Dovolená Izrael


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky






  Izrael - navigace  
zájezdy Izrael Hotely a ubytování Izrael
Luxusní zájezdy Izrael Informace Izrael
Last minute Izrael Fotogalerie Izrael
Víza Izrael Recenze hotelů Izrael
Mapy a průvodce Izrael Diskuze Izrael



Izrael

 --> Chcete se o zemi něco dozvědět? --> Historie a politika --> Kulturněhistorické údaje

Kultura-->Historie
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

Izrael je malá a nová země, ale historie izraelského národa, ať už na dnešním území nebo jinde, je neobyčejná a bohatá. Izrael svojí současností spojenou s konfliktem v blízkovýchodní oblastí zaměstnává celý svět. Po druhé světové válce, po hrozném holocaustu, se rodily plány na vytvoření židovského státu i jinde než v Palestině, např. v Patagonii nebo Ugandě. Měla by jejich realizace však smysl?
2000 – 1300 před n. l.
Semitské kmeny z Mezopotámie přišli do Palestiny a podle bible je Abrahám dovedl do zaslíbené země Kanaan. Abrahám je považován za praotce Izraele. Po nějaké době potomci Abraháma odcházejí do Egypta. Po čase egyptský faraon se začal děsit jejich rychlé reprodukce a proto se rozhodl z nich udělat otroky.
Kolem r. 1300 před n. l.
Ve Starém zákoně, podle knihy Genesis „ čím více byli zotročováni, tím více se rozmnožovali“. Proto bylo uzákoněno, že každé dítě narozené Izraelitům, by mělo být utraceno. Mojžíš je pověřen tím, aby svůj lid vyvedl z Egypta a přivedl jej zpět do země zaslíbené.
Do r. 1000 před n. l.
Do Palestiny pronikají soustavně z egejské oblasti Filištínové, mezi nimiž a Izraelci se vyhrocují spory. David, (cca 1004-965) potomek prvního izraelského krále Saula, svádí legendární souboj s Filištínem Goliášem a dobývá Jeruzalém, který se stane hlavním městem.
965 - 928 před n. l.
Za panování Davidova syna Šalamouna se staví první chrám v Jeruzalémě. Po Šalamounově smrti se říše Izraelitů rozpadá na dvě části, Izrael na severu a Judu na jihu.
Kolem r. 721 před n. l.
Asyrská říše definitivně zničí království Izrael a podmaňuje si část Juda.
587 – 537 před n. l.
Babylonský král Nabukadnesar dobývá Jeruzalém a odvede jeho obyvatele do zajetí. Po jeho smrti se babylonská říše rozpadne a zemi dobývají Peršané, kteří Izraelce uvolní ze zajetí. Izraelci se vrátí do Jeruzaléma a vybudují zde druhý chrám.
Do r. 64 př. n. l.
Alexandr Veliký vítězí nad Peršany a likviduje jejich říši v r. 331. Po jeho smrti se Palestina dostává do rukou jeho nástupců Seleukovců, kteří zemi soustavně helenizují. Jejich pokus helenizovat židovské náboženství nakonec končí nezdarem v r. 169 židovským povstáním, které vede Juda Makabejský. Interní rozpory však zeslabí židovské království natolik, že si jej podmaní Římská říše a Palestina se v r. 64 stane římskou provincií.
Do r. 40 n. l.
V letech 37 – 4 před n. l. Řím nechává vládnout Heroda Velikého jako palestinského krále. Zakládá se přístav Caesarea a opevňuje se Masada. Později Řím jako místodržitele v Palestině jmenuje Piláta Pontského, který kolem r. 33 n. l. nechává ukřižovat Ježíše Nazaretského.
Do r. 135
Židé se ustavičně bouří proti nadvládě Říma. V r. 70 císař Titus zničí mezitím vybudovaný druhý chrám v Jeruzalémě a poslední zoufalé povstání Židů v r. 135 potlačuje císař Hadrián. Po porážce vyhání Židy z Jeruzaléma a zakazuje jim do něho vstup. Dlouhých 1813 let bude trvat než v r. 1948 vznikne stát Izrael.
Pro Židy začíná diaspora tj. z řečtiny rozehnání repektive rozptýlení.
396
Po rozdělení Říše římské Palestina se stává součástí Byzance. V Palestině již nežijí skoro žádní Židé.
638
Do Palestiny přicházejí Arabové a v zemi se začíná šířit islamizace. V čele Arabů je Omar, druhý arabský chalifa, následovník Mohameda.
1095
Papež Urban II. vyzývá k osvobození Svaté země od muslimů a začíná doba křižáckých tažení a souběžně s tím i pronásledování Židů v Evropě. Středověk se stane těžkým obdobím pro Židy, protože katolická církev podporuje jejich pronásledování.
1291
Doba křižáckých tažení končí, v r. 1244 padá Jeruzalém a v r.1291 padne poslední křesťanská bašta křižáků ve Svaté zemi, Akko. Egyptští mameluci se stávají vládci téměř vylidněné Palestiny.
1517
V tomto roce byli mameluci nakonec poraženi otomanskými Turky pod vedením sultána Solimana Nádherného. Pod jeho vládou země prožívá velký rozmach, ale v tureckém područí časem ztrácí na významu.
1878
V Palestině se probouzí židovský nacionalismus a jsou zakládány první kolonie. Do země začínají imigrovat uprchlíci z pogromů proti Židům v Rusku, Německu, Rumunsku i Jemenu.
1897
Theodor Herzl zakládá Světovou sionistickou organizaci na konferenci v Basileji, která si dává za cíl vytvoření židovského státu.
1901
Je založen Židovský národní fond za účelem skupování půdy v Palestině pro sionisty. Herzl se obrací na vládnoucí otomanské Turky, ale ti odmítají půdu prodat. Obrací se tedy na Brity, aby prodali nějakou půdu na Kypru nebo na Sinaji, ale ti místo toho nabízejí půdu v Ugandě. To zase fond odmítá.
1909
Skupina ruských Židů zakládá první kibuc v Deganii na břehu Galilejského jezera. Ve stejném roce byl založen Tel Aviv, první moderní židovské město.
1917
Během první světové války Britové a spojenci podporují jak Araby tak Židy ve věci svržení panství otomanských Turků, což se podařilo. Obě strany však se stávají rivaly v nároku na palestinské území. Židovská sionistická organizace se obrací na britskou vládu se žádostí o podporu při vytvoření židovského státu v Palestině a ta reaguje v r.1917 vydáním tzv. Balfourovy deklarace, kterou říká, že je pro vytvoření domoviny Židů v této oblasti.
1920
Společnost národů vyhlašuje Palestinu mandátním územím Velké Británie. V dalších letech přichází do Palestiny stále více Židů. Palestinští Židé proti tomu silně, ale bezvýsledně protestují. Začátkem století bylo v Palestině asi 75.000 Židů, zatímco koncem roku 1939 už 430.000, tedy čtvrtina populace. Arabové odpovídají revoltami a násilnými akcemi.
1939
Hitlerovy úmysly na vyhlazení Židů vyvolávají další vlnu uprchlíků do Palestiny a Britové chtějí sílící příliv zastavit. S ohledem na německou vyhlazovací politiku však nezískávají světovou podporu.
1945 a po 2. světové válce
V. Británie v úmyslu zastavit další proud přistěhovalců zřizuje sběrné tábory pro zajištěné uprchlíky. Židé odpovídají tím, že pašují do země uprchlíky přes britskou bariéru a blokádu na moři. V této době Židé usilují o konec britského mandátu v Palestině. Haganah a Irgun, židovská hnutí odporu, organizují sabotáže, bombové útoky atd. a dochází k civilním obětem.
1947
OSN schvaluje britský návrh a proti hlasům arabských zemí vyhovuje 29.11.1947 židovskému požadavku na vytvoření vlastního státu na území Palestiny. Ta má být rozdělena na židovský a palestinský stát, zatímco Jeruzalém má mít mezinárodní statut. Rezoluce byla okamžitě odmítnuta palestinskými Araby, zatímco Židé ji akceptovali. Britové se mezitím z Palestiny stáhli a na území začaly propukat násilnosti.
1948
Tento rok je pro Izrael klíčový. 14. května skončil britský mandát a ve stejný den Ben Gurion vyhlašuje vytvoření nového státu, načež následující den zaútočily armády pěti arabských zemí, aby zlikvidovali nový stát. Začala první izraelská válka za přežití a za nezávislost. Izrael v Deklaraci o založení státu nabídl všem sousedním státům a jejich národům mír a dobré sousedské vztahy. Tato výzva, kterou opakovali všichni izraelští ministerští předsedové, byla arabskými státy poté neustále ignorována nebo přímo zamítnuta. Když v květnu 1949 s přispěním OSN bylo uzavřeno příměří, izraelské síly kontrolovaly už většinu území Palestiny. Zatímco pro Izrael to byla válka za nezávislost, pro Palestince to byla Al- Naqba (katastrofa). V r. 1949 se Izrael stal členem OSN. Od té doby se táhne problém palestinských uprchlíků, kteří z území kontrolovaného Židy ve velké většině uprchli. Následoval prudký příliv dalších židovských přistěhovalců do země, kteří nadšeně se začali podílet na zúrodňování půdy a budování nového státu.
1956
Zrod Izraele vedl k turbulenci v politickém dění v oblasti. Když egyptský prezident Násir vyhlásil znárodnění Suezského průplavu, následovala vojenská akce V.Británie a Francie (hlavní akcionáři), ke které se připojil Izrael, který obsadil Gazu a Sinaj. Tato území s přispěním OSN však byla vrácena Egyptu.
1967
Další krize vypukla v tomto roce. Arabští sousedé se netajili plány na vyhnání Židů do moře a likvidaci Izraele. Začátkem června Egypt zablokoval Tiránskou úžinu a tím přístup Izraele k Eilatu z Rudého moře a nařídil mírovým jednotkám OSN opustit Sinaj. Po vstupu egyptských vojsk na Sinaj Izrael uskutečnil preventivní úder a zničil egyptské letectvo. Egypt podpořily syrské a jordánské jednotky, ale Izrael během šestidenních červnových bojů vyšel z války jako vítěz a obsadil Golanské výšiny, západní břeh Jordánu, Gazu a Sinaj. Izrael získal vítězstvím na světové prestiži a takříkajíc přes noc se stal významnou vojenskou silou v regionu, se kterou bylo nutno nadále počítat. Důsledkem prohrané války byl další exodus asi půl milionů Palestinců ze země. Nebyli však ani vítáni v okolních arabských státech a jejich osud se stal trvalou mizerií.
1973
Bleskové vítězství v šestidenní válce v r.1967 ukolébalo Izrael v přesvědčení o své superioritě natolik, že byl dokonale překvapen náhlým útokem egyptských a syrských jednotek 6.října 1973, kdy Židé slaví svůj hlavní svátek Jom Kipur (den vykoupení). Vojáci mělo volno a synagogy byly plné modlících se Židů, když Arabové udeřili. První tři dny bylo vítězství jasně na straně Arabů. Pak se však izraelská armáda zmobilizovala a po několika dnech už zaháněla Araby směrem na Káhiru i Damašek. Proto boje byly zastaveny z podnětu OSN a to bez územních změn. Na scénu však vstupuje nový faktor: Izrael začíná budovat židovské osady na obsazeném palestinském území. Také Palestinská organizace osvobození (PLO) mění svoji taktiku a začíná se více uchylovat k teroristickým akcím.
1977 - 1982
V listopadu přijíždí egyptský prezident Anwar Sadat jako první z hlav arabských států na oficiální návštěvu Jeruzaléma a 26. března 1979 je mezi oběma státy podepsána v Camp Davidu mírová smlouva historického významu. Do r. 1982 vyklidí Izrael postupně celou Sinaj. Izraelský premiér pak opětoval návštěvu Káhiry.
Ostatní arabské státy hodnotily tuto akci Egypta jako zradu a A.Sadat byl v r. 1981 zavražděn.
1982 – 1985
V tomto období probíhá tzv. libanonská válka, během které se Izrael snaží vytlačit palestinské utečence žijící v uprchlických táborech na území Libanonu. Přináší i mnoho obětí mezi Izraelci, který se stahuje, ale ponechává si kontrolu nad čtyřicetikilometrovým nárazníkovým pásmem na území Libanonu.
1987 - 1988
Začíná intifáda (doslova setřesení, zbavení se), všelidové povstání Palestinců na okupovaném západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Intifáda znovu a silně upozorňuje svět na situaci v oblasti a v r. 1988 J.Arafat poprvé připouští právo Izraele na existenci. Do procesu zasahují USA se snahou přinutit znepřátelené strany k jednacímu stolu.
1991
Irácká invaze do Kuvajtu zamíchává karty v oblasti směrem k pragmatickému úsilí jak PLO, tak Izraele řešit spor mírovým způsobem.
1993
V září ve Washingtonu Jicchak Rabin a Jásir Arafat podepisují deklaraci známou jako Dohodu z Osla, na základě které by měla být nalezena cesta k míru. Oba dostávají Nobelovu cenu míru. Izrael by se měl stáhnout z pásma Gazy a na západním břehu Jordánu a na palestinském území by se měly konat volby.
1994 – 1996
Gaza a Jericho dostávají limitovanou samosprávu a později následují další města na západním břehu. V r. 1994 je uzavřena mírová smlouva mezi Izraelem a Jordánskem. Při palestinských volbách v r. 1996 je Arafat zvolen prezidentem a potvrzen jako lídr palestinského hnutí.
Proti mírovým dohodám se od počátku staví militantní islámské skupiny Hamas a Islámský džihád. Odpůrci jsou však i mezi ortodoxními Židy a v listopadu 1995 je takovým Židem zavražděn ministerský předseda J. Rabin.
1998
Prezident USA Bill Clinton s podporou churavějícího jordánského krále Husajna znovu dává dohromady Arafata a nového ministerského předsedu Izraele B. Netanyahu za účelem dalšího pokroku a dosahuje toho, že Izrael souhlasí s uvolněním dalších 13% okupovaného území a Arafat vypustí z palestinských stanov klauzuli požadující zničení Izraele.
1999
Ve volbách v květnu vítězí Ehud Barak, kandidát strany práce. Ten dává mírovému procesu novou naději a nabízí odchod Izraelců z 90% okupovaného území a pozdější řešení východní části Jeruzaléma. Z izraelské strany do té doby nevzešel vstřícnější návrh, ale Palestinci jej jako všechny předcházející nepřijímají. Začíná se roztáčet nová vlna násilí a na
teroristické útoky militantních Palestinců odpovídají Izraelci tvrdými zásahy armády. Situace připomíná začarovaný kruh.
2000 – 2001
Palestinské násilí, jež vypuklo v září 2000, zabilo mírový proces a vládu E.Baraka připravilo o mandát a vnitřně ji rozložilo. V předčasných premiérských volbách v únoru 2001 vyhrál předseda Likudu Ariel Šaron, který poté vzhledem k poloválečnému stavu vytvořil velkou koalici.

Budoucnost
Jak palestinští, tak ostatní Arabové už se přesvědčili a vědí, že Izrael nelze vojensky porazit.
Izrael je však nesmírně paralyzován sebevražednými útoky palestinských extremistů.
Naděje na nový pokus o řešení problému zřejmě přijde až s novým palestinským vedením, které vystřídá J.Arafata. Také Izrael se bude muset připravit na kompromisy, aby zachránil mír. Heslo půda za mír, jakkoli je bolestné, protože Izrael je malý stát, určitě bude při konečném řešení aktuální. Kompromis asi bude nutný v případě východního Jeruzaléma a židovských osad na území budoucího palestinského státu.
Současný ministerský předseda Ariel Šaron (prosinec 2002) navrhuje, aby do roku 2005 vznikl samostatný palestinský stát, nejde však tak daleko jako E.Barak. Dalším klíčovým momentem budou volby v Izraeli koncem ledna 2003. Nový plán na vytvoření palestinského státu má poté představit i kvarteto USA, Ruska, OSN a EU.


Průvodci a mapy


Izrael...
Izrael - průvodce
199 Kč
Izrael...
Izrael - DVD
99 Kč

© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


AZ elektro





Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz