Dovolená Dominikánská republika


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky






  Dominikánská republika - navigace  
zájezdy Dominikánská republika Hotely a ubytování Dominikánská republika
Luxusní zájezdy Dominikánská republika Informace Dominikánská republika
Last minute Dominikánská republika Fotogalerie Dominikánská republika
Víza Dominikánská republika Recenze hotelů Dominikánská republika
Mapy a průvodce Dominikánská republika Diskuze Dominikánská republika
Okružní plavby Dominikánská republika  


Naše tipy zájezdů - Dominikánská republika
Romantický hotel Sivory - speciální ceny pro rezervace do 31.10.2017
Země: Dominikánská republika
Strava: All inclusive
Doprava: pravidelná letecká linka
Cena od: 66900,-

Dominikánská republika

 --> Chcete se o zemi něco dozvědět? --> Historie a politika

-->Kulturněhistorické údajePolitickohistorické údaje
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

Kryštof Kolumbus Kryštof KolumbusPrvní obyvatelé ostrova
Když Kryštof Kolumbus myslel, že objevil Nový svět, byl už ostrov obydlen více jak 5 000 let. Kolumbus se zde potkal z Tainskými indiány z kmene Aravaků, kteří přišli na ostrov v druhé migrační vlně z Amazonie. Předpokládá se, že ostrov byl vystaven dvěma hlavním migračním vlnám, první byl přísun lidí ze Střední Ameriky a druhá vlna byla právě z Ameriky jižní. Slovo „taino“ znamenalo v indiánské řeči dobrý nebo vznešený a život těchto ndiánů tomuto slovu přesně odpovídal. Nejen že byli velmi pohostinní a milí ke Španělům, ale také nikdy nebojovali mezi sebou. Předpokládá se, že na konci 15.století žilo na ostrově okolo 400 000 indiánů tohoto kmene, kteří byli velmi dobře organizovaní, existovalo zde 5 hlavních kmenů.

Kryštof Kolumbus a kolonizace
Když Kryštof Kolumbus se svými loděmi přeplouval Atlantik, připlul nejprve na Bahamy a Kubu, teprve poté přistál na Hispaniole. Byl nadšen krásou a nevinností tohoto rajského ostrova, jeho hlubokými lesy, vodopády, horami a údolími. Také obyvatelstvo bylo přátelské a vstřícné. Možná to byla chyba, stejně tak jako, že většina důležitých osob v kmeni a náčelníci byla bohatě ozdobena zlatem. Indiáni začali brzy s Evropany, kteří vlastnili mimo jiné i indiánům neznámé střelné zbraně, spolupracovat. Asi po měsíci prozkoumávání severní části ostrova chtěl Kolumbus odjet zpět do Španělska a informovat královnu o svém objevu. Jenže těsně před odjezdem, o Vánocích roku 1492, narazila jeho loď na útes a potopila se nedaleko dnešního Mysu Haitien. S pomocí Indiánů se podařilo zachránit všechny cennosti, ale samotná loď se potopila. Kolumbus byl proto nucen založit malou osadu, kterou nazval Navidad a nechat v ní 39 Španělů. Když se Kolumbus vrátil do Španělska a předal nádherné dary ze zlata a barvitě vylíčil ráj na zemi, začala se k návratu na ostrov Hispaniola připravovat velká flotila.
Zatím život na ostrově plynul poklidně, až do doby, kdy začali Španělé, kteří zůstali na ostrově mezi sebou bojovat. Provinili se i tím, že začali zotročovat ženy, které jim museli sloužit. Po několika měsících těchto neshod, rozhodl náčelník kmene Caonabo o útoku na osadu, která byla vypálena a všichni španělští muži byli zabiti. Když na ostrov doplula velká flotila ze Španělska mohla už jen pozorovat mrtvoly svých mužů a vypálenou osadu. Kolumbův sen o ráji na zemi se začal pomalu rozplývat.
První trvalá evropská osada byla na Hispaniole založena roku 1493 v Isabella, na severním pobřeží, nedaleko Puerto Plata. Odtud mohli dobyvatelé řídit těžbu zlata z řeky Cibao, těžkou práci samozřejmě vykonávali Indiáni, kteří neměli šanci se dobře ozbrojeným Španělům, kteří měli navíc i koně a psi, bránit. Mnoho jich při těžké práci zemřelo a v této době se začali také objevovat první otroci, kteří sloužili svým španělským pánům. Ti, kterým se podařilo uprchnout, přežívali hluboko v nedostupných horách.
Bratr Kryštofa Kolumba, Bartholomew, se stal guvernérem ostrova, zatím sám Kolumbus, pokračoval v prozkoumávání ostrova. Poté, co objevil zlato v řece Ozzama na jihu, založil město Santo Domingo (1496). Španělé však začali být nespokojeni a to zejména proto, že museli poslouchat dva italské bratry. Byli z ostrova vykázáni, avšak jejich následník, nový guvernér rozhodl o tom, že se musí začít s civilizací Indiánů. Připravil velkou slavnost, na kterou pozval i velmi uznávanou princeznu, vdovu po Coanabovi a dalších asi 80 náčelníků kmene. Když byli všichni tito lidé soustředěni v jednom velkém domě, španělští vojáci ho obklíčili a zapálili. Kdo nebyl upálen, byl krutým způsobem zabit později, pověšena byla i princezna Anacaona. Bez svých vůdců byli Indiáni zcela bezmocní a kladli už jen minimální odpor. 25 let od příchodu Španělů na ostrov zde žilo pouze 50 000 původních obyvatel a za méně než jedno století byli téměř vymazáni z povrchu zemského. Moderní historici označují chování tehdejších Španělů jako genocidu.
Jeden z indiánských vůdců, Hatuey, uprchl na Kubu a začal organizovat armádu, která se měla postavit proti vykořisťovatelům. Po hrdinském, avšak nevyrovnaném boji byl však zabit. Jediný úspěšný boj proti Španělům se podařilo zorganizovat roku 1533 náčelníkovi Enriquilovi, který své bojovníky zavedl do hor Bahoruca, na jihovýchodě země, poblíž dnešních hranic s Haiti a po napadení španělských jednotek v horském průsmyku, bylo konečně dojednáno příměří.
V roce 1515 začali Španělé pociťovat, že se zásoby zlata ztenčují. Poté co Cortez a jeho vojáci obsadili Mexiko bohaté na stříbro se téměř přes noc kolonie Santo Domingo vyprázdnila, zůstalo zde pouze několik tisíc Španělů. Na ostrově se začaly přemnožovat prasata a krávy. Lidé, kteří na ostrově zůstali, začali pěstovat domácí zvířata a ostrov, jehož důležitost rapidně klesala, se stal zásobárnou potravin pro lodi plující do bohatších zemí

Francouzi a nezávislost
V polovině 17. století se stal Želví ostrov ležící západně od Mysu Haiten centrem pašeráků a roztodivných existencí. Tito lidé se většinou živili lovem zvěře, kterou pak prodávali lodím nebo maso pekli nad kouřícím ohněm (francouzsky boucan). Začalo se jim říkat bukanýři. Tento ostrov se později stal hlavní pirátskou základnou Karibské oblasti. Francouzům se nelíbilo, že je ostrov ve vlastnictví Španělů a proto poslali své kolonisty, aby osídlili Želví ostrov. Aby se jim podařilo zkrotit piráty, přivezli jim ženy, které byly zavřené ve vězení kvůli prostituci nebo za krádeže. Francouzi velmi rychle ovládli západní třetinu ostrova (1697) a během století se jim podařilo vytvořit z ostrova jednu z nejbohatších kolonií na světě. Všechno toto bohatství zapříčinila cukrová třtina, která se pěstovala na celém ostrově. Na polích pracovali černí otroci, kteří byli přiváženi ze západní Afriky.
Nelidské zacházení s otroky bylo příčinou velké vzpoury roku 1791, kdy přibližně půl milionů otroků žádalo rovnost a svobodu, pod vedením F. D. Toussainta L´Ouvertura. Francouzi, v obavě, že by mohli tuto bohatou kolonii ztratit, roku 1794 zrušili otroctví. Po této vzpouře Francie na základě mírové smlouvy z Rijswijku z roku 1975 ovládla zbytek ostrova. Ačkoliv se L´Ouvertura snažil o znovuobnovení ostrova, těžce postiženého vzpourou otroků, nový vládce Francie, Napoleon Bonaparte, nesouhlasil, aby ostrov vedl muž s černou pletí. Poslal na Hispaniolu 20 000 vojáků, kteří porazili armádu černochů. Toussainta L´Ouvertura poznal, že musí vyjednávat a tak souhlasil se schůzkou s francouzským generálem Charlesem Victorem Emanuelem Leclercem. Místo toho, aby jednali o míru, byl Toussainta zatčen a deportován do Francie. Po této zradě se znovu obnovili boje mezi otroky a francouzskými jednotkami. Poté, co otroci definitivně porazili francouzské jednotky, založili republiku Haiti (1804).
Francouzi si udrželi kontrolu nad ostrovem až do roku 1809, kdy jeho východní část opět ovládli Španělé. Nejenom že znovu obnovili otroctví, ale také často pořádali hony na otroky na Haiti. V roce 1821 španělští kreolové definitivně oddělili svou část ostrova od Španělska a byla vyhlášena nezávislost – Španělské Haiti. Roku 1822, kdy Haiti vyslala svoji armádu na východní stanu ostrova, ovládla ho, opět zrušila otroctví a začlenila Santo Domingo do své černé republiky.
Dalších 22 let zůstal celý ostrov pod nadvládou Haiti. Avšak obyvatelé východní části ostrova velmi brzy zjišťují, že nadvláda Španělska byla mnohem lepší než nadvláda Haiti. Utlačování a nesvobody pod nadvládou Haiti byly tak nesnesitelné, že roku 1843 dosáhly všechny spory bodu varu a 27. února 1844 byla pod vedením Juana Pabla Duarteho vyhlášena nezávislá Dominikánská republika. Stálá hrozba ze strany Haiti byly však tak veliká, že nakonec vedla k dobrovolnému obnovení španělského panství v roce 1861. Lidové povstání v letech 1863-1865 však skončilo obnovením nezávislé republiky a dne 3. května 1865 došlo znovu k formálnímu oddělení od Španělska. Ze Santo Dominga se opět stala Dominikánská republika.

R. L. Trujillo Molina R. L. Trujillo MolinaModerní dějiny
Moderní dějiny po vyhlášení nezávislosti jsou plné konfliktů, nestability, bojů o moc a ekonomických krizí. Od roku 1844 do roku 1930 proběhlo v zemi celkem 57 revolucí a vystřídalo se 43 prezidentů. Soudržnost lidí a politiků se rozpadla poté, co zemi opustily španělské jednotky. Země byla rozdělena na několik teritorií a každému vládla jiná vojenská junta. V tomto chaosu se také objevila junta vedená generálem Buanaventurou Báezem, což byl bohatý obchodník s mahagonovým dřevem, která se brzy dostala k moci. Pod nátlakem byl zvolen prezidentem. Jeho vláda byla plná korupcí a zatýkání oponentů. Pronajal zátoku Bahía Samaná a její okolí Američanům a doufal, že si zde zřídí vojenskou námořní základnu. Baéz byl úspěšně nahrazen guvernérem Puerto Plata, Ignacio María Gonzálesem, který poslal do exilu všechny své odpůrce a poté lehce zvítězil v prezidentských volbách. Nebyl však o nic lepší než jeho předchůdce, i když zrušil smlouvu s Amerikou o pronájmu zálivu. O několik let později byl donucen k rezignaci a byl nahrazen dalším následovníkem a ten dalším a tak to pokračovalo pořád dále.V roce 1878 byla země a politická scéna tak roztříštěná, že zde byly dokonce dvě vlády. Jedna vedená skupinou generálů měla svoje sídlo v Santo Domingu a druhá vedená následovníky Gonzálese sídlila v Santiagu. Tato dvojvláda skončila zavražděním vůdce strany sídlící v Santo Domingu. Jakási stabilita v zemi nastala až roku 1879, kdy se objevily dvě politické strany – liberálové Azules (Modří) a diktátorští Rojos (Červení). Několik let zemi vládli Modří, ale velký vliv červených je držel poměrně na uzdě. Liberálové začali pracovat na snižování státního dluhu, založili svobodní tisk, vylepšili politický systém, vytvořili nové školy a také je vybavili. Liberální prezident Gregorio Luperón byl následován Fernandem Arturo de Meriňo, který také pokračoval ve zlepšování sociální sféry. Jeho následovník Generál Ulises Heureaux však liberál nebyl a vnesl do politického systému opět chaos. Tento surový diktátor byl udržován při moci utlačováním svých protivníků a přivedl zemi k obrovské ekonomické krizi. Proti tomuto diktátorovi se zvedaly vlny velkého odporu, každý takový člověk byl však ihned uvězněn a popraven. Tento muž, známý také jako Generál Lilís, což byla zkomolenina jeho jména, se u moci udržel od roku 1882 do roku 1899. Prvních 70 let po vyhlášení nezávislosti se v zemi střídaly války s mírem, politické boje, korupce a sliby politiků, kteří jakmile dosáhli moci na všechny zapomněli.
Krátce před tím, než byl Generál Lilís zavražděn (1899), zavřel Národní banku a nahradil jí společností patřící Americe. Na přelomu století se totiž začal rozvíjet obchod s cukrovou třtinou, do země přicházelo mnoho bohatých amerických obchodníků, kteří zakrátko tento ekonomický sektor ovládli. Po smrti generála vyšlo najevo obrovské zadlužení země a její nestabilita. Američané požádali svojí vládu, aby zakročila. Američané převzali vládu nad všemi celnicemi a garantovali splacení všech půjček. Avšak americký senát brzy zastavil tento plán na obnovu země, navržený prezidentem Rooseveltem. Několik prvních let 20. století bylo pro Dominikánskou republiku velmi bouřlivých. V této době proběhly dvě občanské války, byla změněna ústava a vyhlášeny prezidentské volby, při níž zvítězil Ramón Cáceres, který byl prezidentem od roku 1905 – 1911. Tento muž byl jedním z prvních prezidentů, kteří nechtěli používat moc jen pro svůj vlastní prospěch. Za jeho vlády byly například města Moca, Santiago a Puerto Plata spojeny železnicí, dále obnovil poštovní služby a instaloval nové telegrafní linky, obnovil důležité přístavy, postavil majáky, založil nové školy a postavil několik silnic. Avšak i benevolentní a moudří vůdci dělají chyby. Rozhodl se totiž zvýšit daň z vývozu cukrové třtiny a takto získané peníze použít pro sociální sféru. To ovšem rozzuřilo bohaté obchodníky s cukrovou třtinou a tak byl prezident jedné listopadové neděle roku 1911 zastřelen. Po jeho smrti začala země opět vřít.

Americká okupace
Po smrti prezidenta Cácerese probíhaly v zemi časté krvavé boje, a to zejména v letech 1911 – 1914. Do prezidentské kanceláře nastoupil bez voleb senátor José Borda Valdez. A historie jako kdyby se opakovala. Vedení země opět zasáhla touha jednotlivce po moci, bez ohledu na veřejné zájmy. Amerika se však začala cítit ohrožená neustálými revolucemi v karibské oblasti a proto prezident Woodrow Wilson pohrozil zemi, že vyšle vojenské jednotky, pokud se neuskuteční svobodné a oficiální volby. Stalo se tak a 25. října 1914 proběhly oficiální volby, při kterých byl zvolen Juan Isidro Jimenes. Americký prezident ale požadoval, aby dominikánské vojenské síly byly pod americkou kontrolou a aby také celnice byly kontrolovány americkými úředníky. Domníval se, že stabilita země může nastat jedině, když bude moc mimo Dominikánkou republiku. Jimenes to odmítl, ale i přesto do země přijeli američtí vojáci a zakrátko ji celou obsadili. Nadvláda Ameriky trvala 8 let, od roku 1916 do roku 1924. Byla respektována veškerá práva občanů, ale nesměli například vlastnit zbraně. Amerika také kontrolovala státní rozpočet a hospodaření s penězi. Chod země se pomalu začal vracet do normálu. Avšak situace se změnila, Američané začali mít problémy s boji v Evropě a potřebovali každého vojáka. Proto byly vojenské jednotky z Dominikánské republiky staženy. Po stažení vojsk byla v roce 1924 demokraticky zvolena nová vláda. Prezidentem se stal Horacio Vásquez. Byl pokrokový a nesobecký. Za jeho vlády byly vystavěny mnohé silnice, školy, vznikly programy na zavlažování. V roce 1927 bylo dostatek práce i peněz. Mír se projevil v obchodě, zemědělství a průmyslu. Modernizace země urychlená okupací Ameriky, začala. Avšak v zemi bylo stále ještě mnoho vlivných osobností, které nezajímali občané země a kteří chtěli mít všechny výhody pro sebe. Mezi nimi byl i Rafael Leonidas Trujillo y Molina, šéf bývalé Státní policie, který se přejmenovala na Státní armádu roku 1928. Tento muž, velmi zbohatlý z peněz z vojenského rozpočtu, začal posilovat svoji pozici dosazováním svých stoupenců do důležitých vojenských funkcí. V březnu roku 1930 donutil násilím prezidenta Vásqueze k rezignaci. Díky hrozbám vězení všem jeho odpůrcům byl zvolen prezidentem a během několika týdnů vytvořil teroristickou skupinu La 42, která křižovala zemi a bez milosti zabila každého, kdo se proti Trujillovi postavil. Po několika letech politické svobody se nad Dominikánskou republikou opět objevil mrak diktátorství.

Trujilliho režim
Tento diktátor a jeho přívrženci určovali 30 let vývoj země. Během let své vlády používal Trujilli vládu k osobnímu obohacení. Vytvořil monopoly, které kontroloval on a jeho manželka. Během krátké doby měl ve svých rukou všechny důležité obchody v zemi, včetně prostituce. Během čtyř let se stal nejbohatším mužem v zemi. A protože jeho bohatství bylo úměrně spojeno s bohatstvím země, začal vytvářet různé programy na podporu ekonomiky země, z kterých však měl užitek jen on sám a pár jeho blízkých. Na denním pořádku byly však popravy a věznění lidí protestujících proti jeho režimu. Byl si sám sebou tak jistý, že po šesti letech své vlády přejmenoval hlavní město ze Santo Dominga na Cuidad – Trujillo. V roce 1937 vydal rozkaz k zastřelení mnoha tisíců Haiťanů, kteří žili v Dominikánské republice. Muži, ženy a děti byly nemilosrdně vyvražděni, a to zejména v oblasti města Dajabon. Za tento čin ho kritizoval celý svět a tak aby ukázal dobrou vůli nabídl útočiště asi 100 000 uprchlíkům z Evropy, zejména Židům, kteří prchali před nacisty. Ale toto nebylo milosrdné gesto, ale předem stanovený propočítaný plán, který měl sloužit k „zesvětlení obyvatelstva“. Jen 10% uprchlíků si s sebou smělo přivést své rodiny, sňatky emigrantů s domácí populací měly totiž podpořit ono kýžené zbělení populace. Touto rasistickou politikou vstoupil Trujillo do dějin. Jeho nabídky využilo asi 600 židovských rodin, které se usadily na severu země v Sosúi a vytvořily zde společenství kibuc. USA podporovaly tento režim, až do poloviny padesátých let, protože výhody pro americké obchodníky byly obrovské. V roce 1952 se stal prezidentem diktátorův bratr Héctor. Opravdový proces liberizace, začal, ale až po diktátorově smrti 30. května 1961. Byl zabit při atentátu. V této době byl již nejbohatším mužem planety a jeho majetek se odhadoval na 500 milionů dolarů. Den jeho zavraždění je každoročně slaven jako národní svátek.

Co dále?
Po smrti diktátora byl zvolen prezidentem Joaquín Balaguer. Roku 1962 byl však do úřadu zvolen levicový exilový politik Juan Bosch Gaviňo. Jeho liberální vláda připravila pozemkovou reformu, vytvořila novou ústavu, garantovala práva a svobodu občanů. Tyto změny se však nelíbily bohatým obchodníkům a vojenským vůdcům a tak byl prezident při vojenském převratu 25. září 1963 svržen, také s pomocí USA, která se obávala šíření komunismu po úspěšné revoluci na Kubě. Po 30 letech diktátorského režimu si lidé Dominikánské republiky, dychtiví po demokracii, oddechli jen na jediný rok, než byla znovu nastolena autokratická vláda. Bosch se však vzbouřil a vznikla další občanská válka. A znovu zasahovala USA, která poslala do Dominikánské republiky vojenské síly, které měly zajistit svobodné volby. Volby se konaly 1. července 1966 a zvítězil znovu konzervativec Balaguer, následovník Trujilla, který byl prezidentem dalších 12 let. Za doby jeho vlády se velmi posílila ekonomika země, což bylo způsobeno dobrými obchody s cukrovou třtinou. Rozvíjet se také začal turistický ruch. Avšak na konci sedmdesátých let začaly ceny cukrové třtiny klesat a ekonomika začala stagnovat. Balaguerovi se nepodařilo znovu vyhrát volby a jeho nástupcem se stal bohatý rančer Silvestre Antonio Guzmán. Ten slíbil sociální reformy a většina lidí se proto rozhodla ho volit. Bohužel ani on nebyl tím spasitelem a jako mnoho jiných předchůdců se zajímal pouze o svoje zájmy. Jeho vláda byla skandální již od počátku. Své děti a příbuzné dosadil do důležitých politických funkcí. Jeho výdaje velmi brzy dosáhli 85% státního rozpočtu, peníze získával také různými škrty ze sociálních programů. Před jeho čtvrtým znovu zvolením nebyl však vybrán jako kandidát a roku 1982 ho nahradil představitel levicového politického středu Salvador Jorge Blanco. Byl to správný muž na správném místě. Překazil Guzmánovy plány o znovuzískání úřadu. Odhalil jeho korupční aféry, což způsobilo, že Guzmán spáchal sebevraždu.
Když roku 1982 převzal Blanco vládu, bylo jeho prvním úkolem napravit škody, které spáchali jeho předchůdci.
Když roku 1982 převzal Blanco vládu, bylo jeho prvním úkolem napravit škody, které spáchali jeho předchůdci. Neměl lehký úkol a jeho snahu provázelo mnoho problémů. Nakonec se ale vše zdařilo, ekonomika začala pomalu růst a pod kontrolu se dostávala i inflace. Blancova fiskální politika fungovala. Bohužel ve snaze zabránit armádě, aby mu vyhrožovala, vyhodil z armády mnoho zaměstnanců. Musel čelit domnělým obviněním, byl bez vojenské podpory a tak 16. května 1986 mizí z politické scény. Jeho nástupce je již dobře známý Balaguer, který byl zvolen již po páté.
Ačkoliv mu bylo již 80, byl slepý a nemocný, dokázal si udržet oblibu díky pečlivě voleným slibům a říkáním věcí, které chtěli lidé slyšet. Jeho vláda, od roku 1986 do roku 1994, neměla však daleko k diktátorství. Nejprve odstranil všechny své politické odpůrce. Jeho vláda však způsobila nárůst roční inflace na neuvěřitelných 60%. To samozřejmě způsobovalo široké veřejné protesty a díky obrovské ekonomické krizi a nestabilitě se na konci roku 1990 odstěhovalo ze země více než 900 000 Dominikánců. V roce 1990 však Balaguer znovu zvítězil ve volbách a vládl až do roku 1994, kdy zemřel.
Roku 1996 právník Leonel Fernández zvítězil v prezidentských volbách nad Peňou Gomézem. Měl velké plány, chtěl bojovat s korupcí, požádat tři hlavní politické strany, aby se sjednotily a vytvořily vhodné zákony týkající se zdravotnictví a školství. Avšak ještě dříve než mohl svoji misi uskutečnit zemřel oblíbený Peňa Goméz a Fernández utržil velkou porážku, když levicová PRD, kterou vedl Peňa Goméz získala většinu křesel v senátu a dolní sněmovně. Ani na konci milénia neměla Dominikánská republika dostačující zdravotnictví, sociální systém a školství a naopak jí zůstala vláda, kterou tyto věci příliš netrápí.



Průvodci a mapy


Dominikánská...
Dominikánská republika
20 Kč

© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy




AZ elektro



Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz