Dovolená Filipíny


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky






  Filipíny - navigace  
zájezdy Filipíny Hotely a ubytování Filipíny
Luxusní zájezdy Filipíny Informace Filipíny
Last minute Filipíny Fotogalerie Filipíny
Víza Filipíny Recenze hotelů Filipíny
Mapy a průvodce Filipíny Diskuze Filipíny
Okružní plavby Filipíny  



Filipíny

 --> Chcete se o zemi něco dozvědět? --> Historie a politika

-->Kulturněhistorické údajePolitickohistorické údaje
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

1565 – Filipíny pod španělskou nadvládou
1898 – Pařížskou smlouvou Filipíny postoupeny USA
1942 – 1945 – okupace Japonskem
1946 – dosažení nezávislosti
1965 – presidentem se stává Ferdinand Marcos
1972 – vyhlášení stanného práva jako odezva na rozšířenou partyzánskou činnost
1981 – zrušeno stanné právo
1986 – prezident Marcos svržen lidovou revolucí
1987 – pokus pravicového křídla o převrat selhává
1989 – Marcos umírá v exilu, zmařen pokus o puč, zavedení výjimečného stavu
1991 – výbuch sopky Pinatubo – umírají stovky lidí
1992 – prezidentem se stává Fidel Ramos
1995 – 52 mrtvých při útoku islámských separatistů na město Ipil na Mindanau
1998 – prezidentem se stává J. Estrada





Filipíny jsou pojmenovány po Filipu II. Španělském (1527-1598).


První lidé osídlili ostrovy před 30 tisíci lety. Nejstarší lebka muže, nazvaného „Tabon“ byla objevená v jeskyních Palawanu a její stáří se odhaduje na 22 tisíc let. Tito nejstarší Filipínci se živili lovem zvěře, rybolovem a vedli žárové hospodářství.Pozdější ostrované žili nevelkých rodinných skupinách, zvaných barangay, řízených náčelníky. Filipínci už i v létech 1000 let př.n.l. pohřbívali své blízké do pohřebních nádob. Tuto nádobu pomalovali a dva lidé ji na primitivní loďce odvezli do moře, aby se mrtvý dosáhl posmrtného života. I v dnešní době je oceán a loď symbolem síly.

Od 15.století př.n.l. sem směřovalo celkem pět migračních vln z Indočíny a následně z malajské oblasti.

V období neolitu sem přišli indonéské kmeny, které s sebou přinesli i jejich řemeslo. Dokázali již obhospodařovat půdu a stavili si primitivní obydlí. Můžeme se i domnívat, že tato skupina začala se stavbou rýžových teras na severu Luzonu.
S dobou kamennou přišly malajské kmeny. Ti byli dobří námořníci, hrnčíři, tkalci a postavili první stálé městečko. Jejich řemeslo prosperovalo od 1. až do 16. století, kdy přišli Španělé.

V 7.-9. století se rozvíjely obchodní kontakty s Jávou, Čínou, malajskou oblastí i Japonskem.

Od 9.století sem zasahoval vliv mocné buddhistické říše Šrívidžája ze Sumatry a mezi 13. a 15. stoletím pak jávanské království Madžapahít.

V 15. století pronikl z Bruneje na ostrovy islám.


Koncem 15. století byli evropští aristokraté velmi bohatí, ale nespokojení. Jakob Fugger, bohatý německý bankéř, chtěl ovládnout trh, najít nové cesty pro obchod a tak kontrolovat všechen obchod s kořením, které bylo v té době velmi výnosné.

Ale Fuggera předběhl Ferninant Magalhaes, který 16.března 1521 přistál na neobydleném ostrově Homonhon. Portugalský mořeplavec Fernando Magalhaes(1480-1521) celou oblast „zabral“ ve prospěch španělské koruny. Nejdříve ho pojmenoval „Islas del Poniente“ = Západní ostrov. Po příjezdu nazvali Španělé souostroví Filipínami po králi Filipu II. Španělském (1527-1598).

Prvními „zmodernizovanými“ kmeny se stali Bontoc, druzí byli Bicolano, Bisayan a Tagalog. Jako polední byli malajští Muslimové.

V roce 1565 byla na ostrově Cebu založena první stálá španělská osada, v místech, kde dnes stojí město Cebu.O šest let později byla na Luzonu založena Manila. S postupem španělské kolonizace byla většina původních obyvatel obrácena na římskokatolickou církev. Největší hrozbou byli pro Španěle Muslimové, protože Islámští misionáři z Malaccy přišli o 100 let dříve než Španělé a osídlili některá města na Mindonoru a Luzonu. Legazpimu se nakonec podařilo v roce 1571obsadit muslimské strategické město Maynilad(dnešní Manila) a prohlásit ho za hlavní město. Tak začali skoro 300 let dlouhé náboženské pře.

V průběhu 16. a 17. století španělské galeony stavěli v Cavite poblíž Manily, které bylo centrem obchodu a odtud se dováželo koření, hedvábí, porcelán a zlato do Nového Světa a lodě se odtud vraceli s mexickým stříbrem. V těchto stoletích se začínali na moři objevovat piráti, kteří lodě přepadali. Zde se pirátům říkalo „Moro“. Morové přepadali lodě, brali náklad a osoby prodávali ve východní Indii jako otroky.

V 18. století Španělé zaútočili na Orient, který na to nebyl připravený. V roce 1762 Velká Británie za pomoci východní Indie přepadli Manilu. Po skoro 200 letech byli Britové vyhnáni domobranou z Manilská zátoky.

Od začátku kolonizace Filipín Španělskem vznikala a zanikala různá povstání, kruté daně, korupce v úřednictvu a náboženském představenstvu, adt. Ale v 19. století, nastal zlom. Španělé pokoření Brity a Britové pokoření Filipínci si začali uvědomovat jakousi soudržnost a začal se formovat jednotný národní přístup.

Roku 1830 se Manila otevřela světovému obchodu a skončila tak staletí španělského monopolu. Poptávka po kávě, cukru a jutě podporovala rozvoj nových velkostatků, které obhospodařovali čínsko-filipínští mestizos.

Dr. José Rizal
Filipínský národní hrdina, malíř, básník, novelista, sochař, přírodovědec a milovník šermu José Rizal uměl plynule číst a psát dvěma světovými jazyky už ve dvou letech. V dospělosti uměl mluvit a psát 20 světovými jazyky (latina, řečtina, němčina, francouzština, čínština, atd).jeho polední slova byla : „Consummatum est“ což znamená něco na způsob „je to uděláno“. V roce 1896 byl popraven Španěly. Pro Filipínce je ztělesněním boje za svobodu. Jeho následník se jmenoval Andres Bonifacio.

Díky Rizalovi bylo v 80. letech probuzeno národní vědomí. V té době vznikla společnost Nejvyšších a nejvíce uznávaných synů lidu, známá pod názvem Katipunan nebo také KKK. Ti tajně postavili revoluční vládu v Manile a tak vznikl i další systém tajných úřadů po celých Filipínách. KKK mělo zhruba 20 000 členů. V polovině roku 1896 vypuklo neúspěšné ozbrojené povstání proti španělské nadvládě. Hlavní členové byli donuceni opustit hlavní město. V čerpaná a unavená armáda se Katipunerů se usídlila v Balintawack a založili svojí vlastní čtvrť nazvanou „barrio“. Jejich pokřik zněl : „Dlouhý život Filipín“.

Po třech letech krveprolití uzavřeli obě strany mírovou smlouvu. Vůdce revoluce Enilio Aguinaldo se v roce 1897 odebral do exilu do Honkongu. Španělé museli splnit podmínky smlouvy a udělat nějaké reformy a Filipínci zaslavili revoluci.
Církevní stavby Španělů, kteří vládli Filipínám 250 let, poznamenaly architekturu tak výrazně, že se zemi dříve říkalo Espana nera = Černé Španělsko.

Během španělsko-americké války v roce 1898 podporovali Američané filipínské hnutí za nezávislost.

12. června 1898 byly Filipíny prohlášeny nezávislými a prvním prezidentem se stal Emilio Aquinaldo.

Po porážce Španělska byly Filipíny, Guam a Puerto Rico na základě Pařížské smlouvy prodány za 20 milionů dolarů Spojeným státům. Tak skončila jedna válka a nastala další doba skoro 400ti leté okupace.
Po tříletém odporu byly Filipíny donuceny přijmout roku 1901 americkou vládu.
Postupem času hráli Filipínci ve vládě aktivnější roli.

V roce 1935 vylo vytvořeno „společenství“ – forma prozatímní vlády, které mělo připravit nezávislost státu a konaly se i volby.

Vývoj však přerušila japonské bombardovaní hawajského Pearl Harbouru, kam odjeli Američané z Filipín. Ačkoli měli Filipíny pro Američany obrovský význam jejich obrana nebyla dostatečně zajištěna. Vrchním velitelem ozbrojených sil na ostrovech byl generál Douglas MacArthur Japonský útok na Filipíny začal již na začátku války. Asi 40 000 můžu se začalo vyloďovat 22.12.1941 v Lingayenském zálivu a spojili se s jednotkami, které se vylodili v Aparri a Viganu. MacAtrhur měl k dispozici 112 000 mužů, ale z toho asi 86 000 Filipínců, steří se do armády dostali těsně před válkou. Filipíny jsou moc rozlehlé, a proto MacArthur soustředil své síly k Bataanský poloostrov.
Slabé a nezkušené filipínsko-americké vojsko pod velením generála Jonathana M. Wainwrighta po krátkém boji ustoupilo. Díky ústupu těchto sil, obsadili Japonci severní Luzon. Téhož dne vzrostl počet japonských vojáků na 74 000 a začali postupovat k Manile, kterou v roce 1942 obsadili a pak se zaměřili na dobytí Bataadu. Vedli se neustálé boje, až polovině března generál MacArthur opustil základnu a odletěl do Austrálie. Novým velitelem se stal Edward King, který měl k dispozici jen 70 000 vyčerpaných mužů. Zatímco Japonci neustále zvyšovali počet vojáků až na 110 000 můžu. V dubnu začala Japonská ofenzíva a generál King se po 24 hodinách vzdal. Na bataadu padlo do zajetí 36 853 můžů. Generál Waiwright se s posledním zbytkem sil bránil na Corregidoru.
Japonci shromáždili své zajatce v Mariveles v Bataadu- bylo jich asi 70 000. Jejich přesun z Bataadu do Camp O´Donellu a odtud do San Fernanda byl pro vojáky utrpením. Na této skoro 300 km dlouhé cestě zahynulo skoro 20 000 lidí a později ještě 25 000 lidí ve vězení. A proto se 9. dubna koná státní svátek na památku všech zemřelých. Tento den se nazývá „den Valor“.
Pevnost Corregidor byla poslední na Bataadu, která odolávala japonskému útoku. Po několikadenním neustálém bombardování ze strany Japonců, pevnost podlehla. Generál Waiwright nabídl 6. května 1942 kapitulaci pevnosti.
Od roku 1942 do 1945 ovládali Filipíny Japonci.

Americká flotila se pod vedením admirála Kinkaida vylodila na východním pobřeží Leyte a pak přijel i generál MacArthur, jež chtěl dodržet svůj slib, který vyslovil v roce 1942 před odletem do Austrálie. Invazi předcházela série vzdušných útoků. Japonci neustále Filipíncům tvrdili, že se Američané nevrátí, protože za ně nejsou ochotní prolévat americkou krev. Americké letecké síly potopily superloď Musaši. Znovudobytí Filipín se pomalu rýsovalo na obzoru, ale obsahovalo ještě těžké boje na pevnině. U Leyte se konala velká bitva(4 bojiště), kde padlo 16 000 Američanů. V roce 1945 se zvětšil počet amerických vojáků, útočících na ostrov Luzon, kde velel japonským jednotkám (260 000 vojáků) generál Jamašita, který po porážce kapituloval.
USA v říjnu 1944 dobyly znovu ostrovy a 4. července 1946 byla vyhlášena Filipínská republika. V červenci 1946 se stal prezidentem Manuel Roxas.
Během druhé světové války zahynulo téměř 1.1 milionu Filipínců .
Spojené státy se vynutily smlouvu o pronájmu pozemních, námořních a leteckých vojenských základen.

Filipíny byly u zrodu vojenského paktu SEATO i hospodářského uskupení ASEAN.

V roce 1965 byl zvolen novým prezidentem Ferdinand Edralin Marcos (1917-1989), který brzy zavedl diktátorské praktiky. Na studentské nepokoje a opoziční hnutí(NPA) reagoval v roce 1972 vyhlášením stanného práva. Filipíny byly uvrženy do doby, který jim připomínala dobu Japonské okupace, ale teď byla hrozba od samotných Filipínců. Výjimečný stav udržoval Marcosovi velkou moc.

Zavraždění vůdce opozice Benigna Simeona Aquina (1932-1983) zvrátilo situaci a ve volbách roku 1986 kandidovala proti Marcosovi vdova po Aquinovi, Coraz Aquinová (nar.1933). Marcos sice byl opět vyhlášen vítězem voleb, ale veřejné pobouření nad zfalšováním voleb přerostlo do lidové revoluce, která Marcose svrhla.
Marcos a jeho žena Imelda za země utekli. Marcos zahynul v exilu v roce 1989 a jeho žena Imelda se vrátila na Filipíny, kde byla odsouzena k 18ti letům vězení.

O událostech této doby se můžete dočíst v knize jménem The Snap Revolution od Jamese Fentona.

Corazon Aquinavá musela ihned čelit děsivé ekonomické situaci, rozsáhlé chudobě a partyzánskému levičáckému a muslimskému hnutí. Její vláda vypracovala návrh nové ústavy, vycházející z ústavy z roku 1935, návrh byl roku 1987 schválen referendem. Přes mnoho pokusů o státní převrat vláda Aquinové vydržela.
Ve volbách roku 1992 její strana opět zvítězila a prezidentem se stal Fidel Ramos. Ramosovi se podařilo vyřešit dva hlavní zděděné problémy: katastrofální stav energetické sítě a ozbrojený boj muslimských povstalců (MNLF-národní osvobozenecká fronta Morů) na ostrově Mindanao.

I přes zkázný výbuch sopky Pinatubo (1991), odjezd amerických vojáků ze Clakrovi a Subic zátoky, odjezd amerických jednotek, historie Filipín neustále pokračuje a i vy se můžete stát součástí další události, která se zapíše do dějin.



© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


AZ elektro





Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz