Tunisko


Informace

Tunisko má na africké poměry příznivé ukazatele zdravotní a školské péče. Například průměrným věkem dožití – 72 let – se tak Tunisko blíží Evropě. Průměrná délka věku obyvatel se zvedá, například v roce 1987 byly 64 let a v roce 2000 už délka života dosahuje 72 let. Domácnost má v průměru více než pět členů, překvapivě více ve městech než na venkově. Zhruba každý třetí dospělý občan není zařazen do pracovního procesu.
Tunisko je stejně rozmanité jako jeho obyvatelé. Na jedné straně zde existuje kosmopolitní společnost propagující západní způsob života a na straně druhé se můžete ocitnout v rodině velmi striktně dodržující pravidla Islámu. Čím více se vzdalujete od velkých měst, tím více je život obyvatel tradičnější a tím více se lpí na tradicích. Základem všech tradic je rodina. V odlehlejších oblastech není žádnou výjimkou, že pod jednou střechou žijí tři generace. V těchto rodinách má například žena jen jeden úděl a to jsou děti a starost o domácnost. Lidé se berou většinou velmi mladí a mají hodně dětí. Přibližně 80% populace se řadí k tzv. střední třídě. Tato sociální vrstva žije ve standardních životních podmínkách, nestrádá, má dostatek jídla, pití, přístup ke vzdělání a lékařské péči. Příbližně 84% domácností vlastní televizor, 95% domácností má přistup k elektřině, 92% domácností má přístup k pitné vodě a 18,3% domácností vlastní satelit. Telefon vlastní přibližně 27% domácností a ledničku 68% domácností. 17% lidí vlastní automobil.
V západní a jižní části země žijí ještě malé skupinky Berberů, jejichž způsob života zůstal nezměněn a kteří i dnes cestují se svými stany a zvířaty.

Ženy v Tunisku
Díky bývalému prezidentovi Habibu Bourgibovi, jsou životní podmínky žen v Tunisku v porovnání s ostatním islámským světem velmi příznivé. Bourgiba, jehož první manželka byla Francouzka, se velmi zasazoval o zvyšování práv žen. Zakázal polygamii a také právo mužů zřeknout se své manželky. Zavedl také minimální věk pro vdávání dívek, a to 17 let. Dívky se také mohli postavit proti dohodnutému manželství. Bourhuiba velmi ostře kritizoval hijab (roušku, kterou nosí ženy přes obličej), kterou považoval za ponižující. Nazýval šátek hanebným cárem látky a zakázal jeho nošení ve školách. V tomto směru nebyl tak úspěšný, ale dnes například jen stěží potkáte dívku mladší 30ti let, která by měla přes obličej šátek. Můžete potkat velmi zajímavé dvojice – matku s dcerou, kdy matka je celá zahalená a dcera je oděna podle nejnovější módy. Dívky mají také v posledních letech stejné právo na vzdělání a ženy tvoří v současné době 25% pracující síly. Velký problém, s kterým se Tunisko potýká, je velká rozvodovost.
Vzdělání
Tunisko má poměrně dobrý systém vzdělávání. Více jak 20% každoročního rozpočtu jde do základních a středních škol. Vzdělání je zdarma a dostupné každému. Povinná školní docházka je od 6 do 16 let. Rozsáhlá reforma ve vzdělávacím systému vedla k rozšíření škol i do odlehlých oblastí, vzniku mnoha dívčích škol a školy se začaly více zabývat vědními obory a specializacemi na různá povolání. Procento dětí, které navštěvují od 6 do 16 let školu je opravdu vysoké - 99%. Poměr dětí které navštěvují školu od 6 - 12 let je 92%. V Tunisku je státem garantováno vzdělání zdarma pro každého. Procento studujících žen se pohybuje okolo 51.1% na středních školách a 52% na školách vysokých. Školní docházka je povinná do deváté třídy. Dnes více než jeden ze čtyř tuniských obyvatel chodí právě do školy. Celkový počet studentů se v letech 2000 - 2001 pohyboval okolo 2.5 milionů. Od roku 1987 se po dlouhém usilí zavedla do škol díky prezidentu Benovi Alimu reforma vzdělávacího systému založeného na toleranci, otevřenosti, demokracii a lidských právech. Ze školních knih se odstranil fanatismus, odpor k druhému pohlaví a další negativní vlivy, které by na děti mohli působit. Během let 2000 - 2001 chodilo na sedm tuniských univerzit přes 200 000 studentů.