Izrael


Informace

Za více jak padesátiletou existenci prošel Izrael dramatickými změnami. Nadšení nad budováním nového státu přineslo ovoce a Izrael se stal nejvyspělejším státem v oblasti s ekonomikou v řadě oborů srovnatelnou s vyspělými evropskými státy. Přispěly k tomu také kapitálové injekce (např. v rámci zahraniční pomoci ) ze zahraničí, zejména z USA. V celém období své existence však Izrael musel především dbát na svoji bezpečnost, která byla absolutní prioritou.
Vysoké investice, pracovní iniciativa a tempo rozvoje ruku v ruce s budováním silné armády a upevňováním centralizace hospodářské moci a řízení státu byly dlouho příčinou nebývale vysoké inflace (500% v r. 1985), která se teprve v posledních letech ustálila na přijatelných hodnotách kolem 4-5% ročně a v r. 2000 dosáhla dokonce nulové hodnoty, aby v roce 2001 povyskočila na mírných 1,4%. To už ale byla vybudována solidní hospodářská základna a zpomalování hospodářského rozvoje už na ekonomiku nemohlo mít výraznější negativní následky. Ukazatel růstu HDP v r. 2001 poprvé od r. 1953 dokonce vykázal zápornou hodnotu (-0,56%) a v důsledku přírůstku počtu obyvatel poklesl o 2,9%. V tomto roce poklesl export, hnací motor ekonomiky a recese postihla všechna odvětví, nejvíce pak high-tech.
Tyto poslední výsledky jsou připisovány hlavně externím faktorům: pokračujícímu palestinskému povstání a související složité bezpečnostní situaci v samotném Izraeli, setrvalému globálnímu hospodářskému poklesu po událostech 11. září 2001 v USA a celosvětové krizi na kapitálových trzích. Palestinská intifáda katastrofálně snížila příjmy z turistiky a centrální izraelská banka vyčíslila celkovou ztrátu z titulu palestinského povstání na 13. mld NIS (do konce r.2001) tj. přibližně ekvivalent 4% HDP.
V důsledku předcházejícího vývoje a síly izraelské ekonomiky je možno se domnívat, že vláda se současnou situací nějak, i když s těžkostmi, vyrovná. Limitujícím faktorem zůstane tradičně vysoká míra centralizace ekonomiky, jejíž klíčová a strategická odvětví zůstávají
v rukách státu a na mrtvém místě zůstávají privatizační procesy. 60% národního rozpočtu zhltávají výdaje na obranu a na splácení zahraničního dluhu. Míra zdanění zůstává neúměrně vysoká – v r. 2001 dosáhla 41% HDP, vládní výdaje pak dokonce 54% HDP. Izrael je řazen mezi státy s vysokou úrovní sociální spravedlnosti a v řadě ukazatelů se vyrovná evropským státům, když míra přerozdělování vytvořeného HDP se blíží 10%.
V blízké budoucnosti s ohledem na napjatou bezpečnostní situaci nelze očekávat výraznější posun k lepšímu. Naděje na ukončení izraelsko-palestinského konfliktu je malá, závislost na externích zdrojích se nemění a nad rychlým zotavováním globální recese zůstávají otazníky.
Proces návratu na cestu hospodářského růstu bude obtížný a ekonomika může očekávat pozvolné znehodnocování národní měny a prohloubení zadlužení vlády v souvislosti s rozpočtovým deficitem.
I když to silná ekonomika všechno ustojí, celá společnost bude více psychicky trpět traumatem konfliktu se svými arabskými sousedy. Doposud také platí arabský bojkot ( kromě Egypta a Jordánska ) firem, které obchodují s Izraelem.

Služby
Terciální sektor zahrnující obchod, turistiku, finanční a ostatní služby má největší podíl na tvorbě HDP (cca 70%). Izrael je přitažlivou turistickou destinací a turistika je významným barometrem v životě Izraele. Začátkem devadesátých let přijelo do země cca 1,5 mil. turistů, o pět let později přes 2,5 mil. a na rok 2000 se už plánoval příjezd až 5 mil. turistů. Byla to nádherná představa a to nejen za účelem snížení chronicky pasivní obchodní bilance. Turisté však nejraději příjíždějí tam, kde kromě památek a přírody panuje i pohoda a klid. To bohužel v poslední době Izrael nemohl nabídnout a tak počet turistů drasticky klesl. Rok 2001 uvítal o pětinu méně turistů než rok předcházející a tržby klesly o čtvrtinu.