Dovolená Sýrie


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky






  Sýrie - navigace  
zájezdy Sýrie Hotely a ubytování Sýrie
Last minute Sýrie Informace Sýrie
Víza Sýrie Fotogalerie Sýrie
Mapy a průvodce Sýrie Recenze hotelů Sýrie
Diskuze Sýrie  



Sýrie

 --> Chcete do země jet? --> Turistické lokality --> Historicky zajímavé

-->Damašek a okolíAleppo a okolíPalmyraBosra a okolíCrak des ChevaliersOblast kolem řeky EufratHamá a okolíTartusLatakkia a okolí
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

Damašek
Národní banka Národní bankaSýrie - Damašek (Damascus) Četné archeologické nálezy napovídají, že historie tohoto města počíná již ve 3. tisíciletí př.n.l.,a řadí tak Damašek mezi nejstarší kontinuálně osídlená města. Mezi tyto archeologické zdroje lze zařadit např. nálezy tabulek v Mari v severovýchodní Sýrii, nálezy na pozemku Ummayadské mešity v Damašku nebo informace uvedené v archivech města Ebla (zhruba rok 2500 př.n.l.), případně hieroglifické tabulky nalezené v Egyptě. V historii byl Damašek několikrát dobyt – mezi dobyvatele lze zařadit krále Davida, Asyřany (732 př.n.l.), Nebuchadnezzara (asi 600 př.n.l.), Peršany (530 př.n.l.) a Alexandra Velikého (333 př.n.l.), ve dvanáctém století se město neúspěšně pokusili ovládnout Křižáci. Téměř po celou dobu své existence měl Damašek důležitou úlohu a byl více či méně významným centrem států, pod něž postupně spadal. Postupně byl důležitou římskou vojenskou základnou v bojích s Perskou říší, po příchodu islámu centrem Ummayadského chalífátu (661-750) až nakonec zaznamenal období úpadku po ovládnutí území osmanskými Turky v roce 1516, kdy se z dříve významného města stalo pouze provinční centrum velké říše. Za první světové války sloužil Damašek jako vojenská základna Turkům a Němcům, po jejich porážce byla v roce 1919 ustanovena první syrská vláda. V letech 1920 - 1940 bylo město pod správou Francie, která získala mandát od Společnosti národů. V roce 1945 se Damašek stal hlavním městem skutečně nezávislé Sýrie.
V průběhu historie doznala pokroku infrastruktura Damašku, což souviselo s postupným nárůstem počtu obyvatel této metropole. V roce 1878 mělo město již 150 000 obyvatel, bylo dosaženo značných pokroků v oblasti hygieny a byl vybudován dopravní systém. V roce 1908 měl již Damašek síť tramvajových linek a byl spojen železnicí s Beirútem a Medinou.
Salad al Salad alDamašek je možno rozdělit na dvě základní části: Staré město a okolní zástavbu. Plocha starého města je vymezena historickými hradbami, zatímco moderní Damašek se rozprostírá okolo, přičemž část města leží na úpatí a na svazích hory Al Qasiyún, která se tyčí nad Damaškem.
V centru Damašku nalezneme Náměstí mučedníků (místní název Al Merjeh), které bylo v 19. století rušným centrem Damašku. Během druhé poloviny 20. století se však centrum Damašku posunulo směrem na západ a sever, nicméně dodnes se jedná o velmi rušné místo s množstvím obchůdků, levných jídelen a také levnějších hotelů. Pojmenování náměstí se vztahuje k obětem francouzského bombardování v roce 1945, pro zajímavost - sloupu prostřed s touto událostí nikterak nesouvisí – má připomínat zahájení provozu první telegrafní linky na Blízkém východě mezi Damaškem a Medinou. Nedaleko Al Merjeh se nachází náměstí Saahat Hejaz (Hejaz Square), další z bývalých významných míst Damašku. V jeho jižní části stojí nádraží Hidžázské dráhy, které bylo dokončeno v roce 1917. Jednalo se severní zakončení tehdy nové Hidžázské železnice, která dopravovala poutníky do Mediny. Uvnitř budovy je zachována zajímavá výzdoba. V současné době z této stanice vyjíždí vlaky jednou týdně do Ammánu a v létě každý pátek do kopců severně od Damašku (jedná se o výletní vlak do oblasti poblíž libanonských hranic).
ulička v křesťanské čtvrti ulička v křesťanské čtvrtiVelmi příjemným místem k návštěvě je čtvrť Souq Saroujah, kde nalezneme malebnou spleť uliček lemovaných malými obchůdky a kde narazíme na mešity a středověké hrobky. Na ulici Shariya ath-Thaura se nachází Historické muzeum v Damašku. Je tvořeno osmi bohatě zdobenými místnostmi a centrálním nádvořím. V několika místnostech jsou vystaveny fotografie a plány týkající se Starého města, nachází se zde rovněž model Starého města. Avšak samotné místnosti jsou rovněž velmi zajímavé. Najdeme zde mramorové mozaiky na podlaze a různé předměty z vyřezávaného dřeva. Muzeum je situováno ve velmi malebném starém domě. (Otevírací doba je od 8:00 do 14:30 hod).
Mezi nejdůležitější syrská muzea patří Národní muzeum. Před vstupem do muzea se nachází stinná zahrada. Muzeum je otevřeno od 9:00 do 18:00 hodin (v zimním období do 16:00 hodin) každý den s výjimkou úterý. V pátek je v době od 11:15 do 13:00 hod. vyhrazeno pouze pro modlitby. Jednotlivé expozice v muzeu jsou tématicky rozčleněny na pre-klasické období, klasické období a islámské období. Většina exponátů je popsána pouze ve francouzštině a arabštině a tištěný průvodce bohužel není k dispozici. Návštěvník by však určitě neměl vynechat synagogu a hypogaeum, obě jsou situovány ve východním křídle. Synagoga pochází z 2. století a byla objevena v Dura Europos, kde došlo k její rekonstrukci. Stěny synagogy zdobí překrásné barevné fresky zobrazující krále Šalamouna, Davida, Mojžíše, apod.
 Těsně vedle Národního muzea se nachází Takiya as-Suleimaniyya, mešita postavená v roce 1560 podle plánů významného osmanského architekta Sinana. Jedná se objekt, který v sobě spojuje mešitu a ubytovací prostory pro poutníky. Zajímavostí tohoto objektu je, že zde dochází k prolínání syrských (černobílé obložení u vstupu) a tureckých (vysoká centrální budova a štíhlé minarety) prvků. V současnosti se v jedné části nachází Muzeum armády, ve kterém je umístěna sbírka vojenských předmětů od doby bronzové až téměř do současnosti.

