Indie


Informace

Opakuje se to každý rok. Na jednom místě Kutschského zálivu v Gujaratu, kde se poušť stýká s mořem, je místo, kde plameňáci v tisících staví svá hnízda ze slaného bahna, aby přivedli na svět svá mláďata a starali se o ně. To je jeden z mnoha podivuhodných úkazů v zemi, která se může pochlubit bohatým podílem fauny a flóry na světovém dědictví: 65 000 druhů fauny,350 savců, (7,6% světový podíl), 408 hadů (6,2%), 197 obojživelníků (4,4%), 1244 ptáků (12,6%), 2546 ryb (11,7%) a 15 000 kvetoucích rostlin (6%).
Ekologie
S populací kolem miliardy lidí, rychlou industrializací, pokračováním v odlesňování a závislostí na umělých hnojivech je životní prostředí v Indii je pod velkým tlakem. Zdá se, že legislativa je již dostatečně připravena na zvládání velkých úkolů, ale korupce a mnohdy hrubé zneužívání moci silně narušují její efektivní fungování. Jako pozitivní je možno hodnotit, že mnohé komunity, i na venkově, si problematiku uvědomují, a samy začínají mít iniciativu na záchranu svých domovů, životního prostředí a tradic.
Mezi hlavní problémy lze počítat odlesňování, degradaci půdy, znečišťování vody a vzduchu a výrobu energie.
Odlesňování – na základě prvního pětiletého plánu v r.1951 byl uznán význam lesů a byl vytyčen cíl na zvýšení podílu lesů v zemi alespoň na třetinu. Dnešní realitou však je 11,7%, ačkoli oficiální údaje uvádějí kolem 19%. Jednou z hlavních příčin tohoto stavu je rozsáhlé využívání dřeva jako paliva na venkově chudými vrstvami. Tak mizí ročně asi 250 mil.tun dřeva, zatímco přirozená obnovitelnost činí asi čtvrtinu.Dalším náporem je rozšiřování pastvin na úkor lesa. Určitou roli ve zhoršování situace hraje i plundrování lesů se vzácným dřevem pro komerční účely.
Znehodnocení půdy –jen 37% půdy v Indii zůstává nepoškozeno vlivem intenzívního používání umělých hnojiv během tzv. zelené revoluce v 60.létech, kdy bylo dosaženo podstatného zvýšení zemědělské produkce. Indie je čtvrtým největším spotřebitelem umělých hnojiv na světě.V letech 1992 až 1996 konečně došlo k zákazu používání jedovatých insektisidů. Nedořešeným problémem zůstává používání pesticidů v souvislosti s hubením hmyzu a potkanů. Roční ztráty na produkci obilí zůstávají vysoké.
Vodní zdroje – největším nebezpečím pro zdraví je nedostatek nezávadných zdrojů pitné vody. V r.1993 mělo pouhých 5% populace na venkově a 45% ve městech možnost používat vodu přijatelného standardu. Úřady mají starost, jak spravedlivě rozdělit vodu mezi obyvatelstvo a průmyslové závody.
Znečištění vzduchu – v r. 1970 byly v Indii jen 2 miliony vozidel. Dnes jich je více než 25 milionů, z toho 70% dvoutaktních motorů pro auto-rikši.Velkým znečišťovatelem jsou průmyslové závody, postavené zvláště v době překotné industrializace, kdy pro výstavbu neexistovaly přísné limity pro exhalace jako dnes.
Výroba energie – specifikou Indie je to, že zhruba 75% elektrické energie se získává z uhelných elektráren, přičemž kvalita uhlí je většinou nízká. V r.1976 byla objevena ropa při pobřeží státu Maharaštra (hl.město Bombaj), ale její zásoby nejsou natolik dostatečné, aby kryly spotřebu, a polovina spotřebované suroviny se musí dovážet. Necelou čtvrtinu energie dodávají hydroelektrárny a 2% jaderné elektrárny. Elektrifikace země je dokončena z 85%, v r. 1970 pouze 20% venkova bylo napojena na rozvodnou síť.
Igelitová kultura – s tímto problémem se setkáváme v rozvojovém světě běžně, ať v pouštích Blízkého Východu, či v savanách Afriky. Problém se nazývá plastikové obaly.
Podle průzkumu z r.1997 se v hlavním městě státu Goa, Panaji, každý rok použije cca 20 mil.plastikových sáčků. Kdyby všechny tyto pytlíky byly roztaženy po městě, během 10 let by bylo celé pokryto pytlíky Všude v Indii plastikové obaly a láhve zaplňují příkopy, kanalizační stoky a vyskytují se i na plážích a znečišťují turistická centra. Odhaduje se, že 60% použitých obalů se prostě vyhodí a jen 10% je recyklováno. Teprve v poslední době úřady přistupují k radikálnějším opatřením a lze doufat ve zlepšení situace.