Dovolená Chorvatsko


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky



Aston-eco




  Chorvatsko - navigace  
zájezdy Chorvatsko Hotely a ubytování Chorvatsko
Luxusní zájezdy Chorvatsko Informace Chorvatsko
Last minute Chorvatsko Fotogalerie Chorvatsko
Víza Chorvatsko Recenze hotelů Chorvatsko
Mapy a průvodce Chorvatsko Diskuze Chorvatsko
Okružní plavby Chorvatsko  


Naše tipy zájezdů - Chorvatsko
Prodloužený víkend v Dubrovníku
Země: Chorvatsko
Strava: Se snídaní
Doprava: pravidelná letecká linka
Cena od: 18990,-

Chorvatsko

 --> Chcete se o zemi něco dozvědět? --> Historie a politika

Kulturněhistorické údaje-->Politickohistorické údaje
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

Dějiny Chorvatska
Poloha Chorvatska na rozhraní střední Evropy a Středomoří jej předurčuje jako místo střetávání a prolínání různých kultur. Zároveň je i místem, o jehož získání usilovaly v průběhu věků řady významných civilizací a říší, protože si uvědomovaly jeho strategickou polohu i bohatství, které přináší jadranské pobřeží.
Historie Chorvatska je historií země, které se nepodařilo uchovat si samostatnost a od roku 1098 se na dalších 900 let stala součástí Uher, habsburské monarchie a po 1. světové válce součástí mnohonárodnostní Jugoslávie. Vývoj země v letech 1991 – 1995 neblaze poznamenal rozpad Jugoslávie a válečný konflikt na Balkáně, ze kterého se Chorvatsku v posledních letech podařilo vzpamatovat.

Istrijský poloostrov byl obydlen již ve starší době kamenné. První nalezená umělecká díla však pocházejí z neolitu – mladší doby kamenné. Jedná se zejména o hliněné a kamenné nádoby, ozdobnou keramiku a pracovní nástroje. Nejvýznamnější naleziště z období neolitu se nachází poblíž Vukovaru.
V pozdní době bronzové kolem roku 1.200 př.n.l. oblast obsadili Ilyrové - kmeny indoevropského původu, z nichž vynikaly zejména kmeny Istrů a Dalmatů. Ilyrové, podle kterých získala celá oblast název Ilýrie, stavěli svá sídla na kopcích a dodnes se dochovaly části obranných zdí této tzv. gradinské kultury. Na vrcholu kopce byly vždy zbudovány posvátné stavby a kolem nich v kruzích obytné budovy a obranný val. Ilyrové v pozdější době obchodovali s jantarem, solí a věnovali se také zemědělství. Usazovali se pak i přímo na pobřeží, kde měli lepší podmínky pro obchodování i pirátství, kterému se rovněž věnovali.
Obchodovali také s Řeky. Ti zakládají na území dnešního Chorvatska své kolonie – první na ostrově Vis v roce 390 př.n.l. Ve 4. století př.n.l. se na tomto území objevují rovněž kmeny Keltů.
Následující období v dějinách Chorvatska je ve znamení bojů s Římany. Ti se do Ilýrie vydali nejprve proto, aby zamezili útokům na své obchodní lodě, a jejich legie obsadily některá ilyrská a také řecká pobřežní města. Od roku 229 př.n.l. probíhají boje mezi Ilyry a římskými legiemi, které postupně obsazují jejich území, a v roce12 n.l. císař Tiberius definitivně Ilyry poráží. Na jejich území vznikají římská města, budují se silnice zabezpečující rychlý přesun legií, které pak po řadu století plnily funkci hlavních dopravních tepen na Balkáně. Mezi prvními novými římskými městy byla Pula, Rovinj a Poreč. V tomto období dochází k rozkvětu pobřežních oblastí a k rozvoji obchodu. Po tomto období však přichází nájezdy barbarů předznamenávající rozpad římského impéria. V roce 378 zaútočili Vizigótové na Panonii. V roce 395 dochází k rozpadu římské říše, která se dělí na západořímskou a východořímskou. Území Istrie a načas i Dalmácie se stává součástí západořímské říše, ale po útocích Ostrogótů na Řím v roce 410 připadá Dalmácie říši východořímské. Toto období od konce 4. a během 5. století znamená pro Balkán neustálé útoky Hunů, Vizigótů, Vandalů a dalších kmenů. V důsledku jejich útoků se východořímská říše roku 476 rozpadá. Istrie se stává součástí Byzantské říše. Ovšem ne na dlouho, protože koncem 5. století a počátkem 6. století následují útoky Avarů, kteří byli sice Byzantinci poraženi, ale po nich následuje invaze slovanských kmenů. S nimi svádějí Byzantinci boje o území a daří se jim získat zpět dalmatské ostrovy. Na počátku 7. století přichází slovanští Chorvaté a začínají se usazovat ve vnitrozemí Istrie. Jejich postup však není organizovaný a chybí tu schopnost spojit se ve větší celky. Díky tomu v průběhu 8. století žili Chorvaté ve vnitrozemí a atraktivní města na pobřeží a ostrovy zůstávaly v rukách Byzance, přesto během 8. století a počátkem 9. vznikají také chorvatská města. Koncem 8. století Frankové pod vedením Karla Velikého obsazují území dnešního severního Chorvatska, Dalmácie, Slovinska a Istrie. V polovině 9.století přicházejí z Byzance kněží Cyril a Metoděj, jejichž úkolem je za pomoci vytvořeného písma hlaholice seznámit Chorvaty s křesťanstvím a obrátit je na pravou víru. Prohlubují tak opět vliv Byzance. Římský papež však za pomoci Franků dosahuje příklonu Chorvatů k římskokatolické církvi, což bude hrát v dalších dějinách Chorvatska významnou roli vzhledem k tomu, že okolní slovanské národy se staly stoupenci církve pravoslavné. Papež naopak uznává samostatný stát Chorvatů, který vzniká koncem 9. století. Rozkvětu dosahuje za vlády knížete Tomislava, který se roku 925 prohlašuje chorvatským králem. Chorvatské království v této době zahrnuje dalmatské pobřeží, kromě několika byzantských měst, oblast Kvarneru a také východní Istrii, jejíž zbytek zůstává v moci Franků. Po smrti krále Tomislava dochází k bezvládí a posléze se vlády ujímá Petr Krešimír IV, kterému se daří získat i dalmatské ostrovy. Další vývoj chorvatského království ovlivňuje sílící vliv Benátek a především zájem Uher na získání nadvlády nad touto oblastí. Roku 1102 se uherský král Koloman I. nechává korunovat chorvatským králem a připojuje tím Chorvatsko a Dalmácii personální unií k Uhrám. I když formálně působil chorvatský parlament a v jehož čele stál bán (místodržící), přesto Chorvatsko hrálo v unii podřadnou roli.
Již od 10. století však o získání kontroly nad územím dnešního chorvatského pobřeží usilovaly Benátky, jejichž vliv v této oblasti díky jejich obchodní činnosti byl velmi zásadní. Již od 10. století se jim postupně dařilo ovládat určité oblasti nebo města. Některá města na pobřeží s nimi uzavírala dohodu o vzájemné pomoci, protože Benátky disponovaly mocnou flotilou. Některé pobřežní oblasti však nadvládu Benátek odmítaly. Roku 1202 tak Benátky využily k získání města Zadar křižáky – účastníky 4. křížové výpravy do Svaté země. Zadar byl vypleněn a zanedlouho kapituloval i Dubrovník. Rovněž oblast Istrie byla Benátčany ovládána. Benátky tak postupně ovládly většinu pobřeží.
Naopak postavení Uher a jeho moc v této oblasti upadala v důsledku vnitrostátních problémů způsobených vymřením rodu Arpádovců v roce 1301. Následné boje o trůn i vláda jejich nástupců z rodu Anjouovců nepřinesla zlepšení. Není tedy divu, že oslabené Uhry se nakonec uchylují ve válkách s Benátkami o dalmatské pobřeží k definitivnímu řešení. Roku 1409 jim uherský král Ladislav Neapolský prodává Dalmácii za 100 000 dukátů a vzdává se tak kontroly nad touto oblastí, kterou neměl dost sil ovládnout. Většina tohoto území pak zůstala pod nadvládou Benátek až do roku 1797, kdy byly Benátky obsazeny napoleonskými vojsky.
Období, kdy území bylo ovládáno Benátkami, představovalo vrchol hospodářského a kulturního rozvoje většiny regionu. Samostatnost si však uchovala republika Ragusa, jejíž dějiny patří k nejzajímavější kapitole chorvatských dějin. Ragusa (neboli Dubrovník) byla významným obchodním přístavem a v roce 1382 si od uherských Anjouovců zakoupila smluvně zakotvenou nezávislost, kterou se jí dařilo udržet až do vpádu Napoleona v roce 1808.
Na Chorvatsko se ovšem blížilo další nebezpečí v podobě turecké invaze. V roce 1389 se Turci zmocnili Bosny a části Srbska. Od 2. poloviny 15. století začali podnikat válečné výpravy s cílem zmocnit se dalších území. Uherská a chorvatská armáda se marně pokoušela jejich invazi zastavit. V roce 1493 v bitvě na Krbavska polje padla velká část chorvatské šlechty, která stála v čele armády. V bitvě u Moháče v roce 1526 utrpěla vojska zdrcující porážku a v bitvě zahynul i uherský král Ludvík II. Poté se Turci pod vedením sultána Sulejmana II. Nádherného zmocňují obrovské části Chorvatska, Dalmácie a také Uher.
Rovněž Habsburkové se při ochraně svých zájmů v této oblasti byli nuceni postavit turecké invazi. V roce 1527 získává arcivévoda Ferdinand I. Habsburský od chorvatské a uherské šlechty zbytek území bývalého království a soustřeďuje se na vybudování ochranného pásma proti Turkům, chorvatsko-slavonské hranice. Turci se však dostali až k Vídni, kde utrpěli v roce 1683 porážku, která znamenala postupné osvobozování území a stažení Turků do Bosny. Vysoké daně a další nepopulární opatření, která přicházela z Vídně, však v tomto období posílila snahu chorvatské šlechty o získání samostatnosti. V roce 1670 proběhlo povstání pod vedením bánů z rodů Frankopanů a Zrinských, které skončilo jejich popravou a potlačením veškerých snah o osamostatnění. V roce 1718 na základě tzv. Požarevackého míru ztrácejí Turci dalmatské vnitrozemí a Srbsko.
Od 16. století se také datuje postupné zeslabování moci Benátek, které po objevení Ameriky nebyly schopny konkurovat námořním velmocem Španělsku a Portugalsku, kdy světový námořní obchod se začal přesouvat do jiných oblastí. Postupně ztratily na úkor Rakouska-Uherska část pobřeží. Definitivním koncem nadvlády Benátek nad jaderským pobřežím je pak jejich obsazení Napoleonem v roce 1797.
Období napoleonských válek je dalším obdobím, které výrazně ovlivnilo vývoj na území Chorvatska. Rok 1797 přinesl Napoleonovo tažení na jadranské pobřeží a následné významné politické změny. Napoleon obsadil Benátky, Dalmácii a Istrii získalo Rakousko. Po roce 1805, kdy zvítězil ve slavné bitvě u Slavkova, pak Napoleon založil ilyrskou provincii, jejíž součástí byla Istrie a Dalmácie až po boku Kotorskou, včetně Dubrovníku. Řízením provincie pověřil francouzského maršála Marmonta, pod jehož vedením docházelo k výraznému potlačování národní identity Chorvatů. Po porážce Napoleona připadla všechna území provincie na základě Vídeňského kongresu v roce 1815 Rakousku-Uhersku, pod jehož nadvládou zůstala více než 100 let. Zatímco Dalmácie podléhá přímo Vídni, vnitrozemské Chorvatsko je součástí Uher. Němčina a maďarština vytlačují chorvatštinu, stávají se úředními jazyky, učí se ve školách.
Nesvoboda Chorvatů a postupná ztráta národní identity vyústila do hnutí založeného na myšlence tzv. ilyrismu, myšlence slovanské sounáležitosti reprezentované starodávnou Ilýrií – domovem slovanských kmenů. Obrozenecká hnutí, vznikala v této době i v dalších slovanských zemích. Na základě národního obrození došlo ke sjednocení spisovné chorvatštiny a srbštiny v srbochorvatštinu. Revoluční rok 1848 přinesl také povstání v Uhrách, kdy chorvatské vojsko pod vedením hraběte Josipa Jelačiče pomohlo Habsburkům při potlačení revoluce. Přesto chorvatské území dále zůstalo součástí Uherska, které získalo autonomii císař František Josef posílil jeho vliv v monarchii a rovněž získalo Rijeku a s ní přístup k moři. To mělo za následek sílící odpor Habsburkům a rozvoj národně osvobozeneckého hnutí. Císař tak v reakci na tuto situaci udělil Chorvatsku titul „národ s územím v rámci rakousko-uherské monarchie“, což alespoň umožnilo založit v Záhřebu Chorvatskou univerzitu a Akademii věd a soustředit tak do tohoto města národní kulturu a vědu. Politické hnutí však nebylo jednotné a nebylo schopné sjednotit se v otázce dalšího osudu chorvatského národa. Některé směry chtěly zrovnoprávnit Chorvatsko v rámci habsburské monarchie, další prosazovaly úplnou samostatnost a byla zde i myšlenka spojení slovanských národů.
Rok 1878 přinesl další zásah do chorvatského politického hnutí. V tomto roce Rakousko obsadilo Bosnu a Hercegovinu, což způsobilo zásadní problém na celém Balkáně, jehož následky pro dějiny celého světa jsou velmi dobře známy. Srbské království velmi ostře odsoudilo rakouskou anexi a posílilo tak myšlenku spojení jižních Slovanů, jehož cílem bylo rozšíření území Srbska do Slavonie a Dalmácie, které Srbové pokládali za svá tradiční území. Rok 1914 a sarajevský atentát byl vyvrcholením rozporů na Balkáně a znamenal počátek 1. světové války a také rozpad rakousko-uherské monarchie. 28. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn následník rakouského trůnu František Ferdinand. Atentát spáchal gymnazista Gavrilo Princip, člen organizace Mladá Bosna, která spolupracovala s důstojnickou organizací Černá ruka. Rakousko na tento čin odpovědělo vyhlášením války Srbsku a tím začala první světová válka.
Rok 1918 znamená konec války a vyhlášení nezávislosti celé řady zemí, které byly dříve součástí monarchie, a také Chorvatsko se stává samostatným státem. Itálie jako jedna z vítězných mocností však usiluje o vliv v oblasti jaderského pobřeží. To je také jeden z důvodů, proč v roce 1919 Chorvaté souhlasí s připojením k Srbsku, a tak vzniká Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v čele se srbskou vládnoucí dynastií Karadordevičů. Istrie, Zadar, Lošinj, Cres, Palagruža a Lastovo získala Itálie a v roce 1924 připojila k tomuto území ještě Rijeku. Srbská buržoazie má ve státě rozhodující moc, což vede k neustálým sociálním i národnostním rozporům, které vyúsťují až v povstání a převrat v roce 1929. Král Alexandr I. ruší ústavu a stát se mění na Království Jugoslávie, jehož politické zřízení se označuje pojmem vojensko-monarchistická diktatura. V oblasti zahraniční politiky uzavřela Jugoslávie tzv. Malou dohodu s Československem a Rumunskem. Na základě tohoto obranného paktu mělo Československo na území Jugoslávie rozmístněna vojska včetně vlastního námořnictva.
Počátky fašizmu jsou na území Jugoslávie spojeny s ustašovci – chorvatskými fašisty, kteří za podpory německé tajné služby v roce 1934 zavraždili krále Alexandra I. Následné politické napětí a nepokoje v Chorvatsku vedly k ustavení Chorvatské bánoviny v rámci Jugoslávie v roce 1939, ale to se již nezadržitelně schylovalo ke 2. světové válce.
Německý i italský fašistický stát ovlivňují i další osud Království Jugoslávie. Král Petr II. prosazuje politiku podpory těchto států, je však svržen a 6. dubna.1941 dochází k obsazení země německými a italskými vojsky a vzniku státu Chorvatské království, v jehož čela stojí chorvatský fašista Ante Pavelić. Dalmatské ostrovy a pobřeží se opět dostávají pod kontrolu Itálie. V letech 1941 – 1945 dochází v Chorvatsku k rozsáhlé genocidě a sílící odpor proti fašizmu vede k odboji, povstáním a partyzánskému hnutí. Nejvýznamnější postavou protifašistického odboje se stal Chorvat Josip Broz Tito, který organizoval partyzánské hnutí a jako velitel se zúčastňoval vojenských operací. Jeho silná osobnost dokázala na konci války spojit opět Jugoslávii ve společný stát různých národů. V roce 1945 vzniká republika Jugoslávie, kterou tvořilo šest republik. 31. ledna 1946 bylo uspořádání státu potvrzeno ústavou a rok 1963 mění název státu na Socialistickou federativní republiku Jugoslávie.
Začíná další etapa soužití národů různých náboženství i kultur v rámci Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ). Její součástí jsou svazové republiky Chorvatsko, Srbsko, Makedonie, Černá Hora, Bosna a Hercegovina a Slovinsko. Prvním předsedou vlády se stává J. B. Tito. V roce 1947 přechází na základě dohod Istrie k Chorvatsku, následuje hromadný exodus Italů z této oblasti i oblasti Dalmácie. Maršál Tito v roce 1948 odmítl totalitní praktiky Sovětského svazu a jeho roztržka se Stalinem vedla k zařazení Jugoslávie do hnutí neangažovaných zemí. J. B. Tito musel v období své vlády neustále řešit i vnitrostátní problémy spojené s národnostními roztržkami a docházelo k mnohým chybám. Všechny tyto problémy se plně rozvinuly po jeho smrti v roce 1980.
Slovinsko a Chorvatsko, které patřily k nejrozvinutějším státy bývalé SFRJ, 25. června 1991 vyhlásily samostatnost. O 14 dní později se na souostroví Brijuni u Istrijského poloostrova konala schůzka všech šesti prezidentů svazových republik se zástupci Evropského společenství, která však nepřinesla žádný výsledek. Po ní přišel nástup jugoslávské armády ovládané Srby, která ve Slovinsku a Chorvatsku vyvolala občanskou válku. Hlavními zdroji nepokojů byly menšinové enklávy na území jednotlivých republik, především. tzv. Srbská Krajina, která se rozkládá od Zadaru až k hranicím Bosny a zabírá velkou část chorvatského území. Již Habsburkové zde podporovali usazování Srbů z důvodů posílení hranic proti Turkům. Krajinští Srbové odmítli připojení k Chorvatsku i případnou autonomii a roku 1991 vyhlásili Republiku Srbská Krajina s hlavním městem Knin. Následovaly etnické čistky a vyhánění Chorvatů. Koncem roku 1991 došlo k uzavření příměří, kdy takřka 1/3 chorvatského území nebyla pod kontrolou Záhřebu. Na počátku roku 1992 byla samostatnost Chorvatska mezinárodně uznána. Jejím prvním prezidentem se stal Franjo Tudjman (1990-1999). Příměří vydrželo však jen do srpna 1995, kdy chorvatská armáda dobyla většinu Srby obsazených území, srbské obyvatelstvo vesměs uprchlo do zahraničí, především do Srbska a do Bosny a Hercegoviny. Téhož roku se konala v americkém Daytonu schůzka, na které znepřátelené strany uzavřely dohody o uspořádání hranic a dalších vztazích a byla podepsána chorvatsko-srbská dohoda o reintegraci posledního srbského území (Východní Slavonie) do Chorvatska. Tato oblast zůstala doroku 1998 pod dohledem OSN.
V roce 1998 tak Chorvatská republika obnovila suverenitu nad celým svým teritoriem. Na začátku roku 2000 vznikla nová vláda v čele s prezidentem Stipe Mesićem, prosazující politiku úzké spolupráce a začlenění do EU a oživení ekonomiky státu, poznamenané válečným konfliktem. Chorvatsko se soustřeďuje také na oblast cestovního ruchu, která přináší do státní pokladny významné finanční prostředky. Budují se nové dálnice, rekonstruují ubytovací zařízení a veřejné budovy.


Průvodci a mapy


Chorvatsko...
Chorvatsko 1 - (Istrie, Záhřeb, Slavonie)
158 Kč
Chorvatsko...
Chorvatsko -Pobřeží Jadranu - Dalmácie
135 Kč
Jadranské...
Jadranské pobřeží 2
374 Kč
Istrie...
Istrie a Kvarnerský záliv - mapa s průvodcem
57 Kč
Chorvatsko...
Chorvatsko  1:500.000 - AK 7401
174 Kč
Chorvatsko...
Chorvatsko 2
299 Kč

© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy






Miele - robotický vysavač



Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz