Za návštěvu stojí pouštní
kláštery Wádí Natrún. Od 4. století se toto místo stalo nejdůležitějším klášterním střediskem. Z původních 50 klášterů se dnes dochovaly pouze čtyři. Všechny obklopují desetimetrové vysoké zdi. Ještě dnes je dodržována v klášterech tradice asketického mnišství.
Těží se zde
hydroxid sodný získávaný ze zdejších jezírek. Hydroxid se používal k balzamování, dnes se využívá k bílení lnu a při výrobě skla.
Nejstarší klášter
Deir al-Baramus byl podle legendy založen syny císaře Valentiniana, Maximem a Domitiem.
Deir al-Suriani proslul zejména sbírkou syrských rukopisů z 10. století. Dnes se tyto rukopisy nalézají v muzeích ve Vatikánu a v Londýně.
Deir Anba Bishoi se skládá z pěti kostelů a obranných věží. Z doby založení kolem roku 400 ze zachovala pouze studnice. Sídlil zde dlouhou dobu koptský patriarcha Šenúda III, což umožnilo rozšíření kláštera. Kostel ochraňuje svaté tělo, ukryté v izolované rakvi. Každý rok 17. července je rakev vynášena ven a obdivována.
Deir Abu Makar (Makarios) Svatý Makarios zde žil přes 20 let. Za vidění stojí Makariúv kostel a kaple sv. Antonína. Tento klášter je nejčastějším cílem poutníků.
Pokud zde chcete přespat, musíte zažádat v Káhiře o povolení. Ženám je přenocování zakázáno.
