a získala tak v Parlamentu 148 křesel.
Tuniská republika je aktivním členem řady mezinárodních organizací, především pak Organizace spojených národů (od 1.1.2001 nestálý člen RB OSN), Ligy arabských států (LAS), Organizace africké jednoty (OAJ) a Organizace Islámské konference (OIK). Tunisko se aktivně podílí na činnosti prakticky všech specializovaných organizací OSN. Zapojilo se i do operací OSN na udržení míru v Bosně a Hercegovině, Somálsku, Kambodži a na Západní Sahaře. Ve vztahu k NATO učinilo Tunisko za posledních 5 letech největší sblížení ze všech arabských států. Cílem této omezené spolupráce, relativně intenzivní, je zajištění bezpečnosti Tuniské republiky v nestabilním africkém středomořském regionu. Dosud se však nezúčastnilo společných vojenských cvičení této aliance. Nadále lze konstatovat, že spolupráce s NATO představuje pro Tuniskou republiku, vedle bilaterálních bezpečnostních smluv se středomořskými partnery, hlavní bezpečnostní garanci.
Tunisko se skládá ze 23 gubernií:
Ariana (Aryanah), Beja (Bajah), Ben Arous (Bin 'Arus), Bizerte (Banzart), El Kef (Al Kaf), Gabes (Qabis), Gafsa (Qafsah), Jendouba (Jundubah), Kairouan (Al Qayrawan), Kasserine (Al Qasrayn), Kebili (Qibili), Mahdia (Al Mahdiyah), Medenine (Madanin), Monastir (Al Munastir), Nabeul (Nabul), Sfax (Safaqis), Sidi Bou Zid (Sidi Bu Zayd), Siliana (Silyanah), Sousse (Susah), Tataouine (Tatawin), Tozeur (Tawzar), Tunis, Zaghouan (Zaghwan)