Indie


Informace

Povrch
Značná část indického území leží na poloostrově Přední Indie, a má proto poměrně dlouhé mořské pobřeží, které je málo členité, většinou nízké, ploché s písčitými plážemi a lagunami. Podle povrchových tvarů a rozdílného geologického vývoje lze území Indie rozdělit na tři značně odlišné části: hornatou plošinu Dekan, která vyplňuje vlastní poloostrov Přední Indie, rozsáhlou Indoganžskou nížinu v povodí řek Gangy a Indu a velehorskou oblast Himaláje, která ohraničuje nížinu na severu.
Plošina Dekan - je starou tabulí, která ještě v druhohorách byla spojena pevninským mostem Lemurií a Madagaskarem a je jednou z trosek hypotetické pevniny Gondwany. Podloží plošiny tvoří geologicky velmi staré krystalické horniny. Působením mohutného tektonického tlaku, který na tento starý štít působil při alpsko-himalájském vrásnění ve třetihorách, se rozlámala původně zarovnaná tabule v jednotlivé kry, které místy poklesly,
místy, zvláště na okrajích, byly vyzdviženy. Severozápadní část Dekanu klesá sráznými svahy pohoří Aravali do nížiny Indu a tvoří zároveň významný klimatický předěl mezi suchými oblastmi pustiny Thár a vlhčími pohořími a plošinami Dekanu. Od pohoří Aravali k jihovýchodu se rozšiřuje pohoří omezené stupňovitými zlomy v Málvskou plošinu budovanou geologicky mladými výlevnými horninami, na nichž se vyvinuly velmi úrodné tmavé půdy. Málvská plošina se pozvolně zvyšuje k jihu v pohoří Vindhja (1350m), které klesá příkrými stupni do hluboko zaříznutého údolí řeky Narmady.
Západně od horního toku řeky Mahanadi vystupuje mezi hluboce zaklesnutými údolími Narmady a Tapti divoké pohoří Satpura. Při dolním toku těchto řek leží náplavová nížina Gudžarátská. Jižní část Dekanské plošiny je s výjimkou zvýšených okrajových pohoří Západního a Východního Ghátu povrchově mnohem jednotvárnější. Západní Ghát se příkře svažuje k západnímu pobřeží k úzké nížině Malabarské. Největších výšek dosahuje Západní Ghát na jihu poloostrova v horské skupině Nilgiri (2633m) a Elamalai (2695m).
Východní Ghát je nejen nižší, ale i mnohem prostupnější. Největší výšky (1680m) dosahuje severně od ústí řeky Godavari.
Indoganžská nížina - odděluje starou plošinu Dekan na jihu od geologicky mnohem mladšího Himaláje na severu. Je to stará prohlubeň vyplněná až do hloubky 2000m říčními nánosy himalájských řek, zvláště Indu, Gangy a Brahmaputry. Vývoj nížiny není dodnes ukončen. Je zajímavé, že mezi řekou Jamunou u Delhi a Bengálským zálivem ve vzdálenosti 1600km existuje na celé délce neuvěřitelně malý sklon 200m. Rozsáhlá společná delta Gangy a Brahmaputry má název Bengálsko a její větší část leží již na území Bangladeše. Na rozvodí mezi Gangou a Indem probíhá intenzivní eroze. Převážná část povodí Indu leží na území Pákistánu.Východně od středního toku Indu se prostírá stepní a pouštní oblast Thár. Místy má ráz písečné pouště s pohyblivými přesypy. Avšak četná suchá říční koryta svědčí o tom, že ještě v nedávné geologické minulosti byla více obdařena srážkami.
Himaláj - nejvyšší horstvo světa, patří Indii v celé šíři jen svou nejzápadnější částí. Blízko velkého ohbí Indu v Kašmíru dosahuje v hoře Nangáparvat 8126m. Údolí horního Indu odděluje Himaláj od pohoří Karákorám, v němž na hranicích Tibetu a Kašmíru leží nejvyšší bod Indie Čchokori (Mount Godwin Austen) 8611m. Himaláj je mladé pohoří vyvrásněné ve třetihorách. Jeho hlavní hřeben má na indickém území průměrnou výšku 5500 až 6000m.
Nejvýchodnější část Indie při hranicích s Barmou vyplňují Asamské hory, dosahující největších výšek nad 3500m.Svými zaoblenými hřebeny se značně liší od příkrých skalnatých srázů Velkého Himaláje, s nímž vznikly ve stejné geologické době. Dosud se vyznačují zemětřesnou činností.
Indické řeky - Indie má poměrně hustou říční síť, která patří vesměs do povodí Indického oceánu. Indické řeky se dělí do dvou typů: K himalájskému typu patří největší řeky Indie: Brahmaputra (2960km, z toho na indickém území 1100km) a Ganga (2700m). Na horních tocích mají prudký spád a tekou zpravidla v úzkých, hluboce zaříznutých údolích. V nížině mají naproti tomu spád nepatrný a jejich údolí tam splývají s povrchem nížiny. V létě se často rozvodňují a způsobují velké škody.
Řeky dekanského typu jsou živeny výhradně jen dešťovými vodami a mají velmi nevyrovnané vodní stavy. V období vlhkého letního monzunu jimi protéká velké množství vody, v suchém období se mnohé z nich proměňují v bezvýznamné říčky a jejich průtok klesá pod tisícinu průtoku v období dešťů. K největším patří Godavari (1500km), Narmada (1280m), Krišna (1280m), Mahanadi, Tapti aj. Na mnohých z nich byly vybudovány hydroelektrárny.