Izrael


Informace

Izrael je parlamentní demokracií se silnými pravomocemi předsedy vlády, který je volen přímou volbou. Jednokomorový parlament ( Knesset ) se volí každé čtyři roky. Při volbách se uplatňuje systém poměrného zastoupení, ale do parlamentu se mohou dostat pouze strany, které získají alespoň 1,5% hlasů. Izraelský stát je sekulární, ale vliv ortodoxních Židů na jeho fungování je poměrně silný.
Knesset má celkem 120 poslaneckých míst. V předčasných volbách v květnu 1999 získalo mandáty celkem patnáct stran a volebních koalicí. Za dobu existence Izraele byla u moci především strana práce a to celých 29 let než v r. 1977 byla vystřídána opozicí stranou Likud, která předtím vždy hrála druhé housle. Říká se, že v žádném světovém parlamentu se tak vášnivě a hlasitě nediskutuje jako v Knessetu.
Hlavou státu je prezident, jehož pravomoci jsou však víceméně formální. Ve své funkci je odpovědný parlamentu. Současným prezidentem je Moše Kacav, bývalý poslanec Likudu, který byl zvolen v r. 2000 poté, co se Ezer Weizman kvůli finančním nesrovnalostem a zdravotním potížím vzdal úřadu.

Vládní koalici (stav v červnu 2002) tvoří následující strany:
Likud – 19 mandátů
Jisrael Achat (Jeden Izrael), koalice Avoda-Meimad-Gešer – 25 mandátů
Šas – 17 mandátů
Jisrael b´alija – 6 mandátů
Merkaz – 5 mandátů
Mafdal – 5 mandátů
Koalice Jisrael bejtejnu a Ha´ichud haleumi – 8 mandátů

Mezitím, tj. do listopadu 2002, došlo k určitým přesunům. Podstatný vliv na osud koalice mělo vystoupení Avody (strana práce v čele se Šimonem Peresem) z koalice, po kterém země spěje k novým volbám koncem ledna 2003. Hlavním důvodem pro vystoupení byly neshody ve věci dalšího financování židovských osad na západním břehu Jordánu v rámci schvalování
rozpočtu. Strana práce nesouhlasila s tak vysokými výdaji. Osud těchto židovských osad bude v budoucnu zřejmě klíčový pro konečné řešení palestinského problému a začínají se ozývat hlasy, že Izrael by měl osady vyklidit a tím vyrazit teroristům z ruky jeden z hlavních argumentů pro teroristickou činnost.

Charakteristika hlavních vládních stran:
Likud – blok vzniklý sloučením řady pravicových subjektů. Jeho pravicovost se projevovala záporným vztahem k výrazným ústupkům v rámci mírového procesu. Předsedou je Ariel Šaron, který o další vedení soupeří s Benjaminem Netanjahu (v prosinci 2002 si vedení udržel). Strana nemá jednotnou linii a je spíše prezentována názory hlavních představitelů. Na politickou scénu se tento nacionálně-konzervativní blok dostal v r. 1977, kdy jej volili ve velké míře sefardští Židé. Po tehdejším volebním vítězství se ministerský předseda Jicchak Šamir pokoušel spornou osídlovací politikou začlenit obsazená území do státního útvaru „Velkého Izraele“. V dalších patnácti letech měl Likud v koalici s některými náboženskými seskupeními hlavní slovo v izraelské politice.
Avoda – (Strana práce), strana levého středu, která vznikla jako Mapai v r. 1930 sloučením několika sionisticko-socialistických skupin s odborovým a kibucnickým hnutím. Je členkou Socialistické internacionály. Z evropského pohledu jde o moderní sociálně-demokratickou stranu, její předchozí předseda se netajil inspirací „novou levicí“. Na mezinárodní scéně je nadále nejznámější předposlední ministr zahraničí v koaliční vládě Šimon Peres. Strana zastává umírněnější postoje. Je nejsilnějším článkem trochu násilně sestavené koalice Jisrael achat, ze které mezitím vystoupila strana Gešer. V současné době představuje asi nejvstřícnější článek pro mírovou dohodu s Palestinci.
Ještě pod názvem Mapai hrála dominantní roli v izraelské politice od založení státu v r.1948 a z jejích řad pocházeli všichni velcí ministerští předsedové zakladatelského období. Levicové zaměření dělnických stran bylo tradicím východoevropských Židů mnohem bližší a jejich vzorem byly zavedené evropské demokracie.
Šas – sefardská ortodoxní náboženská strana, která se oddělila od převážně aškenázké Agudat Jisrael. Voliči se rekrutují převážně z ekonomicky slabších vrstev, kterým nabízí své rozsáhlé sociální programy a často i konkrétní pomoc. Ve věci mírového procesu je víceméně ambivalentní.
Jisrael b´alija – (slovní hříčka, znamená současně Izrael na vzestupu a Izrael v přistěhovalectví), je stranou převážně rusky mluvících přistěhovalců zabývající se hlavně jejich problémy. Jejím předsedou je ruský emigrant Natan Šaransky.
Mafdal – (Národní náboženská strana), nábožensky založená výrazně sionistická strana. Po mnoho let přirozený spojenec levicových vlád, její zájmy se týkaly především prosazování židovského charakteru Izraele. Podporovala osídlování území obsazených Izraelem ve válce r. 1967.
Ha´ichud haleumi – (Národní jednota), výrazně pravicové uskupení, které pojí dohromady především naprosté odmítání jakýchkoli územních ústupků Arabům.

Politika vždy souvisí s mocí, která je jejím hlavním atributem. Všechny izraelské vlády u moci kladly na první místo faktor bezpečnosti. V r. 1951 byl založen Mossad , obdoba americké FBI, a to z podnětu tehdejšího ministerského předsedy Ben Guriona. Ten hlavní smysl jeho činnosti viděl v direktivě: „Pro náš stát, který od svého vzniku se nacházel v obležení nepřátel, představuje tajná služba první linii obrany. Musíme vědět, jak rozeznávat to, co se děje kolem nás“.
Mosad si za dobu své existence získal celosvětový respekt významných tajných služeb jako neohrožená a také nemilosrdná organizace pracující s velkým nasazením a účinností. Vyznamenal se v řadě akcí jako např. v r. 1986, když v Římě zatkl a deportoval do Izraele v absolutní tajnosti špiona Mordechaie Vanuna, který pracoval na tajném nukleárním programu v Dimoně v Negevské poušti. Ze zařízení propašoval fotografie a dokumenty, které prostřednictvím kolumbijské spojky nabídl k publikaci v britském Sunday Times. Už týden před uveřejněním byl dopaden v tajném bytě v Římě, kde ho ukryla přítelkyně.
Byly však i akce, kde Mosad zklamal. Např. se mu nepodařilo zabránit zavraždění J.Rabina v listopadu 1995 ačkoli jeho agenti měli informace předtím o takové možnosti z řad pravicových extremistů. Dále, 24.9.1997 se Mosad pokusil zabít politického šéfa palestinského Hamasu Khalida Meshaala. Agenti vnikli do Jordánska na falešné kanadské pasy, dostali se k němu a injekčně mu vstříkli jed. Při pokusu ale byli chyceni. Po osobní intervenci jordánského krále Husajna byl promptně zajištěn protijed a agenti s hanbou byli vráceni do Izraele. Jako ústupek na konto tohoto fiaska izraelská vláda pustila z vězení slepého duchovního vůdce Hamasu Šejka Ahmada Jasina.
Mosad má asi 1200 operátorů a jeho posláním jsou protiteroristické a jiné akce ohrožující bezpečnost Izraele. Angažuje se proti sousedním zemím (šestidenní válka 1967), při chytání válečných zločinců (Adolf Eichmann zajištěný v Argentině a popravený v Izraeli) a také např. tajně pomáhá židovským uprchlíkům v takových zemích jako Syrie a Iran. Do r. 1996 vláda udržovala v tajnosti identifikaci ředitele Mosadu.