Indie


Informace

Jestliže národnosti dělíme především podle jazyka, tak v Indii je nejvíce Hindů a jazykem hindi mluví zhruba 40% obyvatel, tj. cca 400 milionů Indů. Další pořadí je následující:
bengálština 8,2%, telugu 7,8%, marathi 7,4%, tamilština 6,3%, urdu 5,1%, gudžarati 4,8%, kannadu 3.9% atd. V případě sanskrtu bylo při sčítání v r.1991 zaznamenáno cca 50 000 lidí, tj. velmi nepatrných 0,01%.
Jak už bylo řečeno, Indové zdaleka nejsou homogenním národem, a protože neexistuje žádná „indština“, pozice angličtiny po více jak 50 letech nezávislosti zůstává velmi silná a je oficiálním jazykem v legislativě. Celkem však 18 jazyků je uznaných jako oficiálních a při posledním sčítání obyvatelstva bylo zaznamenáno 1600 méně významných jazyků, včetně
nářečí. Indické jazyky jsou součástí indo-evropské jazykové rodiny. Na bankovkách je zastoupeno celkem 14 jazyků!
V době vyhlášení nezávislosti existovala silná snaha uplatnit hindštinu jako všenárodní jazyk a postupně vytlačit angličtinu. Silnou překážkou se ukázala velká jazyková různorodost, např. mezi severem a jihem. Zatímco na severu hidština je dominantní, na jihu se s ní lze těžko domluvit. Zde také, konkrétně ve státě Tamil Nadu, byla opozice proti hindštině nejsilnější. Zvláště pro vzdělané Indy je angličtina prvním jazykem a pro ne-Hindy bývá druhým jazykem, takže znalost angličtiny v Indii je absolutní výhodou.
V Indii se hovoří zhruba 845 jazyky a dialekty, z toho 782 indickými. Mezi indoevropské národnosti patří Hindustánci, Bihárci, Maráthové, Bengálci, Gudžarátci, Rádžastánci, a Pandžábci, mezi tzv. drávidské hlavně Telugové, Tamilové, Kannadci a Malajálamci, mezi Austroasiaty zvláště Santálci. Obyvatelstvo tibetsko-barmské skupiny se v Indii skládá z řady málo početných národností. Jak již bylo řečeno nahoře, cca 50 mil.obyvatelstva tvoří příslušníci tzv. kmenových společenství (Adivadové).
Pozn. Staroindický sanskrt, jeden z nejstarších dnes známých jazyků, pokládají hinduisté za posvátný. V Indii neprobíhají jen vleklé válečné konflikty, stejně urputně se v tamní společnosti válčí i o jazyky. Právě sanskrtu hrozí nebezpečí, že definitivně vymře. Dnes sanskrt studuje v Indii jen asi 150 studentů v bombajském Bharátija Vidjá Bhavanu, jednom z nejstarších vzdělávacích ústavů. Má to své důvody. Nezájem je dán především tím, že absolvent takového studia nalezne jen minimální uplatnění v praxi. Za nepatrný výdělek se může stát jen učitelem sanskrtu v některém z ústavů. Dalším důvodem , proč sanskrt umírá, je i skutečnost, že nikdy nebyl jazykem širokých mas. Ve staré Indii ho používaly jen elity, básníci a spisovatelé v něm skládali klasické verše a psali prózu. Někteří indičtí vzdělanci bijí na poplach. Míní, že by bylo opravdu tragické, pokud by se země odřízla od nepřeberného bohatsví prastaré literatury, kterou už by nikdo v originále nedokázal přečíst. Naopak pro kritiky sanskrtu je jeho výuka jen ztrátou času. Sanskrtské vzdělance takový postoj rozčiluje a namítají, že v Indii se nemusí číst Shakespeare nebo Sartre, že mají své vlastní klasiky a že by se Indové měli zušlechťovat a vzdělávat z vlastních kořenů a k tomu potřebují sanskrt. Tyto argumenty nejspíš mají svou logiku, ale málokdo na ně slyší. Smutnou realitou je, že sanskrt v zemi svého zrodu zřejmě bojuje ztracenou bitvu.