Ráz a vzhled Starého města je v zásadě ovlivněn obdobím středověkého islámu a to i přestože osídlení této oblasti je dokumentováno od 15. století př.n.l. Jedná se o malebnou spleť velmi úzkých uliček, kde jsou domy na jejich stranách tak blízko u sebe, že návštěvník kolikrát ani nevidí oblohu. Uličky, ve kterých se nachází tradiční arabský trh – souq, jsou plné malých obchůdků, přičemž tyto jsou většinou rozděleny podle druhu do jednotlivých sektorů Starého města. Znamená to, že v určité oblasti (většinou jedna ulice, či ještě přilehlé uličky) se nachází např. obchody s kořením, v další obchody se sladkostmi, apod. Přes den je v této části města velmi rušno – pro nezkušeného chodce z Evropy je často velmi namáhavé kličkovat mezi neustále proudícími davy domorodců a uskakovat před projíždějícími automobily.
Hradby Starého města, jejichž současná podoba má původ ve 13. století, byly postaveny Římany. Za dobu své existence doznaly mnohých změn a několikrát byly postupně zbořeny a obnoveny. Jsou průchozí prostřednictvím mnoha bran, přičemž jediná z nich, Bab al-Sharki (Východní brána), se dochovala z období římské nadvlády. V severozápadní části Starého města je situována Citadela. Původně římská pevnost byla později po příchodu islámu rozšířena a za vlády Salah – Ad Dina ve 13. století zpevněna, aby odolala křižáckým útokům. Od té doby byla mnohokrát zničena zejména Mongoly, kteří v období 13 a 14. století podnikali do této oblasti nájezdy ze Střední Asie a následně obnovena, většinou Mameluky a Osmany. Postupem času pevnost pozbyla fortifikačního významu a tak začala sloužit jako kasárna, později, až do roku 1985, jako vězení. V tomto roce byly zahájeny restaurační práce. V současné době je Citadela pro veřejnost bohužel uzavřena.
Umayyadská mešita Umayyadská mešitaU jižní strany citadely se nachází vstup do Souq al-Hamidiyya – jednoho z nejvýznamějších trhů starého města a jednoho z důležitých turistických lákadel. Trh je tvořen poměrně širokou zastřešenou ulicí, která svoji současnou podobu získala v 19. století za vlády sultána Hamida II. Jedná se o velmi rušné místo s mnoha krámky, ve kterých najdeme téměř vše, počínaje suvenýry přes látky, oděvy, obuv až po koberce. V této ulici se také nachází cukrárna, jejímž jediným nabízeným zbožím je ručně tlučená zmrzlina, avšak velmi chutná.
Na konci souqu Al-Hamidiyya se nachází pozůstatek původního římského Jupiterova chrámu pocházejícího ze 3. století a tím je vstupní brána tohoto chrámu, dnes představované již pouze pěti původními korintskými sloupy. Mezi těmito sloupy mají své stánky prodavači a nic nenasvědčuje tomu, že by si uvědomovali význam této památky. Přímo naproti této brány se nachází jeden ze vstupů do Umayyadské mešity.

Umayyadská mešita Umayyadská mešitaUmayyadská mešita představuje jako jedna z nejvýznamnějších islámských staveb nejdůležitější a nejvyhledávanější historický objekt v Sýrii. Byla založena v 9. století př.n.l. Aramejci jako chrám zasvěcený bohu Hadadovi, po příchodu Římanů došlo k jejímu rozšíření. Za jejich vlády vznikla bazilika sv. Jana Křtitele, jehož hlava je prý dodnes v mešitě uložena.
Po příchodu Muslimů v roce 636 byla východní část baziliky přeměněna na mešitu, zatímco západní polovina byla určena pro křesťany. Po jistou dobu tedy zde koexistovali představitelé dvou náboženských vyznání. Později však byli Křesťané z baziliky vytlačeni a celý objekt byl přestavěn v islámském stylu. Postupem času prodělala mešita několik zemětřesení, požárů, rovněž se stala obětí expandujících Mongolů.
Severní část mešity tvoří krásné nádvoří, zdobené mramorovou podlahou. Průčelí haly určené k modlení je zdobeno zlatou mozaikou. V roce 1960 byla tato mozaika opravena.
Umayyadská mešita Umayyadská mešitaObrovská mozaika pokrývá západní stěnu. Je dlouhá 37 m a tvoří ji vápence. Uprostřed nádvoří tryská fontána „rozhřešení“. Dále jsou tu dvě haly: Dům pokladů, který pochází ze 14. století a Dům hodin, kde byly umístěny hodiny. V komplexu můžete navštívit tři minarety: Nevěstin minaret v severní části, v jihozápadní části stojí minaret Al-Ghabiyya a v jihovýchodním rohu se nachází Ježíšův minaret.
V jižní části nádvoří stojí hala určená k modlení. V roce 1893 byla zničena devastujícím ohněm. V centru haly podpírají strop čtyři pilíře a tvoří Orlův dům. Tento název proto, že představují orlí hlavu.

Severně od Umayyadské mešity je možno narazit na dvě školy – Madrassat al-Adelliyya a Madrassat az-Zahariyya – obě pocházející z 13. století z doby vlády Ajůbovců. Madrassat al-Adeliyy a funguje nyní jako knihovna, v Madrassat az-Zahariyya se nachází mauzoleum mameluckého sultána Beybarse, který měl velký podíl na boji s Křižáky. V mauzoleu se nachází pohřební místnost sultána. V této části města je možno také zhlédnout poměrně nedávno restaurovanou mešitu Sayyida Ruqayya s mauzoleem. A konečně, východně od Ummayadské mešity lze, byť pouze zvenku, vidět do dnešní doby fungující školu koránu Madrassu al-Fathiyyu.

Ve čtvrti jižně od Ummayadské mešity by návštěvník neměl opomenout navštívit Azemův palác představující jeden z nejhezčích objektů reprezentujících damašskou architekturu. Byl postaven v letech 1749-1752 a sloužil jako rezidence damašského guvernéra Paši al-Azema. Po jeho opuštění na počátku 20. století v něm byl situován francouzský institut archeologie a islámského umění. I když byl při povstání v roce 1925 těžce poškozen, může ho dnes návštěvník obdivovat v plné kráse, neboť prošel úspěšnou renovací. Dnes se v tomto paláci nachází Muzeum umění a syrských lidových tradic a rozhodně se vyplatí prohlédnout si rovněž architektonické řešení interiéru a jeho výzdobu. Azemova škola, budova postavená v roce 1770 reprezentuje osmanskou městskou architekturu. Dnes je v této budově umístěna luxusní prodejna suvenýrů.

