Sýrie


Informace

Hlavou státu je prezident - v současnosti Bašár Asad (2003), společně se třemi jmenovanými vice-prezidenty. Dalším představitelem výkonné moci je předseda vlády, tři místopředsedové a prezidentem jmenovaní členové vládního kabinetu.
Legislativní moc je reprezentována jednokomorovým parlamentem, tzv. Lidovou radou (250 členů), voleným na čtyřleté období. Většina křesel připadá zástupcům Pokrokové národní fronty, ve které je nejpočetněji zastoupena vládnoucí strana BAAS, menšinová část připadá na nezávislé, většinou podnikatele, kteří hradí volební kampaně. I když v zemi oficiálně existuje pluralitní systém, de facto má vládnoucí strana BAAS ústavně zaručenou majoritu jak v parlamentu tak ve vládních institucích. Ostatní politické strany však nevytváří opozici. Funkce Lidové rady spočívá v odhlasovávání a modifikaci zákonů předkládaných exekutivní mocí.

Oficiálně je Sýrie lidovou demokracií – republikou. Zřetelné jsou autokratické rysy a silný vliv armády. I když v zemi existuje parlament, avšak současně fungují paralelní struktury moci založené na rodinných a klanových svazcích a tyto činí zásadní rozhodnutí. Pokud jde o prezidenta, disponuje téměř absolutní mocí a opírá se velmi rozvětvenou síť státní bezpečnosti a armády.

Soudy
Soudní moc sestává z několika druhů soudů, z nichž nejvýše postavený je Nejvyšší ústavní soud s jedním vrchním soudcem jmenovaným prezidentem na 4 roky a čtyřmi dalšími soudci. Dále v Sýrii funguje Vysoká soudní rada, soudy;pro občanské záležitosti, soudy pro nezletilé, smírčí soudy, soudy první instance, odvolací soudy a zvláštní soudy pro bezpečnost státu.

V Pokrokové národní frontě jsou sdruženy následující politické strany: BAAS ( Strana arabské socialistické obrody), Strana arabských unionistů, Strana arabské socialistické unie, Syrská komunistická strana 1, Syrská komunistická strana 2, Hnutí arabských socialistů 1, Hnutí arabských socialistů 2, Demokratická socialistická unionistická strana.



Soudy
Soudní moc sestává z několika druhů soudů, z nichž nejvýše postavený je Nejvyšší ústavní soud s jedním vrchním soudcem jmenovaným prezidentem na 4 roky a čtařmi dalšími soudci. Dále v Sýrii funguje Vysoká soudní rada, soudy;pro občanské záležitosti, soudy pro nezletilé, smírčí soudy, soudy první instance, odvolací soudy a zvláštní soudy pro bezpečnost státu.

V Pokrokové národní frontě jsou sdruženy následující politické strany: BAAS ( Strana arabské socialistické obrody), Strana arabských unionistů, Strana arabské socialistické unie, Syrská komunistická strana 1, Syrská komunistická strana 2, Hnutí arabských socialistů 1, Hnutí arabských socialistů 2, Demokratická socialistická unionistická strana.


Politika v historických souvislostech
Sýrie, která se nachází na dávné obchodní a vojenské cestě mezi Středomořím a Mezopotámií, byla zhruba od roku 2000 př.n.l. součástí Akkadské říše, jedné z nejstarších civilizací. Později byla postupně provincií říše egyptské, chetitské, asyrské a babylonské. Po vyhnání Peršanů Alexandrem Velikým jeho nástupci v zemi rozšířili řeckou kulturu. V roce 64 př.n.l. se Sýrie stala římskou provincií. V letech 395 n.l. až 634 n.l byla Sýrie spravována z hlavního města Východořímské říše – Konstantinopole. V roce 634 n.l. . ji dobyli muslimští Arabové. Za vlády ummayadské dynastie konvertovala většina Syřanů k islámu a Damašek se stal politickým a kulturním centrem islámského světa. V 11. století zemi ovládli seldžučtí Turkové. V tomto období se na území Sýrie odehrálo mnoho bitev mezi západními křesťanskými Křižáky a Muslimy.
Ve 12. století se křižákům podařilo obsadit značnou část syrského území, avšak v roce 1187 byli vytlačeni kurdským vojevůdcem Saláhuddínem. Jeho ajjúbovští potomci a jejich mamlučtí následovníci vládli zemi až do roku 1516, kdy Sýrii dobyli osmanští Turkové. Po porážce Turecka se Sýrie stala v roce 1920 mandátním územím Francie a v této době vznikly také její současné hranice.
Za 2. světové války byla Sýrie krátce kontrolována proněmeckým francouzským režimem z Vichy, poté byla obsazena spojeneckými vojsky Velké Británie a Francie. Země byla pod francouzskou správou do roku 1946, v tomto roce Sýrie získala nezávislost. O tři roky později byla svržena nová civilní syrská vláda a po krátkém období sjednocení s Egyptem (1958 –1961) převzala moc roku 1963 Strana arabské socialistické obrody (BAAS). Baasistický režim přežil vnitřní nepokoje i konflikty se zahraničím a vládne v zemi dodnes.
V roce 1967 utrpěla Sýrie velkou porážku v arabsko-izraelské válce a v roce 1973 došlo ve válce Yom Kippur (sedmidenní válka) k obsazení Golanských výšin (území nacházející se v jihozápadní části Sýrie) Izraelem. Tato okupace trvá dodnes. Po roce 1975 vyslala Sýrie svá vojska do sousedního Libanonu, což vedlo k prodloužení srážek s Izraelem na dalších 15 let, než se v roce 1992 podařilo v Libanonu dosáhnout křehké stability.
Za války v Perském zálivu v roce 1991 se Sýrie připojila ke spojeneckým silám proti svému starému rivalu Iráku a tím se jí podařilo zlepšit své napjaté vztahy se Západem. V současné době stojí v čele Sýrie Prezident Bašár Assad, jeden ze synů zesnulého prezidenta Haffize Assada, který zemřel v roce 2000.
Pokud jde o zahraniční obchodně politickou orientaci, od 60. let udržovala Sýrie těsné spojenecké svazky s bývalým Sovětským Svazem a ostatními státy bývalé Varšavské smlouvy a zastávala nesmiřitelný postoj vůči Izraeli, okupujícímu od roku 1967 část Golanských výšin.
Po rozpadu Sovětského Svazu na počátku 90. let a ztrátě východoevropských spojenců se syrská zahraniční politika stala více vyrovnanou ve snaze vymanit se ze zahraničně-politické izolace. Vhodnou příležitostí k tomu byla přímá účast na straně protiirácké koalice ve Válce v zálivu v roce 1991. Jako ocenění byla Sýrii po řadu let poskytována výrazná finanční pomoc od arabských zemí Perského zálivu určená na rozvoj hospodářství; ta nahradila dřívější materiální a finanční podporu zemí socialistického tábora. Od poloviny 90. let dochází k oživení politických a ekonomických vztahů se státy Evropské Unie, především s Francií a Itálií, výsledkem bylo úspěšné přeorientování syrské ekonomiky na trhy EU (50% vývozu, 30% dovozu).