Malajsie


Informace

Vůbec nejstarší záznamy z historie Malajsie sahají zhruba do 6. století našeho letopočtu. Mořeplavci a obchodníci putující mezi Čínou a Indií se zmiňují o království Kedah. Od konce 13. století byla země pod nadvládou Thajců. V dalších stoletích narůstá pak význam strategického bodu na cestách obchodních lodí, zhruba v jejich polovině v Malackém průlivu – přístavu Melaka (viz často užívaná anglická podoba Malacca). Melaka představuje jeden z nejdůležitějších bodů veškerého tehdy známého světa, a proto se záhy stává předmětem výrazného zájmu evropských koloniálních mocností. První zde nastolují své panství Portugalci v r. 1511, jejich pokus ovládnout toto území připomínají zbytky pevnosti na návrší nad městem. Jako důsledek změny poměru sil na světových mořích ustupují r. 1641 Portugalci Holanďanům, jejichž guvernéři sídlili právě v Melace - viz dodnes zachovaný krásný komplex Stadthuys - sídlo guvernéra a vedlejší křesťanský kostel. V 19. století vzrůstá v regionu vliv Britů, což vrcholí roku 1824 převzetím Melaky. Již dříve se však britské impérium zachytilo v Malajsii drápkem. Vůbec první přistál roku 1592 kapitán Lancaster na Penangu, aby doplnil zásoby. Tento ostrov se pak záhy stává britským opěrným bodem, jejich protipólem Melaky v Malackém průlivu. Rozhodující úlohu zřejmě sehrává v prvních letech předminulého století Francis Light, zakládající Georgetown s pevností Fort Cornwallis na Penangu, a zejména Stamford Raffles. Zakládá Singapur, odkud může nejlépe kontrolovat veškerý námořní pohyb, a nakonec - využívaje oslabení holandských sil v důsledku napoleonských válek - anektuje samotnou Melaku.
Na rozdíl od Holanďanů se ovšem Britové nespokojují pouze se strategickými body na pobřeží, ale postupně si podmaňují i vnitrozemí. Pomocí spojeneckých smluv i vojenských kampaní (dle zlatého římského "Rozděl a panuj!") spojují definitivně všechna zdejší království a sultanáty roku 1920 pod svůj protektorát. Ve třicátých letech se pak neustále potýkají s národně osvobozeneckým hnutím. Zlom přináší japonská okupace v době druhé světové války. Zdejší obyvatelé si uvědomují, že Britové nejsou neporazitelní, a volání po nezávislosti nabírá na přelomu 40. a 50. let na síle. Vyhlášena je r. 1957 a roku 1963 je ustaven dnešní státní útvar, čítající navíc ještě Singapur. Ten se však v zápětí (r. 1965) odděluje. Malajsie je federativním státem, který se skládá z 13 států, z toho 9 sultanátů, a 2 teritorií. Sultáni volí ze svého středu vždy na 5 let hlavu státu - (od dubna 2002 sultán Perlisu). Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament. Svazové státy mají širokou autonomii.
Dnes je Malajsie - i přes krizové ekonomické projevy celého regionu v polovině 90. let - jedním z tzv. "Asijských tygrů" s vyspělou ekonomikou. Díky ní a díky dědictví Britů (státní správa, školství atd.) má země slušnou životní úroveň a fungující infrastrukturu. Určitým vedlejším znakem jsou některé projevy velikášství (supermrakodrap "Twin Towers", okruh závodů Formule 1 atd.). Po úspěšném vypořádání se s maoistickými gerilami v 60. a 70. letech se zemi až doposud vyhýbají náboženské nebo sociální konflikty. Mezi jednotlivými etniky nejsou závažnější rozbroje, ale projevují se problémy mezi malajskými a čínskými obyvateli. Ekonomicky nejsilnější jsou díky své úžasné píli a obchodnímu "čichu" bezesporu Číňané, na což převažující muslimové reagují tzv. "pozitivní diskriminací" (přednost při vzdělání, zaměstnání na úřadech, procentuelní povinnost zaměstnávat občany tohoto vyznání apod.). Typický příklad vám nabídne zájezd pořádaný cestovní agenturou. Organizující agentura bude (téměř zaručeně) čínská, řidič Ind, a průvodce malajský muslim…


Politika v historických souvislostech
Malajsie je federace tvořená 13 státy, z nichž každý má svoji vlastní ústavu, hlavu státu a volené shromáždění. Devět z těchto států má tradiční vládce, sultány. Podle ústavy postupně zastávají pět let funkcí hlavy (krále) federace. Zbývající čtyři hlavy států – Mallaky, Pinangu, Sabahu a Sarawaku – jsou voleny nebo jmenovány jejich parlamenty. Faktickou výkonnou moc má premiér a vláda vytvořená z nejsilnější strany nebo koalice ve Sněmovně reprezentantů (Devan Rakyar) dvoukomorového federálního parlamentu. Dolní sněmovna má 177 členů volených v přímých volbách na dobu 5 let, horní sněmovna (Senát) má 69 členů jmenovaných králem a předsedou vlády.

Malajsie prodělala rychlý ekonomický růst, ale ten se v letech 1997-98 změnil v recesi. Země hraje významnou roli v regionální politice, zejména díky svému členství v ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie). Od roku 1957 je země členem OSN, dále má význam také členství v Commonwealth a OIC.

Panovníci (volení králové/sultáni)
1957-1960 Tunyku Abdul Rahman
1960 Hisamuddin Alam Shah ibni Marhum Sultan Alaiddin Sulaiman Shah
1960-1965 Putra ibni Marhum Syed Hassan Jamalullail
1965-1970 Ismail Nasiruddin Shan ibni Marhum Sultan Zainal Abidin
1970-1975 Abdul Halim Muazzam Shan ibni Marhum Sultan Badlishah
1975-1979 Yahya Petra ibni Marhum Sultan Ibrahim
1979-1984 Shah Mustain Billah ibni Marhum Sultan abu Bakar Sultan haji Ahmad
1984-1989 Almutawakkil Alallah Sultan Iskadnar
1989-1994 Azlan Muhibbuddin Shah ibni Marhum Sultan Yussuff Izzuddin Shahod
1994-1999 Tuanku Jaafar ibni Markum Tuanku Abdul Rahman (Yang di-Pertuan Beasar)
1999-2001 Salahuddin Abdul Aziz ibni Marhum Hisamuddin Alam Sultan Selangor
od 2002 Seyd Suradžiddin Sey Putra Džamalullail

Vlajka
Vlajku přijala Malajsijská federace při svém vzniku v roce 1963.
Federaci utvořilo 14 států (plus 2 federální teritoria), což se odrazilo i v symbolice použité na nové federální vlajce. Byla vytvořena po vzoru vlajky USA, vznikla zkombinováním modrého pole v horní žerďové části a střídajících se vodorovných červených a bílých pruhů na zbytku plochy. Do modrého pole, které reprezentuje úlohu Malajsie v Britském společenství národů, byly přidány žlutý půlměsíc (symbol v nové federaci převládajícího náboženství - islámu) a žlutá čtrnácticípá hvězda (za každý stát jeden cíp). Počet vodorovných pruhů byl stanoven rovněž na 14, opět co stát to pruh.