Singapur


Informace

V současnosti žije v Singapuru zhruba 3 milióny obyvatel, z čehož 77 % tvoří Číňané,
14 % Malajci, 7 % Indové a 1 % ostatní. I přes relativně vysokou hustotu zalidnění, se vládě podařilo v 70. letech a na počátku 80. let 20. století zavést úspěšnou populační kampaň – podporovala časné sňatky, což způsobilo výrazné snížení věku ženy, v němž porodila své první dítě, a to převážně v čínské komunitě. K postupnému omezování tohoto stále více alarmujícího trendu a k rozvoji vládního programu genetického inženýrství, byly zavedeny speciální příspěvky vysokoškolsky vzdělaným ženám s dětmi, zároveň však bylo těm, které
se nechaly sterilizovat, nabídnuto 10 000 singapurských dolarů. Podporovány byly i rodiny se třemi a čtyřmi dětmi, jimž bylo umožněno odepsat si z daní až 20 000 singapurských dolarů. Vláda sponzorovala manželské rozvraty i jejich viníky, stejně tak i tzv. „ love boats “ – loďky, které jezdily v přístavu a poskytovaly tak vhodné a romantické místo ke zplození potomka, pořádala lekce společenského chování pro těžce pracující obyvatele či workholiky, kteří svůj život zasvětili práci, a nebyli tak schopni a nevěděli, jak upoutat pozornost opačného pohlaví, apod.

Počet obyvatel se neustále zvyšuje, což je způsobeno snižováním kojenecké úmrtnosti, zvyšováním průměrné délky života, která u mužů dosahuje 73 a u žen 79 let, a také přílivem mladých, kvalifikovaných Asijců.
V Singapuru se hovoří čtyřmi oficiálními jazyky – čínštinou, angličtinou, malajštinou, která je zároveň i národním jazykem, a tamilštinou. Čínština je velice rozšířená, především u starších obyvatel; k nejběžnějším dialektům patří hokkien, teochew, kantonský, hainanese a hakka; stále více Číňanů mluví též mandarínsky, a to hlavně díky úspěšné vládní kampani na její podporu.
Všechny děti se učí ve škole svůj mateřský jazyk (v případě čínských dětí je jím právě mandarínský jazyk), dochází proto ke stále častějšímu sjednocování různých čínských skupin a k tomu, že i nadále udržují své tradice a zvyky. Angličtina je též rozšířeným jazykem; v Singapuru vznikl její nový typ, kterému se s humorem přezdívá „ Singlish “. Mnozí obyvatelé si stěžují, že se stále méně používá tzv. Queen’s English, ale i přesto si každý mluví, jak se mu zachce. Malajštinou se hovoří od dob, kdy byl Singapur ještě součástí Malajsie, ale v současnosti se čím dál více omezuje pouze na malajskou komunitu. Tamilština je hlavním indickým jazykem; k dalším patří malayalam a hindština.

Singapur – země, kde tisíce lidí mluví stovkami jazyků; ovšem jsou to právě Číňané, kteří svým počtem obyvatel a jazyky převládají nad ostatními. Když se tu před několika staletími začali poprvé usazovat, přinesli s sebou i množství různých jazyků a nářečí – hokkien, teochew, kantonský, hainanese, hakka a mandarínský – většinou jsou si navzájem tak rozdílné, že dohromady připomínají cizí jazyky.
Britští kolonialisté neustále řešili problém s tím, jak naučit čínské obyvatelstvo mluvit anglicky, nicméně, singapurská vláda se rozhodla, sjednotit je na základě jazyka, který je pro všechny společný – začal se tedy používat úřední jazyk Pekingu – mandarínština. Doufá se, že tento krok napomůže smazat rozdíly v čínských řadách a povede k realizaci „lepšího“ singapurského národa. Kampaň zasáhla především obyvatele, kteří hovořili pouze jedním jazykem, stejně tak i anglicky mluvící, kteří stále více tíhnou k mandarínštině a čím tím více ji používají. Vláda se zcela oddala mandarínské kampani („ Speak Mandarin Campaign “).

Majská legenda
Malajská legenda vypráví o princi ze Sumatry, který při své návštěvě ostrova Temasku uviděl podivné zvíře, o němž se dozvěděl, že jde o lva. Jakési osudové znamení princi napovědělo, aby v místě, kde zvíře spatřil, založil město – pojmenoval jej Singapura, v sanskrtu
„ Lví město “. Ačkoli je to legenda, není o nic více pravdivá, než stovky jiných událostí singapurské historie. Od roku 1819, kdy do těchto míst připlul Sir Stamford Raffles, který byl v 70. letech 20. století prohlášen oficiálním zakladatelem Singapuru, aby se „neutrálně“ zabránilo takovýmto nárokům soupeřících Malajců a Číňanů, se až do současnosti historie pozměňovala k obrazu politických a ekonomických nařízení a požadavků. Nicméně, i přesto zůstal v podzemí šlechtických koloniálních staveb uchován odkaz říší, jejich pádů i vzestupů a britské vlády z 19. století.



Zajímavé odkazy

Odkaz na mandarínskou kampaň