Omán


Informace

Zavlažovací systém falaj
Jedná se o starodávný zavlažovací systém zavedený zhruba před 2000 lety Peršany. Dodnes představuje ve venkovských oblastech Ománu hlavní zdroj vody pro zavlažování. Je to soustava kanálů, které protkávají zavlažovaná pole a palmové háje a dodávají vodu potřebnou pro jejich zavlažování a rovněž vodu do domácností. Voda je podzemními tunely sváděna do kanálů z horských zdrojů.
Některé místní zvyklosti
Mnohé ze zvyklostí mají svůj původ v islámu, který je zde oficiálním náboženstvím. Patří sem např. placení tzv. zakatu, daně povinné pro všechny muslimy. Jedná se o charitativní příspěvek pro potřebné.
Další důležitou povinností muslimů je dodržování půstu (jídlo, pití a kouření) v denní době (od východu do západu Slunce) v období Ramadánu – jednoho z měsíců v islámském kalendáři. Termíny tohoto svátku jsou pohyblivé, odvozené od lunárního kalendáře. Ramadán trvá 30 dní. Na tomto místě je nutné také jmenovat tradiční pouť do Mediny nacházející se v Saúdské Arábii. Medina s Prorokovým hrobem představuje pro muslimy svaté místo a každý z nich by ho měl alespoň jednou za život navštívit. Pouť do Mediny (tzv. Hajj) představuje jeden ze základních pilířů islámu.

Horští lidé Jabalis
Jabalis – tzv. horští lidé obývají dodnes horské oblasti v provincii Dhofar. Je pro ně charakteristický kmenový způsob života a dodnes žijí izolovaně od ostatních obyvatel Ománu, tzn., že se jim podstatnou měrou vyhýbá i technický pokrok, který všude kolem postupuje. Jedná se skupinu obyvatel, která hrála v historii Ománu podstatnou úlohu. S ohledem na jejich dokonalou znalost nepřehledného horského terénu byli najímáni v sedmdesátých letech britskými jednotkami (na žádost sultána Qaboose) pro boj proti marxistickým povstalcům v provincii Dhofar.
Samozřejmě, že technický pokrok se stoprocentně nevyhnul ani této skupině obyvatel – většina obydlí je např. dnes postavena již z betonu a z dalších moderních materiálů, na klasické kruhové stavby bychom narazili již ojediněle. Také kmenový způsob života pomalu ustupuje a členové mladší generace jsou zaměstnáváni v oblastech v okolí města Salalah.

Vonné olejíčky a fragnance
V ománských domovech se pálí vonné svíčky, tyčinky a olejíčky každý den. Téměř každá ománská vesnice má vlastního výrobce těchto vonných produktů, jež se vyrábí z růžové vody, cukru, santalového dřeva, myrty a ambry. „Bokhur“ – jakási vonná tyčinka se umísťuje mezi rozžhavené uhlí. Voňavé produkty z regionu Dhofari patří mezi nejlepší na světě.
V oblasti Jebel Akhdar se vyskytují růžové terasy. Z těchto růží se vyrábí voňavá růžová voda a růžový olejíček. Růžová voda se užívá pří náboženských ceremoniích, při vaření a také v kosmetice. Destilovat růžový olej je velmi složitá procedura, proto je také pravý růžový olej velmi drahý. Růže v Jebel Akhdaru kvetou pouze pár týdnů v dubnu. Parfémy takto vyrobené mají překrásnou vůni.

V Ománu se pěstuje také jasmín, ze kterého se destilují olejíčky a voda. Místní lidé často natrhají květiny, například jasmín, a nechávají je v domě kdekoli položené.
Jedna z nejoblíbenějších vůní v Ománu je „oudh“ která je importována z Kambodže, Indie a Malajsie. Je to vůně dřeva, prodává se ve formě olejíčku který se pálí. Je velmi drahý a používá se pouze při významných událostech a slavnostech jako je svatba, pohřeb, narození dítěte. Olejíček „oudh“ dostává žena do výbavy spolu se zlatem a ostatními dárky.