Maristan Nur ad-Din pocházející z roku 1154 bývala nemocnice – jednalo se o jednu z nejvyvinutějších lékařských institucí své doby. Tuto funkci měla budova až do 19. století. V současné době zde může turista navštívit Muzeum vědy a medicíny.

Via recta (Sharia Medhat Pasha), neboli přímá ulice, byla v období řeckého a římského vlivu obdobou hlavní ulice v Palmyře. V současné době se jedná o rušnou, poměrně úzkou ulici vedoucí z východu centrální historické části Damašku na západ, ve které jsou soustředěny obchůdky trhu (souqu), zejména s oblečením a látkami. Na západní straně je ukončena Východní bránou (Bab al- Sharqi), jedním z původních vstupů do starého města.
Křesťanská čtvrť situovaná v severovýchodní části historického jádra města má svůj osobitý charakter poněkud odlišný od ostatních čtvrtí. Najdeme zde několik zajímavých historických objektů, jako např. Ananiovu kapli (Kineesat Hanania), která se nachází ve sklepě domu mezi Východní bránou a Tomášovou bránou (Bab Touma). (Otevřena je denně kromě úterý od 9:00 do 13:00 hod a od 15:00 do 18:00 hod.)

Pro příjemnou procházku je jako stvořená stará čtvrť Salihiyya, která se nachází na severním okraji moderní části Damašku pod horou Qassioun. Jedná se o čtvrť malých obchůdků a trhů, vše dokresluje typická islámská architektura. Čtvrť pochází z 12. století, kdy se zde usadili Arabové. I zde najdeme několik zajímavých objektů – např. Jamaa al- Jedid (Novou mešitu) nebo mešitu Mohiho ad-Dina, která je populárním cílem poutníků. V roce 1240 tu bylo spáleno tělo zemřelého šejka Mohi ad-Dina al-Arabi, jež byl velkolepý spisovatel ovlivňovaný tvorbou Danteho. Určitě nevynechejte mešitu Hanbila. Hrobka emíra Kajkara ze 14. století slouží v současnosti jako sídlo křesťanské organizace. Hrobka Amata al-Latifa, která je hned vedle, pochází z roku 1243. Madrasa Morsidiyya byla jediným minaretem v Damašku ve 13. století. V současnosti je tu umístěna mateřská školka.
Za zmínku stojí rovněž mešita Sayyida Zeinab nacházející se zhruba 10 km jižně od centra města. Jedná se o mešitu postavenou v íránském stylu na místě pohřebiště Sayyidy Zeinab, vnučky Mohameda. V objektu se nachází rovněž mauzoleum. Na místo je možné se dostat mikrobusem do stanice Karaj as-Sitt ze stanice Sharia Fakhri al-Baroudi.

Návštěvník Damašku by si rozhodně neměl nechat ujít vyjížďku na horu Qassioun, která se tyčí na severním okraji města. Nahoru je možné nechat se odvézt taxíkem (cca 300 SYP) nebo se dopravit do čtvrti na úpatí hory a vystoupat pěšky nahoru. Horní partie kopce nabízejí panoramatický pohled na Damašek. Při jízdě taxíkem je nutné se připravit na smlouvání, protože řidiči na této trase mívají ve zvyku, zvláště pak zahraničním turistům, stanovovat přemrštěné částky. Normální cena pro domorodce by neměla přesáhnout 25 SYP, turista se musí, i po smlouvání smířit s částkou okolo 300 SYP (včetně čekání řidiče a cesty dolů). Z kopce je také poměrně dobře vidět současné prezidentské sídlo nacházející se na protějším kopci, jeho fotografování je však zakázáno. Dodržování zákazu kontrolují četné vojenské hlídky rozmístěné na hoře Qassioun.
Okolí Damašku
Maalula MaalulaMaalula
Maalula je malé městečko, které se nachází zhruba 50 km severně od Damašku, leží na úpatí pohoří Antilibanonu a její domy jsou vtěsnány jeden vedle druhého do příkrého srázu, který město částečně obepíná. Mnohé z domů jsou natřeny pískově žlutou nebo modrou barvou a dodávají tak městečku velmi malebnou tvář. Tímto vzhledem se Maalula odlišuje od většiny ostatních vesnic ze šedivého betonu. Ačkoliv zde žije pár muslimů, většina obyvatel jsou řečtí katolíci a město je odedávna významným křesťanským centrem. Ve velmi dávných dobách zde lidé hovořili aramejsky, tedy jazykem, který používal Ježíš Kristus.
Ve městě se nachází několik významných objektů. Patří mezi ně klášter sv. Thekly (Deir Mar Takla), který stojí těsně pod skálou tyčící se nad městečkem. Pokud návštěvník vyjde skalní soutěskou nebo po silnici nad město, dostane se k hotelu Safir a dále kolem něj ke klášteru sv. Sergia (Deir Mar Sarkis), který byl založen ve 4. století n.l..V klášteru se nachází malý byzantský kostel s kruhovým oltářem, který naznačuje křesťanský původ, včetně nádoby na krev používané při obětních ceremoniálech. Ze skály nad městem se naskýtá komplexní pohled na město. Do Maaluly se lze dostat mikrobusem z Abbaseenského nádraží v severovýchodní části Damašku, jízda trvá asi 50 minut nebo autobusem od tamtéž (doba jízdy 1 hodina).

Mar Musa
Mar Musa je jeden z mála přežívajících pouštních klášterů v moderní Sýrii, od nejbližšího města vzdálen 14 km. Klášter byl založen v 6. století etiopským králem Moses (Musa). V 11. století se stal sídlem místního biskupství a až do 15. století vzkvétal. Poté začal upadat a ve 30. letech 19. století byl definitivně opuštěn. Byl obnoven v 80. letech minulého století italským jezuitou s pomocí místní syrské katolické komunity. Od roku 1991 je klášter domovem malé komunity mnichů. Jedná se o klášter smíšený (tzn., že skýtá domov mužům i ženám a to jak katolíkům, tak členům syrské ortodoxní křesťanské církve).
V klášteru se nachází starý kostel, ve kterém lze najít nádherné fresky, z nichž některé pocházejí z 11. století. Návštěvníci jsou vítání a je zde možnost přespání či dokonce delšího pobytu. Ubytování a základní strava je poskytnuta zdarma, avšak dotyčný se musí podílet na životě komunity včetně vaření a jiných prací.

Při cestě do Mar Musa je nutné použít mikrobus z Damašku do An Nabk ležícího asi 80 km severovýchodně od Damašku na silnici do Homsu a Aleppa. Mikrobusy odjíždějí z Abbaseenského nádraží v Damašku. Další cesta do Mar Musa je možná pěšky (14 km kamenitou cestou). Automobil vzhledem k charakteru cesty nemůže dojet až ke klášteru, nejméně 1,5 km je nezbytné jít pěšky po kamenité stezce. Doporučuje se tedy obout si kvalitní obuv.
Ad Dumeir
Ad Dumeir je zapadlá vesnice na silnici z Damašku do Palmyry, ve které se nachází chrám zasvěcený bohu Diovi, pocházející ze 3. století. Předpokládá se, že dříve se zde nacházela nabatejská budova sloužící náboženským účelům. Chrám byl zrestaurován. Nachází se asi 100 m východně od zastávky mikrobusu. Mikrobusem je možné sem dojet z Abaseenského nádraží v severovýchodní části Damašku.

Seidnayya
Seidnayya je křesťanské městečko nacházející se asi 25 km severně od Damašku. Nachází se zde významný křesťanský klášter, který představuje pro křesťanské poutníky po Jeruzalémě druhé nejvýznamnější poutní místo na Blízkém východě. Klášter byl založen římským císařem Justiniánem v 6. století a svoji současnou podobu nabyl po několikanásobné přestavbě v průběhu historie. Klášter je možné navštívit. Každým rokem 8. září v Seidnayye probíhá festival The Feast of Our lady of Seidnayya. Do Seidnayyi se nejlépe dostanete mikrobusem z Abaseenského nádraží v Damašku (cca 40 min).

Zajímavé odkazy

Historická mapa Damašku z roku 1912

© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


AZ elektro





Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz