Dovolená Malta


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky






  Malta - navigace  
zájezdy Malta Hotely a ubytování Malta
Last minute Malta Informace Malta
Víza Malta Fotogalerie Malta
Mapy a průvodce Malta Recenze hotelů Malta
Diskuze Malta Okružní plavby Malta



Malta

 --> Chcete se o zemi něco dozvědět? --> Historie a politika

-->Kulturněhistorické údajePolitickohistorické údaje
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

5000 před n. l. – první osadníci na ostrově pochází ze
Sicílie
4000 – 3000 l. před n. l. – budovány megalitické chrámy a památky
218 l. před n. l. – Malta je součástí románské republiky
60 l. před n. l. – na ostrov přijíždí sv. Pavel a přináší křesťanství
395 – 870 l před n. l .- Byzantská říše
870 – arabské invaze
1530 – Karel V. přenechává ostrov maltézským rytířům
1565 – Otomané útočí na ostrov a přebírají nadvládu
1566 – 1571 – budování nového hlavního města Valletty
1798 – Napolon Bonaparte přebírá vládu nad Maltou
1800 – Malta se stává britským protektorátem
1814 – Malta se stává britskou korunní kolonií
1921 – dosaženo omezené samosprávy
1930 – 1932 – dočasně zrušena ústava
1932 – ústava obnovena
1933 – ústava znovu zrušena, Malta projevuje sympatii fašistické Itálii
1947 – vznikla nová ústava
1953 – bylo zde vybudováno velitelství NATO ve Středomoří
1956 – integrace s Velkou Británií byla podpořena referendem
1958 – ústava byla zrušena, hnutí za nezávislost
1964 – nezávislost Malty, vznik konstituční monarchie
1974 – vznik Maltské republiky, první maltský prezident nastupuje do úřadu
1990 – žádost Malty o přijetí do ES
1998 – předčasné parlamentní volby, ve kterých vítězí Nacionalistická strana


Malta patří k zemím s nejbohatší historií v celé Evropě. Z celého ostrova na nás dýchá fascinující historie a nalezneme zde mnoho fyzických i kulturních známek minulosti. Fosílie nalezené v jeskyni Ghar Dalam na jihovýchodě Malty jsou důkazem toho, že před mnoha lety byla Malta spojena pevninským mostem s Itálií a jižní Evropou. První lidé se na ostrově usídlili v období 5200 – 4000 př.n.l. Dalším důkazem spojení ostrova se Sicílií jsou střepy neolitické keramiky nalezené v městečku Skorba.

Ghar Dalam a první obyvatelé
Ghar Dalam je jeskyně, která se nachází nedaleko od Birzebuggy jihovýchodně od Valetty v zálivu svatého Jiří a je považována za největší a nejvýznamnější nalezištěm kosterních zbytků prehistorické zvířeny na světě.
Díky vědeckým poznatkům se zjistilo, že dnešní reliéf Malty vznikl pravděpodobně již v době ledové a to obrovskou erozí. Stáří některých kosterních zbytků zvířat bylo určeno asi na 170 tisíc let. Podle některých vědeckých teorií, které jsou založené právě na stáří koster, je tedy možné, že mezi Sicílií, Itálií a Maltou existoval pevninský most. Když se ledovce ze severu Evropy začaly posunovat směrem jižněji, začala i zvířata mířit ke Středozemnímu moři a přes most mezi Maltou a Itálií až do Afriky. Z pozůstatků je možné určit některé druhy jako např. antilopy, vlci, medvědi a také zvířata vzhledově podobná slonům, ale velká asi jako bernardýni. Spokojený život plný dostatku potravy v této oblasti však zvířata nevedla příliš dlouho, protože po tání velkých ledovců se hladina Středozemního moře zvedla a pevninský most zmizel nadobro. Zbylo z něj jen několik málo ostrůvků, včetně Sicílie a Malty. Na Maltě zůstala zvířata uzavřena jako v pasti. Kvůli poměrně vysokým teplotám nebylo na ostrově dostatek potravy pro tak velké množství zvířat a ta postupně vymírala.
V jeskyni Ghar Dalam byly nalezeny také jasné důkazy o prvních obyvatelích tohoto krásného souostroví. Díky nalezeným keramickým předmětům, které jsou velmi podobné keramice z okolí Syrakus na Sicílie, se usuzuje, že prvními obyvateli byli pravděpodobně pastevci, kteří se zde usídlili okolo roku 3 800 př.n.l..
Jeskyně byla odkryta v roce 1865 britským archeologem A. Isselem. Její vchod je vysoký asi 5,5 metrů, široký asi 7,3 metrů. Následuje průchod pohodlnou chodbou dlouhou asi 80 metrů. K hlavním atrakcím krápníkové jeskyně patři vrstvy pod podlahou. V té nejsvrchnější byly nalezeny lidské a zvířecí kosti pocházející pravděpodobně z dob fénické nadvlády v oblasti Středozemního moře. Pod touto vrstvou je ukryta tzv. rudá vrstva, kde bylo nalezeno hliněné nádobí z roku asi 5000 př.n.l. Třetí vrstva skrývala pravé archeologické bohatství – zkamenělé kosterní zbytky velkého množství zvířat, které dokazovali pravděpodobnou existenci suchozemského mostu mezi Evropou a Afrikou. Součástí areálu je také muzeum, kde se mohou milovníci archeologie pokochat právě nalezenými předměty a kostrami zvířat mimo jiné také slona.

Stavitelé chrámů
Nejstaršími památkami na Maltě jsou velmi zachovalé megalitické chrámy postavené v období 3600 – 2500 př.n.l.. Svým stářím patří k nejstarším volně přístupným stavbám na světě.Už 1000 let před stavbou mohutné Cheopsovy pyramidy v Egyptě pohybovali Malťané obrovskými megality, mnohdy vážícími až 50 tun a snažili se vytvořit stavby, u kterých vědci předpokládají určitou souvislost se zimním slunovratem. Zatím se nepodařilo zjistit, kdo vůbec stavitelé těchto chrámů byli. Někteří se domnívají, že se vyvinuli z dřívějších maltských farmářů a někteří, že přijeli do těchto končin z jiné země a přivezli si s sebou svoje architektonické znalosti. Ale ať už byli tito lidé jakéhokoli původu, je téměř jisté, že uctívali kult plodnosti. Archeologové nalezli velké množství sošek a figurek ženy připomínající věstonickou Venuši, která je považována za bohyni plodnosti.

Féničané a Římané
Od osmého století před naším letopočtem až do roku 218 př.n.l. byla Malta okupována nejlepšími mořeplavci starověku, Féničany. Dalších 250 let pak místní obyvatelé žili pod nadvládou nejdůležitější fénické osady v severní Africe, Kartágem. Avšak právě díky Féničanům a zapojení ostrova do velké středozemní civilizace se Malta dostala do podvědomí téměř všech středomořských národů. Existují zde také domněnky, že dnešní maltština má ve svých kořenech fénické prvky. Někteří jazykovědci si myslí, že název ostrova Malta vznikl od fénického slova malat, což znamená přístav či útočiště. V letech 264-241 př.n.l. sloužil ostrov jako námořní základna Kartaginců v první punské válce proti Římanům. Při druhé punské válce se však opět dostává do rukou Římanů a ti ji drží i po zničení Kartága. Římané udělili Maltě status svobodného státu, který může řídit sám své zahraniční záležitosti a poslat svého vyslance do Říma. Přesto je zde důkaz, že Malta byla i nadále pod silným vlivem Féničanů. Historik Diodorus Siculus popisuje ve svém díle Maltu jako fénickou osadu a biblická zpráva o ztroskotání sv. Pavla na Maltě v roce 60 n.l. popisuje místní obyvatele jako barbary, kteří neovládají „civilizovaný“ jazyk. Ztroskotání sv. Pavla na Maltě bylo jednou z nejvýznamnějších událostí tohoto období. V průběhu tříměsíčního pobytu sv. Pavla na Maltě mnoho obyvatel přestoupilo na křesťanskou víru, čím se Malťané řadí mezi nejstarší křesťany na světě.
Pod nadvládou Římanů Malta rozkvétala. Hlavním městem se stalo město Melita, které leželo na vrcholku hory Mdina a svou rozlohou bylo třikrát větší než pozdější středověká citadela. Díky archeologickým vykopávkám městských domů, vesnic, farem a lázní bylo zjištěno, že i starověcí Malťané si užívali pohodlného života a dopřávali si i nejrůznější lahůdky jako hroznové víno, olivy, med a pšenici.
Po rozpadu Římské říše v roce 395 našeho letopočtu se Malta dostala pod nadvládu Konstantinopole. Z tohoto období maltské historie se nám příliš mnoho nedochovalo, ale je jisté, že Malta se netěšila velkému zájmu ze strany Byzantské říše.
Římané zde však po sobě zanechali mnoho staveb, k nimž patří i nádherné patricijské domy. Patricijové si nedokázali svůj život představit ani bez lázní, jejichž zbytky byly také na ostrovech nalezeny. Nejzachovalejší zbytky aquaduktů (vodovodů) najdeme v Attardu. Z římské doby se zachovaly také nádherné katakomby, které udivují především svými rozměry.

Arabové a Normané
V 7.- 8.století dochází k výrazné expanzi Islámu. V roce 827 vpadli Arabové na Sicílii a v roce 878 ji dobyli. Malta se dostala do područí Arabů v roce 870. Oba ostrovy zůstaly arabskými državami až do konce 11. století. Arabští vládci všeobecně tolerovali křesťanské obyvatelstvo a dokonce jim předali své poznatky jako zavlažování a pěstování citrusů a bavlny. Také Arabové měli silný vliv na maltskou kulturu a tradice.
V průběhu 11.století přijížděli do jižní Evropy malé skupinky Normanů ze severní Evropy a vytvořili systém feudálních lordství. Jeden z normanských vůdců Robert Guiscard ovládl většinu jižní Itálie a v roce 1060 dobyl jeho mladší bratr Count Roger Messinu a použil ji jako základnu pro své vpády do Sicílie. Po téměř 30 letech nepřetržitých bojů nakonec vyhnal Count Roger Araby ze Sicílie.V roce 1090 překvapivě vpadl na Maltu. Protože potřeboval podporu Malťanů, jako symbol přátelství jim předal polovinu svého červeno-bílého praporu, který dodnes slouží jako maltská vlajka.
Dalších 400 let je maltská historie úzce spjata se sicilskou. Postupně ji ovládali Normané, francouzští páni z Anjou, aragonští králové a vládci ze Kastílie. V tomto období nehrála Malta v evropských dějinách příliš významnou roli a místní relativně malá populace platila vysoké daně z příjmů z obchodování, pirátství a otrokářství. Později jim veškeré počínání oplatili turečtí a barbarští korzáři.
Svatbou katolických panovníků Ferdinanda II. a Isabely Kastilské došlo v roce 1479 k sjednocení Španělska a za vlády jejich vnuka císaře Svaté říše římské Karla V. se Malta stala součástí španělské říše. Asi největší hrozbou pro španělskou říši se stala rozšiřující se osmanská říše. Sultána zahnali v letech 1522-1523 ze své ostrovní državy Rhodosu rytíři sv. Jana. Karel V. jim poté předal Maltu v naději, že mu pomohou bojovat proti turecké námořní síly. Jedinou daní za ostrov byl každý rok vycvičený sokol předávaný králi a královu zástupci na Sicílii.

Maltézští rytíři - Rytíři sv. Jana
Řád rytířů sv. Jana byl založen v roce 1 076 v Jeruzalémě. Měl poskytovat pomoc poutníkům přicházejícím do Svaté Země – jak vojenskou tak zdravotní. Členové tohoto řádu získavali za svoje zásluhy postupně panství, zámky, půdu a nakonec i flotilu. V roce 1291 jej ale o veškerý majetek připravili muslimové. Rytíři se proto přestěhovali na ostrov Rhodos, kde pobývali až do roku 1522. Zde bojovali proti výpadům Osmanské říše a stali se z nich vynikající námořníci. Z ostrova Rhodos je vykázal osmanský sultán Sulejman. Díky jejich vykázání ovládli Turci celé Středomoří a začali plenit, vykrádat a rabovat tuto oblast.
V roce 1530 jim Karel V. dal k dispozici ostrov Malta. Rytíři se vylodili v malé rybářské vesničce Birgu (dnes Vittoriosa) a začali si tu budova opevnění přístavu. Díky velkému přičinění rytířů se na Maltě začal rozvíjet obchod a služby, stavěly se tu nové nemocnice a kolem přístavních měst bylo vybudováno opevnění.
Kvůli nedostatku peněz a chybějící pomoci ze strany evropských mocností byli rytíři donuceni stát se také piráty a útočit na turecké obchodní lodě a podnikat útočné nájezdy na celé pobřeží severní Afriky.
Jejich největším protivníkem byl turecký admirál Dragut Reis, který v roce 1551 vpadl na ostrov Gozo a odvedl téměř veškeré obyvatelstvo (asi 5000 lidí), aby je prodal do otroctví. V roce 1559 ztratili rytíři téměř polovinu své flotily při katastrofálním útoku na baštu Draguta, ostrov Djerba u tuniského pobřeží. Osmanský sultán si uvědomil, že teď má jedinečnou šanci ovládnout Maltu a vytvořit z ní základnu pro své vpády do Evropy z jihu.

V roce 1565 se u břehů Malty vylodil i se svou velkou flotilou Sulejman a chtěl rytíře vyhnat. Velké obléhání a boje trvaly 4 měsíce. Přestože byli rytíři méně početnější, nakonec s podporou místních obyvatel a sicilských posil zvítězili. Turci se stáhli zpět. Mezi těmi, kteří zemřeli v boji, byl i obávaný a nenáviděný pirát Dragut.
Tímto vítězstvím zachránili rytíři Řádu svatého Jana jižní Evropu a křesťanství. Začal další rozvoj Malty a ostrova Gozo, rozvíjela se kultura, architektura a umění. Z tohoto období pochází mnoho cenných historických budov. Opevněné město Valletta pochází také z tohoto období. Nese název po rytíři Jeanovi Parisotovi de la Vallettovi, který je vedl. Město Valletta bylo postaveno v pravoúhlém systému. Protože rytíři byli většinou velmi majetní, najali si ty nejlepší umělce k výstavbě celého města. Vznikly tady tak překrásné umělecké skvosty.
Později, když padla Osmanská říše se u členů Řádu vytratila disciplinovanost a schopnost tvrdě bojovat. Na to rytíři doplatili, když v roce 1798 připlul do Grand Harbour Napoleon a Malta se mu vzdala bez jediného výstřelu. Napoleon ukončil po 268 letech vládu Řádu rytířů Svatého Jana, nebo-li Maltézkých rytířů.

Velké obklíčení v roce 1565
Největšího rozmachu dosáhl řád rytířů sv. Jana v době, kdy se velmistrem stal v roce 1557 Jean Parisot de la Valette. Velmistr byl velmi strohý pedant a zkušený voják, který předvídal hrozbu tureckého obklíčení a velmi dobře se na ně připravil. Po neúspěchu v roce 1559 nařídil la Valette vybudovat obranné příkopy a zdi okolo poloostrovů Birga a Isla. Pevnost St Angelo na vrcholu Birgu byla přestavěna a její obranné zdi zpevněny a zároveň byly postaveny nové pevnosti Fort St Michael na poloostrově Isla a Fort St Elmo v neobydlené části poloostrova Sceberras.
Námořní flotila rytířů se přestěhovala do zátoky u Birgu a část jich byla rozestavěna u vstupu do přístavu mezi pevnostmi Fort St Michael a Fort St Angelo, aby bránila vstup proti nepřátelským veslicím. Jean la Valette nechal také nahromadit zásoby vody a jídla a poslat urgentní žádost o pomoc k císaři, papežovi a vicekráli na Sicílii. Bohužel ale nepřišla žádná pomoc. V květnu 1565, když dorazila obrovská osmanská flotila s téměř 30 000 vojáky a začalo obléhání ostrova, bylo Valettovi již 70 let a velel pouze 700 vojáků a 8000 maltských dobrovolníků a žoldáků.
Turecká vojska vedená admirálem Pialim a Mustafou Pasha zakotvily v zátoce u Marsaxlokku a vojáci postavili tábor na pláních Marsy.Veškeré maltské obyvatelstvo uteklo za zdi Birgu, Isla a Mdiny. Hospodářská zvířata si většina z nich vzala s sebou a před útěkem ještě otrávili studně a zásobníky s vodou.První útok byl veden na pevnost Fort St Elmo, která byla bránou do přístavů Grand harbour a Marsamxett Harbour. Tato pevnůstka byla opravdu malá a místní posádka čítala pouze na 60 rytířů a několik stovek mužů. Mustafa Pasha byl přesvědčen, že na její dobytí bude stačit méně než týden.
Dragutu Reisovi, ostřílenému starému korzárovi, který po mnoho let sužoval celé Středozemí, bylo v době obléhání 80 let. Starý pirát i nadále pracující ve službách sultána Sulejmána přijel na Maltu o několik týdnu později, aby poradil Mustafovi a Pialimu s taktikou obléhání. Nebyl příliš nadšen, že první významný útok má být veden právě na St Elmo, ale přípravy již byly v posledním fázi. Dragut neúnavně obcházel turecké pozice, pomáhal prostým vojákům s umístěním baterií na Dragut Point a Ricasoli Point, aby zvýšil tlak na posádku St Elma. Při umísťování beterie na Mt Sceberras byl zasažen do hlavy úlomkem skály, kterou vyhodil do povětří nepřátelský kanón a smrtelně zraněný byl odnesen do svého stanu.
Dragutovy obavy z chytrosti obléhané posádky v St Elmu byly potvrzeny. Přes neustálé bombardování a výpady na obranné zdi pevnosti, vydržela pevnost více než 4 týdny a její dobývání stálo život na 8000 tureckých vojáků. Žádný z křesťanských obránců nepřežil. Při obdržení zprávy, že pevnost byla konečně dobyta, se Dragut usmál a zemřel.
V naději, že zastraší již tak demoralizovanou posádku pevnosti St. Angelo, nařídil Mustafa useknout hlavy několika rytířům a napíchnout je na kůly, tak aby směřovaly k pevnosti. Těla byla přibita na dřevěné kříže a poslána po moři do přístavu směrem k St Angelu. Odpověď la Valetty byla okamžitá a stejně krutá. Všichni turečtí zajatci byli popraveni a byly jim useknuty hlavy, které potom rytíři používali jako dělové koule.
Přichází chvíle na poslední turecký útok na pevnosti v Birgu a Isla. Pialiho flotila se přemístila z Marsaxlokku do Marsamxettu, aby zde vyložila těžké dělostřelectvo. V průběhu horkého léta podnikli Turkové méně než 10 masivních útoků na zdi Birgu a Isla, ale vždy byli zahnáni zpět. 18. srpna po strhnutí velké části hradeb se zdálo, že Turkové jsou blízko vítězství. V tu chvíli přišel na pomoc svým rytířům dokonce i sám velmistr řádu la Valetta a podařilo se jim útok nepřátel odrazit.
Turecká morálka byla silně narušena. K morálnímu rozkladu turecké armády přispěly horké léto, vzrůstající počet zraněných a blížila se i možnost, že budou muset strávit na ostrově i celou zimu. Zuřivost jejich útoků klesala. 7. září konečně přijíždí dlouho slibovaná pomoc ze Sicílie. 28 lodí přivážející téměř 8000 čerstvých bojovníků se vylodilo u zátoky Mellieha Bay a založili tábor u Naxxaru, protože Turci se chystali nalodit své vojáky a zbraně u Marsaxettu. Když Mustafa Pasha uviděl neočekávaně malou jednotku pozemních sil, nařídil části svého vojska, aby se znovu vylodili v zátoce St Paul’s Bay, zatímco zbytek armády pokračoval v pochodu z Marsamxettu na Naxxar. Ale totálně demoralizovaní a unavení turečtí vojáci neměli vůbec chuť bojovat s čerstvými a krvelačnými vojáky a utekli k lodím, které nyní kotvily v zátoce St Paul’s Bay.Tisíce jich bylo pobyto v mělkých vodách zátoky. V tento den znovu zavlál prapor řádu rytířů sv. Jana nad ruinami pevnosti St Elmo a rytíři a místní obyvatelé poděkovali v kostelech za konec obléhání.
Role, kterou sehráli obyčejní obyvatelé, je často přehlížena, ale právě jejich odvaha, houževnatost a nezlomnost přispěly k celkovému vítězství nad osmanskými Turky. Obranné síly byly tvořeny z 5 – 6000 maltských vojáků a maltské ženy a děti se velkou měrou podílely na obnově zdí, na přinášení potravy a střeliva vyčerpaným vojákům a také na péči o zraněné. Den konce obléhání 8.září je na Maltě státním svátkem a dodnes je oslavován jako Den vítězství.

Doba po obléhání
Maltští rytíři, vždy spíše opomíjení, byli po výhře nad Turky oslavováni jako zachránci Evropy. Peníze a dary přicházely od vděčných vládců a byla započata stavba nového města Valletty, pojmenovaného po hrdinovi obléhání. Ačkoli občasné vpády pokračovaly, Malta se již nikdy neocitla v takovém nebezpečí ze strany osmanských Turků. Sultán Sulejman zemřel v roce 1566. Část turecké flotily byla zničena při výbuchu muničních skladů v istanbulských docích. Celkovou porážku dokonala prohra osmanských Turků v bitvě u Lepanta v roce 1571, na níž se významně podílely také lodě řádu rytířů sv. Jana.
Období po Velkém obléhání můžeme nazvat „dobou stavitelskou“. Stavěli se nejen nová masivní opevnění a pozorovací věže, ale také kostely, paláce a hostince. Na Maltu byl papežem vyslán také výborný vojenský inženýr Francesco Laparelli, aby pomohl při projektování opevnění nového města Valletty. Italští umělci přijížděli na ostrovy, aby vyzdobili místní kostely, kaple a rezidence. Silně nábožensky založený nástupce la Valetty, velmistr Jean de la Casiére, pečlivě dohlížel na výstavbu nové nemocnice Sacra Infermeria a velkolepé katedrály sv. Jana, která nahradila starý klášterní kostel sv. Lawrence v Birgu. Mezi významné stavitele této doby můžeme zahrnout také Alofa de Wignacourta, který se zasloužil o výstavbu mnoha důležitých staveb včetně vodovodu, který přiváděl vodu z hor v okolí Mdiny do Valletty.
Poté co se již obyvatelé nemuseli obávat osmanské hrozby, postupně upadaly mravy řádu rytířů sv. Jana a užívali si bohémského života. Finance jim plynuly často z nekalých obchodů, pirátství a korupce.


Naúpoleon na Maltě
Po vypuknutí Velké francouzské revoluce poskytl velmistr řádu maltézských rytířů Emmanuel de Rohan finanční prostředky na pomoc králi Ludvíku XVI. při útěku z Paříže. Ke konci 18.století pocházely téměř ľ příjmů řádu právě z Francie. Poté co revolucionáři zkonfiskovali veškerý majetek řádu ve Francii, dostali se rytíři na Maltě do finanční nouze.
V roce 1798 připlouvá na Maltu také Napoleon v čele francouzské flotily, která mířila do Egypta, aby alespoň částečně roztříštila dominantní postavení Británie ve Středozemí. Situace však byla poněkud složitější, protože Napoleon požadoval, aby jeho lodě mohly volně vplout do maltských přístavů. To však rytíři odmítl. Rozzuření Francouzi se přesto vylodili a zmocnili se ostrova silou. 11.června 1798 se řád rytířů sv. Jana vzdal Napoleonovi – francouzským rytířům bylo dovoleno dále pobývat na Maltě, ale německý velmistr a velká část ostatních rytířů byla donucena nejpozději do 3 dnů opustit ostrov.
Napoleon pobýval na Maltě pouze 6 dnů, ale když odjížděl, jeho vlajková loď L’Orient byla plná stříbra, zlata, obrazů a tapisérií ukradených v kostelech, hostincích a nemocnicích. Velká část jeho lupu skončila na dně oceánu, když o několik měsíců později zničila britská námořní flotila pod vedením admirála Nelsona francouzskou flotilu v bitvě u Nilu. Po „návštěvě“ Francouzů zůstaly na Maltě desítky znesvěcených kostelů a několik uzavřených mužských klášterů.
Francouzský vůdce zanechal na ostrově posádku čítající na 4000 mužů, ti však byli donuceni místními obyvateli při neočekávaném povstání stáhnout se od obranných zdí Valletty. Malťané požádali o pomoc Británii. Francouzská posádka kapitulovala v září roku 1800, ale britská vláda si příliš nevěděla rady s neočekávaným převzetím moci na Maltě.
Amienská smlouva podepsaná v březnu 1802 povolila návrat rytířů na ostrov, ale Malťané se postavili proti této dohodě a požadovali, aby Británie i nadále spravovala ostrov. Jejich prosby však poté, co opět vypukla válka mezi Británií a Francií v květnu 1803, nebyly vyslyšeny a rytíři se vrátili zpět. Za války byly evropské přístavy blokovány britským obchodním lodím a Británie brzy změnila názor a uvědomila si strategickou polohu Malty.
Zatímco napoleonské války vstoupily do své druhé fáze, z Malty se stalo prosperující a velmi důležité obchodní místo a v Pařížské smlouvě z roku 1814 byla oficiálně uznána za korunní kolonii britské říše v čele s prvním guvernérem a nejvyšším velitelem sirem Thomasem Maitlandem.

Korunní kolonie
Konec napoleonských válek přinesl Maltě nenadálý ekonomický propad, protože obchod v této době příliš nekvetl. Zvrat nastává začátkem krymské války (1853-1856), kdy se Malta stává hlavní základnou a zásobovací stanicí pro královské válečné loďstvo. Po otevření Suezského průplavu v roce 1869 jsou na Maltě vybudovány velmi důležité přístavy pro nákladku uhlí, které sloužilo jako palivo pro britské parníky směřující z Británie do Indie.
Na počátku 19.století se objevují také první známky aktivnějšího politického dění.V roce 1835 byla zřízena vládní rada, jejíž členy se stali prominentní maltští občané, aby pomáhala guvernérovi se správou ostrova. Od tohoto roku také funguje svobodný tisk. Ústava z roku 1849 povoluje 8 zvoleným reprezentantům působit v maltské vládě.
V druhé polovině 19.století byly vynakládány značné částky na obnovu a vylepšení maltské obrany a loděnic, protože Malta se v této době stala asi nejdůležitějším článkem britského imperiálního řetězu. V roce 1883 byla postavena první železnice mezi Vallettou a Mdinou. V průběhu jednoho století se počet obyvatel na Maltě zdvojnásobil až na 200 000.
V první světové válce sloužilo maltské souostroví jako nemocnice - bylo známé pod přezdívkou „sestra Středozemí“ – která poskytovala více než 25 000 lůžek pro zraněné vojáky především z neúspěšného tažení do turecké Gallipole. V průběhu války však enormně vzrostly ceny a daně a ekonomický růst se značně zbrzdil. Během protestních povstání v roce 1919 byli britskými vojáky zastřeleni 4 účastníci a několik jich bylo těžce raněno.
Aby britská vláda uklidnila rostoucí nepokoje, předala některé další pravomoci při správě ostrova právě do rukou nespokojených obyvatel. Ústava z roku 1921 zakotvila duální systém vlády – Maltské shromáždění se staralo o domácí záležitosti a britská imperiální vláda kontrolovala zahraniční záležitosti a obranu. Prvním ministerským předsedou se stal v roce 1921 člen strany Unione Politica (později Nacionalistická strana) Joseph Howard.
Meziválečná léta byla poznamenána ekonomickou krizí, politickou nestabilitou a vzrůstajícím napětím mezi Maltou a Itálií. Emigrace se stávají běžnou záležitostí a velká část Malťanů odchází především do Británie, Kanady, USA a Austrálie.
Ve 30.letech 20.století je nejdůležitějším a oficiálním jazykem italština – maltština je jazykem spíše prostých lidí, ale stále větší počet lidí mluví také angličtinou. Mussolini prohlásil, že maltština je pouze italským dialektem a Maltské ostrovy právoplatně patří k jeho nové Římské říši. V roce 1934 Británie uznala maltštinu a od této doby jsou oficiálními jazyky angličtina a maltština.

Pevnost Malta
Po vypuknutí II. světové války si Británie nebyla příliš jistá strategickou polohou Malty. Již na začátku bylo armádě a letectvu jasné, že nedokáží Maltu dostatečně ochránit před bombardováním ze Sicílie a většina velitelů si uvědomovala, že ostrov by měl být raději evakuován. Přesto Winston Churchill trval na tom, že udržení je Malty je velmi důležité pro hlavní spojenecké zásobovací trasy ve Středozemí. Britská nerozhodnost byla příčinou toho, že Malťané nebyli dostatečně připraveni v okamžiku, kdy Itálie vstoupila do války. Druhého dne – 11.června 1940 zaútočily italské bombardéry na Grand Harbour.
Jedinými letadly na ostrovech byly osudného dne pouze 3 dvojplošníky typu Gloster Gladiator, symbolicky pojmenované Víra, Naděje a Dobročinnost, jejichž piloti bojovali s takovým i dovednostmi a nasazením, že italští piloti odhadli sílu maltské letky na 25 letadel. Gladiátoři bojovaly osamoceně více než 3 týdny, dokud nepřilétly letky moderních stíhacích letadel typu Hurricane, aby vyztužily vzdušnou obranu ostrova.
Malta se stala důležitou leteckou základnou pro spojenecké útoky na nepřátelské lodě a přístavy na Sicílii a v severní Africe. Důležitou roli sehrála Malta také jako přístaviště pro ponorky, které útočily na italské a německé zásobovací lodě. Tyto operace hrály zásadní roli v zmenšování zásob paliva a hmotných prostředků pancéřované Rommelovy divize v severní Africe, která rychle postupovala z Libye směrem k britskému Egyptu. Malta byla důležitá také pro Hitlera, což dokazovaly elitní letky střemhlavých bombardérů Stuka umístěné na Sicílií, které měly pouze jediný cíl – podrobit Maltu.
Nejtěžší zkouška přichází v roce 1942, kdy Malťané jsou již na pokraji hladovění a kapitulace. Obyvatelstvo protrpělo 154 dní a nocí neustálého bombardování – pouze v dubnu bylo na přístav Grand Harbour a okolí svrženo více než 6700 tun bomb. 15. dubna 1942 král Jiří VI. udělil nejvyšší britské ocenění za statečnost George Cross všem obyvatelům malého ostrova.
Nejvýznamněji se Malta podílela na narušování nepřátelských zásobovacích tras, a proto její největší slabostí byla právě obtížnost dopravení zásob pro Malťany. V průběhu dalšího obléhání v létě 1942 nechal guvernér vytvořit seznam zbývajícího jídla a paliva a informoval Londýn, že pokud se k nim nedostanou nějaké zásoby do konce srpna, bude Malta donucena kapitulovat. Byl vypraven velký konvoj s potřebnými zásobami, kterého se zúčastnilo 14 zásobovacích lodí, doprovázené 3 letadlovými loděmi, 2 bitevními loděmi, 7 křižníky a 24 torpédoborci. Celý konvoj se ocitl pod masivní palbou a do přístavu Grand Harbour doplulo pouze 5 zásobovacích lodí. Slovy Winstona Churchila – „S znovu doplněnými zásobami munice a nejzákladnějších potravin byla znovu obnovena maltská síla“.
Letadla a ponorky mající základnu právě na Maltě zničily vojenský německý konvoj, který směřoval do severní Afriky. V bitvě u El Alameinu v říjnu 1942 docházely Rommelovi značně zásoby a munice a tento fakt významně přispěl k slavnému vítězství spojenců a začátku konce německé přítomnosti v severní Africe.
V červenci 1943 sloužila Malta jako operační ředitelství a letecká základna pro operaci Husky – spojenecké invazi na Sicílii.

Nezávislost
Po roce 1943 dochází k snížení významnosti maltských ostrovů. II. světová válka po sobě na ostrovech zanechala téměř 40 000 lidí bez domova (jejich domy byly zničeny při bombardování) a obyvatelstvo na pokraji hladovění. V roce 1947 získala Malta nejen možnost vlastní vlády, ale také 30 miliónů liber na obnovu zničených staveb. 21.září 1964 získala Malta úplnou nezávislost. Malta ale zůstala součástí Britského Commonwealthu a za hlavu státu byla považována britská královna Alžběta II..
Nástupcem Borga Oliviera se stal člen politické strany Labour Party (Labouristická strana) Dominic Mintoff. Mintoff byl velmi výbušný a kontroverzní politik, který se nikdy neobával říci, co si opravdu myslí. Během jeho působení jako ministerský předseda se Malta stala republikou s prezidentem, který je jmenován parlamentem. Dne 31.3.1979 zažehl Dominic Mintoff na vrchu Svobody věčný oheň, protože Maltu opustil poslední britský voják. Byly podepsány nové dohody o spolupráci s Libyí, Sovětským svazem a Severní Koreou.
Mladá a samostatní republika se stala také členem Hnutí nezúčastněných států a velkou měrou přispěla ke klidné situaci ve Středozemí. V současné době je to prosperující země oblíbená mezi turisty z celého světa. V roce 2004 by se měla stát nejmenším členským státem Evropské unie.


Zajímavé odkazy

Odkaz na historickou mapu Malty a Vallety

© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy




AZ elektro



Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz