Dovolená Singapur


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky






  Singapur - navigace  
zájezdy Singapur Hotely a ubytování Singapur
Luxusní zájezdy Singapur Informace Singapur
Last minute Singapur Fotogalerie Singapur
Víza Singapur Recenze hotelů Singapur
Mapy a průvodce Singapur Diskuze Singapur
Okružní plavby Singapur  



Singapur

 --> Chcete se o zemi něco dozvědět? --> Historie a politika

-->Kulturněhistorické údajePolitickohistorické údaje
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

1824 – Singapur přichází pod britskou vládu
19. století – do Sigapuru přijíždí velké množství čínských a indických emigrantů
1867 – Singapur se stává britskou korunní kolonií
1942 – 1945 – Singapur okupován Japonskem
1959 – dosažení nezávislosti, předsedou vlády je Lee Kuan Yew
1963 – singapur se stává součástí Malajsie
1964 – nepokoje mezi Číňany a Malajci
1965 – Singapur se odděluje od Malajsie
1986 – vůdce opozice je usvědčen z křivé přísahy a vyloučen z voleb
1990 – Lee Kuan Yew odstupuje z funkce a je nahrazen Goh Chok Tongem

Poprvé v 5. století se v těchto místech, ve vodách u dnešního Singapuru, objevili čínští obchodníci, při svých cestách do Indie.
Sriwajaya, námořní, buddhistické království, založené na ostrově Sumatra v 7. století, kontrolovalo úžiny města Malacca (Melaka) a od 10. století pak i Malajský poloostrov; Singapur tedy nebyl první obchodní a námořní přístav; ovšem již ve 13. století nepřátelské útoky a rozšíření islámu zastínily jeho slávu a prosperitu.
Portugalská vojska napadla v roce 1511 město Malacca, s cílem zamezit rozšiřování islámu, společně se zrušením jejího výsadního obchodního postavení v regionu; ačkoli se dostala pod nadvládu křesťanů, muslimští obchodníci se později tak, jako tak vrátili zpět;
v roce 1641 – Malacca znovu ohrožena, tentokrát Holanďany; ti zde založili město Batavia (nynější Jakarta), aby tak ohrozili její strategické umístění, ovšem později o ni bojovali se svými evropskými protivníky.
Britové se na konci 18. století snažili nalézt místo, resp. přístav nedaleko úžin u města Malacca, a tím chránit své obchodní cesty mezi Čínou, Malajsií a některými částmi Indie.

Během války v Evropě v roce 1875 došlo k anexi Holandska francouzskými vojsky a následnému zabrání jejich majetku v jihovýchodní Asii, včetně města Malacca, k čemuž byli pobídnuti Britové; po skončení napoleonských válek souhlasili s obnovou holandského majetku, ačkoli zde byli i tací, kteří vyslovili nesouhlas s koncem britské koloniální a imperiální expanze v jihovýchodní Asii – jedním takovým byl Sir Stamford Raffles, který získal povolení na výstavbu základny, jež by chránila britské obchodní cesty v tomto regionu. Když roku 1819 připlul do Singapuru, říše Johor byla rozštěpena – roku 1812 totiž zemřel její sultán. Následníkem trůnu se měl stát jeho starší syn Hussein, ovšem v době jeho nepřítomnosti došlo k vykonstruovanému procesu, při němž jmenovali sultánova mladšího syna.
Holanďané s ním uzavřeli smlouvu, ovšem Raffles podporoval staršího syna Husseina, provolával jej sultánem a nakonec jej povolal do Singapuru – neměl v podstatě žádnou moc, ani nezastával žádnou důležitou funkci, ale díky němu, došlo k legitimizování mnoha britských požadavků na ostrově; Raffles též podepsal smlouvu s vysoce postaveným soudcem, tzv. temenggongem, jemuž poté daroval jakési pozemky nedaleko řeky – naskytla se tedy příležitost využívat a působit v Singapuru za skromné každoroční příspěvky sultánu Husseinovi a temenggongovi; což ovšem vyústilo v naprostý bankrot a následné převedení veškerého singapurského majetku britské společnosti East India Company ( Východoindická společnost, jejímž členem byl mj. i Raffles ) roku 1824; Singapur, Penang a Malacca se o dva roky později staly součástí tzv. Průlivových osad, které tato společnost spravovala ze svého sídla v Kalkatě.

Rafflesovy první návštěvy Singapuru byly velice krátké a zběžné; veškeré instrukce a svou vedoucí autoritu přenechal plukovníku Williamu Farquharovi, dřívějšímu britskému zástupci na ostrově Malacca, poté zástupci Singapuru. Když se o tři roky později vrátil, byl plně rozhodnut udělat ze Singapuru největšího rivala království Sriwajaya, ovšem pod nadvládou Britů a britských zákonů; v což s naprostým přesvědčením doufal a věřil a veřejně též mluvil o výhodách, které by přineslo založení a vybudování přístavu a nesouhlas se zavedením otroctví.
Raffles také velice rád sledoval místní obyvatelstvo a snažil se jej napodobovat; ačkoli svým módním, tak trochu koloniálním stylem, jaksi zromantizoval dávnou malajskou historii, pohlížel na současné Malajce svrchu, jako by postrádali veškerou protestantskou pracovní morálku – dá se říci, že se od té doby tento postoj téměř vůbec nezměnil. Navrhl též vlastní plány města, na jejichž základě došlo k přesunu administrativního centra severně od řeky a obchodního centra jižně – vznikl tedy tzv. centrální Singapur. Dále nechal kolem Forbidden Hill ( dnešního Fort Canning Hill ) postavit vládní budovy, a zasloužil se o rozmístění obyvatelstva podle ras a jejich segregaci od Britů, takže Indové, Číňané a Malajci žili a pracovali ve svých od sebe navzájem oddělených, různorodých čtvrtích.

Se vzrůstající potřebou spolupráce s čínskými komunitami, zavedl registrace tzv. kongsi, organizací, v nichž záleželo na rodinném klanu, nářečí a zaměstnání; jakmile dorazili noví přistěhovalci z Číny, byli začleněni do takovýchto skupin, dostali práci a ubytování. Staly se tak velice důležité, a to nejenom proto, že se v nich sdružovalo obyvatelstvo stejné příslušnosti a orientace, a že v čínské společnosti zaujímaly výsadní postavení, dokonce
vyšší než koloniální nadvláda, ale díky nim v podstatě i vzrostl singapurský obchod se zámořím, když na trh dodávaly své zboží. Vše záleželo na příjmech z obchodu společnosti East India Company s produktem, kterého byl v Číně nedostatek – opiem. Farquhar založil v Singapuru opiovou farmu, jejíž výnosy byly zpočátku určeny k domácí spotřebě, ovšem již ve 30. letech 19. století obchod s tímto zbožím natolik vzrostl, že tvořil více než polovinu veškerých příjmů; tato situace pokračovala i nadále a došlo k tomu, že britská říše vyráběla nakonec i více opia než lidé, kteří se na něm stali závislí.

V 19. století nebylo většině čínských žen dovoleno opustit svou zemi; proto se čínští muži, kteří přicestovali do tzv. Průlivových osad, ženili s malajskými ženami – tito kreolští „ Baba Chinese“, nyní se v Singapuru dává přednost označení Peranakan, začali vyznávat svou loajalitu k Union Jack, britskému právu a občanství. Britové se na ně a jejich rodiny plně spoléhali, kdežto jiní obchodníci se v jejich povědomí stali méně oddaní a závislí.
Na počátku 20. století potřeboval Singapur veškerou pomoc, která se naskytla nebo kterou byl schopen využít. Ačkoli sem proudily vysoké příjmy z obchodu a množství čínských přistěhovalců za prací, Singapur trápila špatná zdravotní péče, nemoci, nedostatek vody, objevily se případy, kdy docházelo k pirátskému přepadávání lodí na moři, a kdy tygři požírali lovce v pralesích, apod. V Číně si největší autoritu udržoval radikálně demokratický politik Sunjatsen, který stále v čele strany Kuomintang. Ta vycházela ze tří hlavních principů, jež formuloval: nacionalismus – důsledný boj proti Japonsku a proti všem imperiálním mocnostem; demokracie - zbavit „ militaristy ” moci a vytvořit jednotnou Čínskou republiku a blahobyt lidu – rozdělení půdy a zlepšení pracovních podmínek pro dělnictvo. Kuomintang postupně ovládl jižní Čínu a po povstání dělníků v Šanghaji i toto největší čínské město.

Po smrti Sunjatsena nastoupil do vedení Kuomintangu Čankajšek. V zemi ale pokračovala vleklá občanská válka, v níž proti Kuomintangu stála komunistická strana vedená Mao – ce – Tungem. V roce 1938 Japonci dobyli rozsáhlé oblasti kolem čínského pobřeží a tím získali hlavní čínská průmyslová a obchodní centra. Japonská agrese zapříčinila, že Kuomintang přijal návrhy čínských komunistů na zastavení občanské války a obě armády zahájily společný boj za osvobození Číny. Tento boj se projevil i v Singapuru, když se japonská vojska chystala na akce, které měly vést k obsazení území jihovýchodní Asie – k tomu došlo v roce 1942; svou agresi omlouvala snahou oprostit oblast Asie od západního kolonialismu (heslo „ Asie Asiatům”) a chtělo vytvořit „velkou sféru prosperity ve východní Asii”.
Ve skutečnosti si hodlalo vybudovat rozsáhlou ekonomickou základnu a využít přírodní bohatství pro své dobyvačné cíle. Japonská vojska se na okupovaném území chovala velmi brutálně a uplatňovala v praxi rasistické teorie jak vůči domorodým obyvatelům, tak i proti válečným zajatcům západních států. 2. sv. válka přinesla mj. impuls k rozpadu koloniálních imperií, který zprvu zasáhl především oblast Asie. Národy, které se osvobodily z japonské okupace, reagovaly na pokus o opětovné nastolení koloniální nadvlády bývalých metropolí ozbrojeným odporem. Proti britské, ale i holandské a francouzské, armádě se v této oblasti postavila ozbrojená uskupení. Singapur se po skončení války ocitl ve stavu naprostého vyčerpání a deziluze - chudoba, nezaměstnanost, apod. zapříčinily vzrůstající podporu Malajské komunistické strany, jejíž členové – bojovníci za svobodu, vyšli z války jako hrdinové; po ní následovala, taktéž velmi úspěšná, Komunistická labouristická strana;
a tak v letech 1946 – 1947 Singapur zahltily stávky. Nicméně, postupně docházelo k jeho osamostatňování a sestavování vlády – první reálnou politickou stranou se stala Malajská demokratická unie, ovšem později se radikalizovala a nakonec roku 1947 bojkotovala volby.

Komunisté odmítli vládnout pod koloniálním politickým řádem, a proto raději zavedli kampaň ozbrojených bojů v Malajsii. O rok později vyhlásili Britové tzv. Emergency – nejdříve byli komunisté postaveni mimo zákon a poté zde celých 12 let probíhala válka domácího obyvatelstva proti této okupační moci – tzv. guerilla. V Singapuru sice žádné boje neprobíhaly, ale levicové politické strany ztrácely kvůli takovýmto opatřením svůj vliv.
Na počátku 50. let se výrazně snížila komunistická hrozba a levicové strany se ocitly na výsluní. Jednou z nejvýznamnějších osobností této éry byl Číňan Lee Kuan Yew, který studoval právo na univerzitě v Cambridgi a v roce 1954, kdy byla založena socialistická strana People’s Action Party (PAP), zastával funkci jejího generálního sekretáře. Žádal podporu budoucí početné skupině obyvatel, vzdělaných v Británii, a zároveň byl příznivcem radikálních směrů a názorů – ve straně se totiž ocitla i komunistická frakce a cílevědomé „Rafflesovy“ plány, tzn. silný zásah státu do ekonomiky Singapuru a následné oživení průmyslu.
V roce 1959 vyhrála People’s Action Party volby do nově ustanoveného Zákonodárného shromáždění a Lee se stal prvním singapurským premiérem; skončila tedy koloniální nadvláda Velké Británie a Singapur získal autonomii.

V roce 1963 se připojil k tzv. Malajské federaci, ovšem o dva roky později z ní vystoupil a stal se nezávislou republikou. Vláda jedné strany pod vedením silné, charismatické osobnosti vytvořila multikulturní, pevný stát s rychle se rozvíjející průmyslovou výrobou, plánovanou infrastrukturou, obranou, vynikající zdravotní péčí, vzděláním, atd. Na základě vládní filozofie, konfuciánství, se zaváděla striktní pravidla a omezení – např. nesmělo se žvýkat a kouřit na veřejných místech, do výtahů se umísťovaly kamery, aby se podařilo dopadnout ty, kteří zde močili, vzdělaným čínským ženám se nabízely finanční odměny, aby měly více dětí, apod. Ekonomický růst, mj. podporoval a zvyšoval politickou stabilitu – to nakonec vyústilo v uvězňování a vyhošťování disidentů, cenzuru kritických publikací, kontrolu veřejných projevů, atd.
V roce 1990 Lee Kuan Yew rezignoval na svoji funkci premiéra – nahradil jej Goh Chok Tong, který tu zavedl spíše liberálnější a uvolněnější atmosféru. Singapur se stal rušnou metropolí s vysokými betonovými stavbami, bankami, finančními domy, hotely, nákupními centry, bezcelními obchody, apod. Vychovává též inteligenci na velice dobré úrovni, která proudí do zahraničí, ale jelikož se jedná o zemi, kde žijí lidé různých ras a náboženství, nebrání se přílivu expertů na oplátku ze světa.


© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


AZ elektro





Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz