Belgie


Informace

Zhruba od 4. století před naším letopočtem se na území dnešní Belgie usídluje keltský kmen Belgů. Později, v polovině prvního století př. n. l. se tato oblast stává součástí římské říše jako provincie Gallia Belgica. Ke konci období římského začínají do Belgie, stejně jako do jiných římských území, pronikat germánské kmeny, zejména Frankové, Sasové a Frisové, a od 5. století našeho letopočtu je belgické území součástí Franské říše. Když si po smrti Karla Velikého jeho synové rozdělili tzv. verdunskou smlouvou říši na tři části, připadla menší část někdejší galské Blegie říši západofranské (z této části vzniklo ještě v 9. století hrabství Flandry) a část větší říši německé (Dolní Lotrinsko).
V 10. až 12. století se německá říše rozpadla na samostatná hrabství Brabantské, Lucemburské, Limburské, Hamburské, Lutyšské a Henegavské (Hainaut). Flandry, jejichž větší část spadala pod francouzského krále z burgundského rodu Valois, se stávají jedním z nejmocnějších hrabství. Přístav Bruggy je jedním z nejdůležitějších center obchodu. Flanderská i brabantská města se rychle rozvíjejí díky vznikání malých manufaktur, kde se vyrábějí slavné gobelíny. Rovněž rozvoj bankovnictví a výroby jiných tkanin přispívá k stále většímu bohatství této oblasti.
V 15. století se Belgie stává sňatkem dcery Karla Dobrého (syn Filipa z Valois) Marie Burgundské s Maxmiliánam Habsburským součásti Habsburského panství. V 16. století se země dále rozvíjela díky rychlému rozmachu kapitalistického hospodářství a obchodu, v roce 1549 byl z nizozemských provincií vytvořen relativně nezávislý stát, který pod názvem Kruh burgundský patřil do Svaté říše římské. Tím se zemi vlastně otevřel rozsáhlý centralizovaný trh. V tomto období, za vlády Karla V. se ale začali obyvatelé bouřit proti katolické nadvládě. Po Karlově abdikaci dostává část území Filip II. ze španělské větve, který se snaží plně potlačit protestantské hnutí a celkově omezit samosprávu jednotlivých území. Vypuká buržoazní revoluce.
V 17. století se území jižního Nizozemí stává předmětem velmocenských sporů v Evropě, zejména mezi rodem Bourbonským a Habsburským. Nakonec zemi získává rakouská větev Habsburků, která jí vládne až do konce 18. století. Za vlády Marie Terezie se však tato oblast stává opět předmětem sporu ve válkách o dědictví rakouské, které ale skončily kompromisem. V této době začínají také snahy proniknout do zámořských území.
Za Josefa II. byla omezena pravomoc stavů, vyhlášena náboženská tolerance a omezena moc katolické církve. Brabatská šlechta se snažila tento stav zvrátit (tzv. brabantská revoluce) a obnovit staré feudální výsady. Povstání bylo potlačeno rakouskými vojsky, která ale byla záhy vyhnána vojsky francouzské revoluce a Belgie byla rozhodnutím konventu roku 1795 připojena k Francii. V tomto období francouzské nadvlády (do roku 1814) byl zrušen systém provincií a vznikl kompaktní státní útvar s jednotnými zákony.
Po Napoleonově poslední, neúspěšné bitvě u Waterloo nedaleko Bruselu se evropské mocnosti rozhodly na Vídeňském kongresu v roce 1815 vytvořit Spojené království belgické, tento celek vydržel po vládou holandského panovníka Viléma I. do roku 1830 a po revoluci byla vyhlášena nezávislost. Prvním králem konstituční monarchie se stal Leopold I. ze Sasko-Habsbursko-Gothajského rodu. V roce 1831 byl na Londýnské konferenci ujednán smír s Nizozemím, v roce 1839 se Holandsko vzdalo svých nároků a byly potvrzeny hranice Belgie.
Nový stát patřil k velmi vyspělým zemím, ale v průběhu 19. století vznikaly spory mezi vyspělejším jihem a zaostalejším severem země, podpořené ještě etnickými rozdíly. Nicméně země se dále rozvíjela, expandovala i do kolonií (Kongo).
Během první světové války zastávala Belgie neutrální politiku, přesto bylo její území značně zasaženo boji, zejména okolí Yseru. I v období Hitlerova nástupu se Belgie snaží být neutrální, ale je napadena a v květnu 1940 po 18 dnech bojů král Leopold III. kapituluje. Toto rozhodnutí neschvaluje vláda a tak se po osvobození stává hlavním bodem diskuze o budoucnosti království. Leopold III. je donucen předat korunu svému synovi Baudouinovi I., který zůstává na trůnu až do své smrti v roce 1993. Současný král Albert II nastupuje na trůn 9. srpna 1993.

Stručný historický přehled nejdůležitějších dat:

1815 – Belgie se sjednotila s Nizozemskem
1830 – vyhlášena nezávislost Belgie na Nizozemsku
1931 – Belgie se stává konstituční monarchií
1914 – 1918 – v průběhu I. sv. války je Belgie na straně Dohody
1948 – smlouva o celní unii s Lucemburskem a Nizozemskem
1950 – vstup Belgie do NATO
1957 – Belgie je zakládající člen EHS
1971 – rozdělení tří kulturních komunit podle tří úředních jazyků
1972 – poprvé umožněna účast ve vládě německy hovořícím členům
1980 – po celé Belgii se odehrála krvavá střetnutí kvůli jazykovým rozdílům,
1989 – byl přijat federální systém
1990 – decentralizace správních funkcí, legalizace interrupcí
1991 – nepokoje v Bruselu v důsledku rasového napětí
1992 – Brusel se chtěl stát hlavím městem ES, bohužel neuspěl
1993– Belgie je vyhlášena federálním státem se třebmi oblastmi: Vlámsko, Valonsko a Brusel
- umírá král Baudouin, následníkem se stává jeho bratr princ Albert II. van Saksen Coburg
1995 – rezignuje Ministr zahraničí Frank Vandenbrouke po skandálu s úplatky
- zrušení pasové kontroly se šesti státu EU