Belgie


Informace

Belgická kuchyně je velmi rozmanitá. Samozřejmě nejznámější jsou hranolky, čokoláda a pivo. Ale mnohé regiony jsou zajímavé i jinými specialitami. V přímořských oblastech si můžete pochutnat na výtečně upravovaných mořských plodech. V Damme a Ypers dělají vynikající úhoře. V Ypres také narazíte na místní cukrářskou specialitu, babelutte, nebo na nepřeberné množství sušenek.
V Gand, hlavním městě východních Flander, si můžete dát waterzooi (kuře se zeleninou), a jako zákusek mokken (kulatý koláček polévaný sirupem).
V Antverpách se dělají skvělé koláčky ve tvaru ruky a také úhoře na zeleno.
V hlavním městě si nenechte ujít králíka na pivu, bažanta na brabantský způsob (s čekankou), maso pečené na roštu, a slávky na mnoho způsobů.
V Ardenách jsou hlavní specialitou lanýže a raci. Taky nezapomeňte na dinantské perníčky, na flamiche (sýrový koláč) a na zdejší pivo Leffe. Dalšími místními specialitami jsou avisances (párečky v listovém těstu), rýžový koláč, a fricassée (omeleta se slaninou). V sezóně si v Aredenách můžete v restauraci dát i zvěřinu, zvláště jelení, srnčí nebo kančí.

Čokoláda
Belgie je rájem pro milovníky čokolády. Pralinky a vůbec jakékoli výrobky z čokolády Belgii proslavily. Každý Belgičan sní za rok asi 8 kg čokolády, takže to už musí být kvalita!
Dějiny čokolády ale začínají mimo Evropu, a to v Americe, kde nápoj z pražených kakaových bobů a z koření popíjeli Aztékové. Byl to pro ně nápoj obřadný, protože mimo jiné kladné účinky fungoval i jako afrodiziakum. Kakaové boby byly natolik ceněny, že se jich dokonce používalo jako platidla, a dobyvatelé Ameriky je původně využívali pouze jako prostředku k získání zlata.
Chuťově neměl tento aztécký nápoj moc společného s naší pochutinou, ke kakaovým bobům se totiž přidávala taková koření, jako například pálivé papriky. A rozhodně žádné mléko nebo cukr. I dnes se v jižní Americe dělají „čokolády“ s chilli nebo s pepřem.
Do Evropy se čokoláda dostala díky španělským dobyvatelům amerického kontinentu, zvláště díky Cortésovi, který se s nákladem bobů vrátil do Španělska v roce 1628. Ale právě kvůli podivným indiánským receptům zpočátku příliš neuspěla. Ve Španělsku ale přišli na to, že přidáním cukru do rozemletých kakaových bobů vznikne lahodný nápoj, který se pak vydal dobývat evropské šlechtické salony (vzpomeňte na Angeliku).
Do Belgie se čokoláda dostala s touto módní vlnou. V roce 1928 vynalezl Koenraad van Houten lis na kakaové boby, kterým z nich vytlačoval tuk. O dvacet let později se přišlo na to smíchat tuk, boby a cukr. Krátce potom vznikla v Bruselu první výrobna čokolády založená Švýcarem Jeanem Neuhausem. V roce 1912 naplnil Neuhausův pravnuk čokoládu sladkou náplní a pravá belgická pralinka byla na světě (jméno dostala po maršálu Pressin-Pralinovi, jehož kuchař také experimentoval s čokoládou). Aby se zachovalo aroma, balily se Neuhausovy pralinky do tzv. ballotins, balíčků, a tak vznikla i móda obdarovávat své drahé několika jednotlivě balenými pralinkami.
V současnosti je na trhu s čokoládou šest velkých společností, které mají v rukou asi 80% veškeré výroby, ale v Belgii se stále drží výroba v malých, rodinných podnicích, a tak v každém městě narazíte na trochu jiné kousky. Důležité je, že každá rodina si chrání svůj recept na výběr bobů i na poměry jednotlivých surovin. Navíc část práce (hlavně při tvarování a zdobení) se dělá ručně.
Vyrábějí se samozřejmě klasické tabulkové čokolády (hořká čokoláda může mít až 70% kakaa, zato v bílé čokoládě není kakao vůbec, jen kakaové máslo, cukr a mléko) i pralinky všelijakých tvarů (známé mořské plody, ale i třeba „reprodukce“ slavných soch) i náplní (marcipán, ořechy, nugát, fondán...).


Pivo
Belgie je stejně jako Česká republika rájem pivařů. Vaří se tady na 450 značek a mnoho druhů: světlá, tmavá, bílá, červená, se spontánní fermentací a tak dále a tak dále. V zemi je 115 pivovarů a průměrná spotřeba piva je 100 litrů ročně na osobu.

Základními typy jsou:
Piva s nízkou fermentací – tedy piva plzeňského typu. Mají kolem 5% alkoholu a pijí se dobře chlazená. Je to jeden z nejoblíbenějších typů a zhruba 70% piv v Belgii jsou tohoto typu.
Bílá piva – kromě čtyř základních ingrediencí (voda, slad, chmel a kvasnice) se ještě přidává pšenice. Tato piva se vaří hlavně v Brabantsku.
Trapistická a klášterní – tato piva jsou speciální místem výroby. První musí být vařena v klášteře, přímo mnichy-sládky, druhá mají pouze jméno (a samozřejmě recepturu) kláštera. Na světě existuje pouze 7 trapistických piv, z toho šest značek se vaří v Belgii: Orval, Rochefort, Chimay, Westmalle, Westvleteren a Achel.
Lambic, Gueuze et Kriek – tato piva jsou typická pro Brusel. Jedná se o piva se spontánní fermentací, bez přidání kvasnic.
Jantarová piva – název je odvozen od jejich barvy a jsou jemně aromatická.

Čekanka
Čekanka, respektive čekankové puky jsou jednou z potravin, která je pro Belgii typická. Připravuje se na stovky způsobu, ať už čerstvá, jako salát nebo i vařená.
Čekance se dokonce v Belgii říká „bílé zlato“ . Byla prý objevena náhodou, v roce 1830. Farmář Jan Lammers, nechal ve sklepě kořen čekanky a jaké bylo jeho překvapení, když ho po několika týdnech našel obalený čerstvými listy. V rušné revoluční době a navíc v období, kdy se neurodila řepa, se čekanka stala oblíbeným jídlem vesničanů. A časem se stala i vyhledávanou pochoutkou a vývozním artiklem.
Když si kupujete čekankové puky, podívejte se dobře, jak jsou uskladněné. Musí být v chladnu (ale ne v mrazu!) a hlavně ve tmě. Na světle totiž listy hořknou a nejsou pak dobré (stejné pravidlo platí i pro chřest, který na světle tmavne a hořkne, ale to je jiná kapitola). U nás prodávané čekanky jsou mnohdy dovezené právě z Belgie, ale ačkoli během cesty byly zabalené ve tmavém papíru, tady se v obchodě rozbalí, a to jim škodí.
Vždy si vyberte čekanku, která má světle žluté konce listů, listy jsou tvrdé a celý puk je pěkně uzavřený. Listy budou pěkně křupavé a chuť jemná.


Hranolky
Hranolkám se v anglofonním světě říká french fries a mohlo by se tedy zdát, že je vymysleli Francouzi. Ale to byste urazili každého Belgičana, hranolky totiž vznikly v Belgii. Recept vznikl na březích řeky Meusy, někde mezi Dinantem a Lutychem. Místní obyvatelé si připravovali jako přílohu malé ryby smažené v troše oleje. Ale když zamrzla řeka, museli se spokojit se smaženými kousky brambor. Mezinárodní jméno získaly hranolky podle podnikatele Fritse, který si v roce 1861 první stánek s hranolkami.
A originální recept na křupavé hranolky? Smažit dvakrát, poprvé při nižší teplotě, aby se udělalo jádro a podruhé při teplotě vyšší, aby měly zlatavou barvu.

Sušenky speculoos
Mnoho Belgičanů začíná svůj den proslavenými kořeněnými sušenkami speculoos. Protože jsou nejlepší, když se zapíjí nějakým teplým nápojem, v mnoha restauracích je dávají jednotlivě zabalené ke kávě nebo čaji.
Základní recept je jednoduchý, mouka, máslo vejce, koření a cukr. Tajemství je právě v cukru, protože se nepoužívá bílý, ale tmavý cukr, vyráběný z dvakrát převařené řepné šťávy, který dodává sušenkám tu lahodnou karamelovou chuť. Co se týče koření, každý pekař má svou vlastní recepturu, ale používá se skořice, zázvor, hřebíček, muškátový ořech, kardamom, bílý pepř a vanilka.


Vafle
Belgické vafle jsou další pochutinou, která se jí za každé příležitosti, samotné nebo s čokoládou, sypané cukrem, se šlehačkou... s čímkoli, co vám chutná. V každé oblasti i v každém pekařství mají trochu jiný recept, ale základní složení je stále stejné - mouka, mléko, cukr a vejce. Nejznámější jsou bruselské vafle, velké, čtvercového tvaru a velmi lehké chuti, které se jí teplé. Dělají se z mouky, prášku do pečiva, třtinového cukru, mléka, vody, másla, špetky soli a sněhu z bílků. Vše se smíchá tak, aby nespadla pěna a těsto se nalije do vaflovače.


Důležité adresy

Chocolate Museum Jacques (Nespecifikováno)
Adresa: Industriestrasse 16 , Eupen , 4700 Kontakt: Tel.: 32 (0)87 59 29 67
Muzeum čokolády.

Musee du Cacao et du Chocolat (Nespecifikováno)
Adresa: Grand´Place 13 , Brussels , 1000 Kontakt:
Muzeum kakaa a čokolády.
Otevřeno denně mimo pondělí.


Museum Temple of Chocolate Cote D´Or (Nespecifikováno)
Adresa: Brzsseksesteebweg 450 , Halle , 1500 Kontakt: Tel.: 32 (0)2 362 37 47
Muzeum čokolády.
Otevřeno denně mimoj ponděli.



Zajímavé odkazy

Hranolkový server v holandštině a v angličtině
Seznam všech belgických piv dlle abecedy
Vše o hranolkách - ve francouštině
Vyhledávač pivovarů - v angličtině, francouštině, vlámštině