Tunisko


Informace

V Tunisko se po staletí stýkalo mnoho etnických prvků. Původní berberská populace postupně přejala jazyk, kulturu a náboženství arabských dobyvatelů, takže dnes se k tuniským Arabům hlásí 98,2% obyvatel. Berbeři (1,2%) si jazyk a způsob života uchovali jen v nejodlehlejších končinách země. Třetí tradiční složku představovali Židé, kteří se téměř všichni vystěhovali do Izraele. Rovněž Evropané (především Francouzi a Italové) po vyhlášení nezávislosti odcházeli. Dnes jejich počet nepřesahuje 20 – 25 tisíc.
Berbeři
Jsou původními obyvateli severní Afriky. Je to národ, který se vyskytuje od marockého západního pobřeží k egyptské oáze Siwa, od severu Tuniska až po oázy ve střední části Sahary. Berbeři tvoří více než 80% populace v Alžíru a Maroku, 60% obyvatel Tuniska a Libyje a 2% obyvatel Egypta. Přibližně 4 milióny těchto lidí žije i v Evropě, zejména ve Francii. Předpokládá se, že na světě žije okolo 54 miliónů Berberů.
Takto je pojmenovali Arabové, kteří si velmi jednoduše rozdělili svět na ty kteří adoptovali římsko byzantskou kulturu a na ty, kteří ji nepřijali. Původně se Berbeři nazývali Roum Afrik (afričtí lidé) a teprve později se jim začalo říkat Berbeři, z řeckého barbarikos (cizinci). Starobylí Egypťané je zase nazývali Nomádi (Libou), Řekové je nazývali Libyjci, tak jak to dělali Féničané a Římané je pojmenovali Afričané. Berbeří sami sebe nazývali Imazighen – svobodní lidé.
Etnicky jsou Berbeři výsledkem mnoha migračních a kulturních vln, které přicházely z Blízkého Východu, subsaharské Afriky a jižní Evropy. V době, kdy do oblastí, přibližně v 10. století, přišli Féničané, měli tito lidé už svůj jazyk a kulturu. Území bylo rozděleno podle teritoriální konfederace. Severní Tunisko obývali zakladatelé měst Bulla Regia, El-Kef nebo Douggy. Ostatní kmeny sídlily převážně v oázách na jihu země. Mnoho z nich také žilo polokočovným životem. Ačkoliv byli Berbeři mnohokrát utlačování a vykořisťováni, dokázali se přes všechny nepřízně osudu přenést. Na vrcholu své politické a vojenské síly se ocitli Berbeři právě když do země dorazili Arabové. Arabské úspěchy proti byzantským jednotkám zvrátili Berbeři v Tahuda v roce 683. Poté následovalo dobytí Kairouanu – který se stal základnou pro nedlouho trvající berberské království (do roku 689). Další vlnu berberské rebelie vedla slavná Al-Kahena, která je legendární figurou v lidovém vyprávění. Vdova po kmenovém vůdci z hor Aures v Alžírsku, porazila Hassana bin Nooman v Tebesse v roce 695 a zahnala arabské armády až ke Gabésu. Poražena byla až roku 707 u El-Jemu. Následovalo dlouhých 250 let bojů a rebelií, které byly ukončeny až na konci 10. století.
Ještě dnes najdete zejména v Alžíru populaci Berberů, kteří žijí především na východě země. Existuje více jak 300 berberských dialektů. Tuniští Berbeři se během staletí zcela přizpůsobili arabskému způsobu života a kultuře. V odlehlých oblastech však i dnes přežívají starodávné tradice a zejména typické oblečení. Mnoho žen stále ještě nosí tradiční bakhnoug – šátek a zdobí své tváře tetováním. Muži nosí burnous – vlněné pláště s kapucí. Houně zářivých barev (kilim a mergoum) patří mezi oblíbené suvenýry, stejně tak jako primitivní hliněná keramika – Sejnane.
Nejzajímavější příklady berberské architektury naleznete na jihu Tuniska, zejména v okolí Matmata a Tataouine. Zajímavé ukázky cihlových budov se nacházejí také v Tozeuru a Neftě.