Tunisko


Informace

Tuniská republika leží v severní Africe u Středozemního moře. Je součástí arabského světa severní Afriky. Rozprostírá v nejsevernější části afrického kontinentu, v sousedství Alžírska na západě a Libye na jihovýchodě. Celková délka hranic činí 1424 km – 965 km s Alžírskem a 459 s Libyí. Země má blízko i k Evropě nejen svou historií, ale i geograficky. Nachází se totiž pouhých 138 km od Sicílie. Na půdě Tuniska můžete navštívit nejsevernější výběžky afrického kontinentu, Bílý mys a mys Bon. Pobřeží Středozemního moře má více než 1148 km délky. Východní část pobřeží je nízká, severní skalnatá, na severozápadě sem zasahuje pohoří Atlas. Střed a jih území je převážně nížinatý.
Rozloha země činí 163 610m čtverečních, Tunisko je jednou z nejmenších zemí severní Afriky. Od severu k jihu měří země 750 km ale od východu k západu je délka pouhých 150 km. Vodní plochy pokrývají oblast o rozloze 8 250 km čtverečních a pevnina má rozlohu 155 360 km čtverečních. Nejnižším bodem v zemi je Shatt al Gharsah -17 m a nejvyšším bodem hora Jebel Chambi (1544 m).
Z hlediska zeměpisného lze povrch Tuniska rozdělit do čtyř značně odlišných oblastí, a to sice na hornatý sever, step ve střední části, poušť v části jižní a oblast sahelu, která se nachází na severovýchodním pobřeží. Severní třetina země je hornatá a jižní dvě třetiny země nížinaté.
Hlavním horským pásmem země je Dorsale, který je jedním z výběžků alžírsko saharského Atlasu. Pásmo hor se táhne ze severu na východ, od Tébessa, směrem k alžírské hranici, k Zaghouanu, jižně od Tunisu. Právě zde se nachází nejvyšší hora země Jebel Chambi (1544 m). Ze Zaghouanu se pásmo hor zužuje a přechází v poloostrov Cap Bon. Turisté nejvíce navštěvují území severně od tohoto pásma hor. Zde se nachází náhorní plošina Tell a úrodné údolí řeky Qued Medjerda. Tato řeka je jedinou řekou v zemi, která nevysychá. Severně od řeky se rozkládá pohoří Kroumirie, které se táhne podél většiny severního pobřeží. Za tímto pohořím se nachází úzký pruh pobřežních nížin. Jižně od řeky se nachází pohoří Tebersouk.
Pokud se vydáte směrem na jih od pohoří Dorsale, ocitnete se v oblasti s průměrnou nadmořskou výškou 200 – 400 metrů, která je téměř bez stromů. Tato oblast pak přechází v četná slaná jezera (chotts) a po těchto jezerech následuje již opravdová poušť. Z oáz, které jsou rozeseté v poušti, pocházejí jedny z nejlepších datlí na světě. Písečné moře neboli erg, pokrývá kompletně celé jižní Tunisko. Je východním výběžkem Grand Erg Oriental, pouště, která pokrývá také velkou část Alžírska.

Hory a pohoří – Tunisko má pět hlavních horských pásem, které jsou domovem většiny lesů a endemických rostlin. Rozmanitost fauny a flóry se liší podle místního klimatu. Na severu země naleznete jiné rostliny či zvířata než na sušším jihu. Na horských svazích rostou roztroušeně borovice, duby a jalovce. Krásné jsou mohutné akácie, jejichž koruny na jaře září drobnými kvítky jako zlatá sluníčka. Nejsušší místa pokrývají rozlehlé porosty hořce vonícího pelyňku. Z pěstovaných stromů se nejčastěji vyskytují olivovníky, ojediněle se objevují fíkovníky a mandloně.
Nejvyšší hora Tuniska se nachází v Národním parku Chaambi. Tento park je také určitým dělítkem mezi severní a jižní faunou a flórou.

Stepy – Tuniské stepy pokrývají rozsáhlé území centrální části Tuniska. Tyto oblasti dělí sever země od vyprahlého jihu, kde se rozprostírá nekonečná poušť. Spršky sem zavítají jen sporadicky. V krajině, kde je každá kapka vody dobrá, přinášejí nepatrnou úlevu ranní mlhy a rosa. Zdrojem rosy jsou brízy, pravidelné větry vanoucí v noci z teplejšího moře nad chladnoucí pevninou. Husté mlhy zasahují tuto oblast zejména zjara a na podzim.Výše položené stepy jsou charakteristické výskytem trávy esparto, zatímco v níže položených oblastech jsou solná jezera.

Poušť – Sahara zaujímá přibližně třetinu Tuniska. Říká se, že poušť se směrem na sever každoročně rozšíří, díky písečným bouřím, o tři až čtyři kilometry. Právě Sahara dává Tunisku jeho jedinečnost a její návštěvu si tak málokdo nechá ujít. Postupujete-li dále a dále na jih, vegetace postupně řídne a zanedlouho zcela mizí z obzoru. Dál už jsou jen nekonečné písečné duny. Tuniská poušť je domovem různých druhů endemických rostlin a živočichů. Z nitra Sahary vanou zejména v létě všespalující jižní větry, které jsou pohromou pro zemědělství. Saharský vítr dokáže spálit obilí na polích, zeleninové plantáže i listy na stromech. Není pravdou, že celá Sahara je monotónní krajina zasypaná hromadami písku. Má své hory, hluboká vádí, podhorské prolákliny, slaná jezera. Místy povrch pouště pokrývají kameny, některé oblasti jsou hlinité a písčité.
Roční průměrné teploty kolísají od 21 °C do 23°C a maximální teploty šplhají k 50°C. Zato srážky jsou minimální. Velké výkyvy teplot jsou mezi dnem a nocí, zimou a létem.
Zcela jistě si nenechejte uniknout projížďku Saharou na velbloudech, kterou organizuje většina cestovních kanceláří.

Vodstvo Tuniska – Vodstvo v Tunisku čítá přibližně jeden milion hektarů. Zahrnuje sedm mořských a pobřežních jezer a více než 30 solných jezer, která se nacházejí dále ve vnitrozemí. Pro své vody a příznivé klima je Tunisko místem migrace četných druhů evropského i asijského ptactva. Světovým unikátem je Národní park Ichkeul, který je útočištěm mnoha migrujících ptáků, například kachen, hus, čápů, růžových plameňáků apod.

Oázy – V ostrém protikladu k nedohledným pustinám Sahary leží u pramenů sladké vody oázy. Mnohé z nich existují po tisíciletí. Dávným poutníkům musely připadat jako rajské zahrady, ale i dnes je jimi člověk ohromen. Jejich pečlivě propracovaný zavlažovací systém, který poskytne vodu každé palmě, je prostě neuvěřitelný.
V oázách se zavlažuje spíše spodními vodami, které se získávají z velké části ze studní, které už kdysi vybudovali Féničané či Římané. S vodou je však třeba v oázách i dobře hospodařit a v tom jsou místní obyvatelé skutečnými odborníky.