Dovolená Izrael


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky






  Izrael - navigace  
zájezdy Izrael Hotely a ubytování Izrael
Luxusní zájezdy Izrael Informace Izrael
Last minute Izrael Fotogalerie Izrael
Víza Izrael Recenze hotelů Izrael
Mapy a průvodce Izrael Diskuze Izrael



Izrael

 --> Chcete do země jet? --> Turistické lokality --> Historicky zajímavé

Národní parky v místech historických objektů-->Jeruzalém
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

Bab el Jadid (Nová brána) Bab el Jadid (Nová brána)Jeruzalém je jedno ze světových měst, které chceme vidět, kterým se chceme projít. Můžeme k tomu mít přinejmenším dva důvody: tady leží jedna z kolébek naší civilizace, která má význam pro žida, muslima i křesťana a tady se dějí dnes věci, o kterých pořád píší noviny nejen u nás, ale na celém světě. Je to možná jedno z těch světových míst, kde se řeší konflikt civilizací mezi do sebe zahleděným militantním islámem a západním způsobem života. Izrael, jakkoli jeho kořeny a zvyklosti jsou blíže islámu, je už totiž spíše součástí Západu. Jeruzalém je hlavním magnetem Izraele, je to město, kde je toho tolik, že se to nikdy nedá stihnout:
- Staré město a jeho historie
- Chrámová hora a Skalní chrám – skvosty islámské architektury
- Zeď nářků – kam Židé přicházejí naříkat nad ztrátou Druhého chrámu
- Izraelské muzeum – kde jsou uloženy Kumronské svitky nalezené 1947 u Mrtvého moře
- Město poutníků tří nejdůležitějších monoteistických náboženství
- Chrám Božího hrobu – kde Ježíš byl ukřižován, svatostánek křesťanů

Žádný cestovatel nemůže zůstat v klidu nad jeho bělo-žlutou kamennou krásou, která je charakteristická pro toto specificky posvátné město. Je to však také svárlivé město, které bylo rozděleno a zase spojeno. Jak Izraelci tak Palestinci tvrdí, že je to jejich hlavní město. Žádná návštěva Izraele nemůže být úplná bez prohlídky Jeruzaléma.
Historie
Skalní chrám Skalní chrámSkalní chrám Skalní chrámBible říká, že král Šalamoun, syn krále Davida, postavil kolem roku 960 před n. l. na skalní ploše Moria (Chrámová hora) chrám, kde byla uložena archa úmluvy. Babylonský král Nabukadnesar v r. 587 před n. l. tento první chrám rozbořil. Kolem r. 520, kdy Židé byli uvolněni z babylonského zajetí, byl na tomtéž místě postaven druhý chrám, který zde stál 500 let. Římský císař Titus tento chrám v r. 70 srovnal se zemí a nový již nebyl nikdy postaven.
V r. 638 dobyli Jeruzalém muslimové a Chrámovou horu prohlásili za posvátné místo pro muslimy a postavili zde dvě ze svých nejvýznamnějších mešit. Po muslimech přišli v letech 1099 – 1244 křižáci, aby chránili a rekonstruovali památky z doby Ježíše a stavěli nové kostely. Křižáky vystřídali egyptští mamelukové, kteří se zde udrželi až do r. 1517, kdy byli poraženi tureckým sultánem Selimem I., čímž začíná dominance Otomanské říše. V 19. století dochází k rozmachu města, které překračuje hranice Starého města. Po obsazení britskou armádou v r. 1917 se v r.1920 město stává sídlem britského vysokého komisaře. Ihned po skončení britského mandátu nad Palestinou se 14. května rozhořely boje mezi Izraelci a Araby, ale žádná strana nezískala celé město pro sebe. V r. 1949 po uzavření příměří se novější část města Západní Jeruzalém stává součástí Izraele a Východní Jeruzalém se Starým městem připadne Jordánsku. Město bylo hermeticky rozděleno demarkační čárou, přes kterou mohli procházet pouze cizinci, zatímco pro Židy a Araby byl přechod uzavřen. Tato situace se změnila po šestidenní válce v červnu 1967, kdy Izrael město sjednotil pod svoji kontrolou a zlikvidoval stav připomínající jeho rozdělení.
Když přišla k moci vláda Likudu, v r. 1980 uzákonila, že „Celý a sjednocený Jeruzalém je ve své celistvosti věčným hlavním městem Izraele“. Svět však tento krok nepřijal a proto skoro všechny zastupitelské úřady sídlí v Tel Avivu. Vrácení Východního Jeruzaléma si klade OOP za jednu z hlavních podmínek pro dojednání mírové smlouvy s Izraelem.

Názor autora: Jakkoli sjednocení Jeruzaléma se může jevit jako pozitivní krok např. z hlediska zpřístupnění všem, ve Východním Jeruzalémě žijí většinou Palestinci a kompromisní rozdělení Východního Jeruzaléma na izraelskou a palestinskou část asi nakonec může být jednou z rozhodujících cen za mír.
Srovnáním co do velikosti a počtu obyvatel (asi 630.000) Jeruzalém nepatří mezi velká světová města. Pro jeho poznání je užitečné jej rozdělit na 3 části: Staré město včetně Východního Jeruzaléma, Nové město a moderní (Západní) Jeruzalém.


Staré město
Mešita Al – Aqsa Mešita Al – AqsaOči návštěvníků se upírají především k této části města, která se rozkládá na ploše pouhého jednoho čtverečního kilometru, kde žije asi 20.000 lidí a do které je zapsána historie 3000 let. Zde se nachází Zeď nářků, Skalní chrám i Chrám Božího hrobu.
Staré město je obehnáno mohutnými hradbami, jejichž obvod ve tvaru nedokonalého kosočtverce měří zhruba čtyři kilometry. Byly postaveny brzy po dobytí města Turky v letech 1537-1541. Hradby působí impozantně, jejich mocnost kolísá mezi 4-6 metry a výška mezi 10-15 metry. Mají celkem osm bran, z nichž jedna je zazděná (Zlatá brána). Nejimpozantnějším dojmem působí
Damašská brána
, která se vyznačuje nejbohatší výzdobou. Chcete-li si prohlédnout nejznámější brány a zároveň se podívat na Jeruzalém z ptačí perspektivy, vstupte na hradby právě u této brány a projděte se po nich. Dojdete až k Jaffské bráně. Tou snad projde každý návštěvník města. Prostor kolem brány je vhodným místem schůzek, protože tento vstup je nejlepším orientačním bodem pro návštěvu Starého města. K večeru sem přicházejí ortodoxní Židé, dotýkají se rukou velké kovové schránky s texty, které slouží jako stálá připomínka Hospodinových příkazů (je připevněna v průchodu) a pokračují pak dál, aby se pomodlili u Zdi nářků. Na sever od Jaffské brány se nachází Nová brána, která byla proražena teprve v r. 1889, a to kvůli snažšímu přístupu do křesťanské čtvrti. Touto bránou je nejvhodnější přístup ke Chrámu Božího hrobu. Pokud obcházíme hradby ve směru hodinových ručiček, tak čtvrtou v pořadí je Herodova brána, pojmenovaná po králi Herodovi. Od středověku se traduje, že nedaleko stál Herodův palác, kam byl poslán Ježíš Pilátem Pontským. Za touto bránou následuje Štěpánova brána, postavěná v r. 1538. Nese jméno po prvním křesťanském mučedníkovi Štěpánovi, který z těchto míst byl vyveden a za hradbami ukamenován. Židé jí však nazývají Lví brána podle dvou párů lvů, zdobících východní průčelí. Pak přijde Zlatá brána, kterou však nelze projít, protože od doby křižáků je zazděna. Její původní práh leží několik metrů pod úrovní okolního terénu. Na jižní straně hradeb nejprve narazíme na Hnojnou bránu, od které je to nejblíže ke Zdi nářků a k Chrámovému pahorku. Název pochází z římské doby, kdy se tudy vyvážely odpadky z města. V r. 1999 byl těsně vedle brány proražen nový otvor a za ním odkryta původní dlažba římské kolonády Cardo. Na jižní straně hradeb dále přijdeme k Sionské bráně z r. 1541, známé též jako Brána proroka Davida. Spojuje Staré město s horou Sion, která se nachází již mimo opevnění, a kde je domnělý hrob krále Davida. Autoři knihy „ O Jeruzalémě“ (Larry Collins a Dominique LaPierre) vylíčili pravdivou historku, která se váže k této bráně:

„Když v květnu 1948 britský důstojník předával dlouhý klíč od Sionské brány rabínu Mordechaji Weingartenovi, řekl: Od roku 70 do dnešního dne nebyl žádný klíč od města Jeruzaléma v židovských rukou. Je to tedy poprvé po devatenácti stoletích, co se vašemu lidu dostává této výsady“. Legenda vypráví, že oné osudné noci, kdy císař Titus zničil židovský Chrám, vyhodili jeho kněží klíče od města k nebi se slovy: „Strážcem klíčů ať je napříště Bůh!“ Weingarten natáhl chvějící se ruku a pronesl: „jménem svého lidu klíč přijímám.“


Staré město se skládá ze čtyř městských částí, které se nazývají podle náboženské příslušnosti svých obyvatel. Muslimská čtvrť zahrnuje dvě velké důležité mešity a ulici s bazarem a je do ní přístup buď Damašskou nebo Herodovou branou. Židovská čtvrť leží západně od Zdi nářků a jakkoli působí starobyle, je vlastně novou čtvrtí postavenou po válce v r. 1967 na starých základech podle původní podoby. Zde mohou bydlet jen Židé a přístup do ní je buď Sionskou nebo Hnojnou bránou. Do Křesťanské čtvrti se dostaneme buď Jaffskou nebo Novou bránou. Nachází se v ní Chrám Božího hrobu a řada kostelů. Arménská čtvrť je ze všech nejklidnější, její dominantou je chrám sv. Jakuba a je přístupná od Jaffské brány.

Někteří průvodci doporučují při návštěvě Jeruzaléma začít prohlídku Starého města u tzv. citadely, do níž se vchází v areálu Jaffské brány. Zde se nachází Městské historické muzeum a tak se můžeme seznámit s historií Jeruzaléma před návštěvou dalších míst. Na místě citadely v prvním století stál palác Heroda Velikého, který zničili židovští povstalci v r. 66. Pak zde byla kasárna římské posádky. Časem byla citadela přestavována a její dnešní podoba pochází ze 16. století. V muzeu zaujme detailní velký model Jeruzaléma, vytvořený koncem 19. století. S historií Jeruzaléma, ale i jinými místy v Izraeli, je možno se zde seznámit i prostřednictvím světelné a zvukové show.

Dominantou Starého města je Chrámová hora (Haram ash-Sharif tj. vznešená svatyně a hebrejsky Har HaBayit tj. Temple Mount čili Chrámová hora). Toto je místo, do kterého je vtěsnána hlavní síla židovské a muslimské víry a také překážka k míru mezi židovským a palestinským národem. Dnes je to vydlážděná plocha velikosti několika fotbalových hřišť ozdobená několika zajímavými mameluckými stavbami, uprostřed kterých stojí Skalní chrám.
Osmiboká mešita postavená v letech 687-691 patří ke třem nejposvátnějším islámským místům po Mekkce a Medině. Návštěvníka Jeruzaléma upoutá její zlatem zářící jasně viditelná kupole viditelná ze všech hlavních světových stran. Uvnitř skrývá výběžek svaté skály, na kterém Abrahám chtěl obětovat svého syna Izáka. Pro muslimy je výběžek místem, odkud prý okřídlená kobyla Boráq (Blesk) odnesla Proroka Mohammeda do Sedmého nebe, kde sídlí Alláh. Skalní chrám je nejstarší dochovanou památkou islámské architektury a zároveň nejmladší stavbou na tomto místě, kde původně stával slavný chrám Šalamounův. Arabové, když v 7.století dobyli Jeruzalém, vybrali si právě toto místo, aby na něm ztvrdili své vítězství a chalifa Abd al Malik zde nechal postavit Skalní chrám. Pro islám byl Jeruzalém nejdříve posvátnější než Mekka a Mohammed teprve po svém „ideovém“ rozchodu se židy i křesťany určil za hlavní město islámu Mekku.
Vnější stěny 36 metrů vysoké mešity jsou obloženy mramorem a tyrkysově a modře zbarvenými dlaždicemi, které sem byly přidány až v 16.století za éry osmanských Turků. Kolem celého horního okraje se táhne kaligraficky vyvedený text první súry koránu – Oktagon. Ze všech vstupních portálů je nejkrásnější jižní, který je obrácený k Mekkce. V interiéru jsou dvě řady sloupů podpírajících kupoli. Hned vedle velkého výběžku se nachází nádherný relikviář s posvátným vousem Mohammeda.
Na chrámovém nádvoří stojí i tzv. Řetězový dóm (Dome of the Chain) z 8.století, který se velmi podobá Skalnímu chrámu, ale je daleko menší.
Nedaleko od Skalního chrámu vybudoval chalifa Abdul Walid, Malikův syn, v letech 705-715 největší jeruzalémskou mešitu Al –Aqsa. Její dnešní podoba pochází z r. 1033. Mezilodní arkádové oblouky jsou neseny skvostnými sloupy. Mešita se honosí nádhernou mozaikovou výzdobou a každého návštěvníka upoutá modlitební oltář (mehráb). Oproti Skalnímu chrámu mešita Al-Aqsa je funkční mešitou, která pojme až 5.000 věřících. Dalším významným objektem na Chrámové hoře je Islámské muzeum stojící vedle mešity. Některé exponáty jsou zajímavé a vstupné je již zahrnuto v ceně vstupenky do mešity.


Pozn.
Autor v poslední době 2x navštívil Jeruzalém. Poprvé v r. 1998. Tenkrát vstup na Chrámovou horu byl možný i když přes kontrolní izraelské stanoviště. Podruhé na podzim 2001 však už Chrámová hora s oběma mešitami byla nepřístupná a tato část areálu byla uzavřena. Důvodem byly údajně násilnosti vyvolané návštěvou ministra Ariela Šarona ve Skalním chrámu, neboť jeho návštěva posvátného místa muslimů prý „zranila“ jejich pocity a vedla k násilnostem.
Chlapec u zdi nářků Chlapec u zdi nářkůZeď nářků
se nachází na jihozápadní straně Chrámové hory a je nejposvátnějším místem všeho židovstva. Hebrejsky se nazývá Hakotel ha Maarav, anglicky Western Wall. Je částí západní opěrné zdi Chrámové hory, která byla postavena při jejím rozšiřování za Heroda Velikého. Na tomto místě se Židé kdysi setkávali, aby zde oplakávali zboření svého chrámu
římským císařem Titem. Přímo nad osmnáctimetrovou zdí kdysi stával na plošině Chrámové hory jak první tak i druhý jeruzalémský chrám. Celá západní zeď byla kdysi dlouhá asi 500 metrů. Židé ztratili přístup ke zdi v r. 1948, když Východní Jeruzalém připadl Jordánsku. Proto při šestidenní válce o devatenáct let později izraelští výsadkáři prioritně si probojovali průchod ke zdi a po dobytí Starého města nové úřady nechali buldozerem srovnat se zemí část domů těsně postavených před ní, aby se následně do dnešní podoby mohlo před zdí vytvořit prostranství pro modlitby. Dnes Židům pro modlitební účely slouží asi 170 metrů zdi. Po západu slunce sem zvláště v pátek večer přicházejí skupiny slavnostně oděných mužů, aby se na prostranství před Zdí nářků veselili a zpívali a tím vyjadřovali radost nad příchodem svátku – šabatu. Modlitby u Zdi však probíhají každodenně a muži a ženy se modlí odděleně. Muži musí mít pokrývku hlavy, ženy zase zahalená ramena a nohy. Turisté (muži) při příchodu ke Zdi si mohou zdarma vyzvednout papírovou jarmulku a přistoupit ke Zdi, aby prokázali sympatie k místu. U Zdi pak zjistíte, že ve spárách mezi velkými kamennými bloky je mnoho malých popsaných papírků, na které Židé píší svá přání a prosby, které posílají Bohu. Tím se tomuto místu také říká „Boží poštovní schránka“ a kromě Boha je nikdo jiný nesmí číst. Čas od času je však třeba Zeď očistit a psaníčka ze spár odstranit. Putují pak jednotně na Olivetskou horu, kde se „pohřbí“.
Izrael - Zeď nářků Via Dolorosa Via Dolorosa
Izrael - Jeruzalém Pohled na město Pohled na městoOd Zdi nářků se vydáme do křesťanské čtvrti postupně ulicemi Bab es-Silsila a Suk et-Attarine až přijdeme nejprve ke chrámu Spasitele. Tento poměrně nový kostel je svou bílou věží jednou z dominant Starého města. Byl postaven až v r. 1898, kdy byl vysvěcen za přítomnosti německého císaře Viléma II. Stojí na základech kostela cca z roku 1000, ze kterého se zachovala jen křížová chodba. Z věže se nabízí skvělý pohled na Staré město. Hned vedle stojí nejvýznamnější křesťanský kostel Chrám Božího hrobu (Church of the Holy Sepulchre). Chrám nechal v letech 326-335 z popudu své matky Heleny postavit římský císař Konstantin. Stojí na místech, kde kdysi došlo k ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchstání Ježíše Krista. Chrám byl několikrát zničen, ale vždy byl znovu obnoven, z toho nejdůkladněji křižáky v r. 1149. V r. 313 bylo křesťanství osvobozeno a zrovnoprávněno s ostatními kulty římské říše a císař Konstantin se stal podporovatelem tohoto dříve pronásledovaného náboženství.
Při zničení Jeruzaléma Římany v r. 70 a později při jeho přestavbě císařem Hadriánem v r. 135 zmizela místa, která se vztahovala k ukřižování Krista a jeho pohřbení a bylo třeba je znovu nalézt. Legenda připisuje Heleně, matce císaře Konstantina, nalezení místa Kristova hrobu a Kristova kříže, na kterém byl chrám vystavěn.
Dnes se na správě chrámu podílí celkem šest křesťanských církví – katolická, arménská, řecká pravoslavná, syrská pravoslavná, koptská a etiopská. Poslední z nich má již od 4.století na střeše chrámu malý klášter. Ve společném vlastnictví je zádušní kaple. V jejím středu se nachází poměrně malý, mramorem vykládaný prostor s dvoumetrovou náhrobní deskou, která zakrývá Ježíšův hrob. Vnitřní prostor hrobu je tak malý, že se do něj vstupuje jednotlivě a proto se zde tvoří fronta. U vchodu dohlíží na pořádek vždy příslušník jedné ze šesti církví. Chrám zachvátil v r. 1808 požár a v r. 1927 zemětřesení a v obou případech byl vážně poškozen. Až teprve v r. 1959 se různé křesťanské církve dohodly na jeho důkladné opravě. Tyto církve se vždy hádaly o správu svatosvánku a všechny chrámové prostory, výklenky a kaple si mezi sebou rozdělili s přesností na centimetr. Už ve 12. století sultán Saladin předal
klíče od chrámu do opatrování palestinské rodině a tato tradice se dodržuje dodnes. Má se za to, že toto opatření je moudré, protože předchází sporu o klíče mezi církvemi. Dřevěný portál hlavní křesťanské svatyně tudíž každé ráno otevírá a večer zamyká palestinský muslim.

U Štěpánské brány začíná ulice Via Dolorosa, která s devíti zastaveními prochází Starým městem k Chrámu Božího hrobu. Každý pátek touto křížovou cestou prochází františkánské procesí s křížem, které přitahuje pozornost poutníků a turistů. Procesí vychází od někdejší pevnosti Antonia, kde dnes sídlí Medersa El-Omariya. Procesí připomíná cestu Ježíše s křížem a zde je první z celkem čtrnácti zastávek na jeho cestě. Posvátnost rituálu spíše spočívá na víře než na faktech. Tradice sahá zřejmě do doby byzantinských poutníků, kteří na zelený čtvrtek pořádali procesí z Getsemanské zahrady na Kalvárii a ubírali se zhruba dnešní ulicí Via Dolorosa. Časem se stalo zvyklostí se zastavovat na této cestě. Rituál převzali ve 14. století františkáni, kteří jej rozšířili o zastávky do dnešní podoby.
Na první zastávce byl Ježíš souzen, na druhé byl odsouzen a dostal kříž , na třetí poprvé upadl, na sedmé upadl podruhé a konečně zbytek sloupu na dveřích Koptského kostela označuje místo třetího pádu. Na desáté zastávce byl zbaven oděvu a v kapli Chrámu Božího hrobu se připomíná místo přibití na kříž, na třinácté zastávce bylo jeho tělo sňato z kříže a předáno Marii a poslední zastávka je místem pohřbení v hrobce Chrámu.
Historici nejsou zajedno ve věci přesného značení místa, kde byl Ježíš odsouzen ke smrti.


Pozn.
Většina poutníků věří, že právě v Chrámu Božího hrobu se nachází návrší zvané Golgota, na němž byl Ježíš ukřižován. Podstatně méně poutníků se zastaví v překrásné zahradě nedaleko Damašské brány, kde lze najít druhé místo, které se uchází o totožnost se skutečnou Golgotou. V zahradě najdete prostý hrob, vytesaný ve skále. Před jeho vchodem je rýha pro velký kulatý kámen, kterým se hrob uzavíral. Na dřevěných dveřích hlásá nápis: „Není tu, neboť byl vzkříšen…“ Nedaleká skála svým tvarem připomíná lebku. Právě ona v r. 1882 zaujala generála Gordona, pilného studenta Bible a objevitele této „druhé“ Golgoty. Která z nich je ta pravá? Řádky evangelia vyprávějí: „Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Holý vrch, hebrejsky Golgota, to znamená lebka.“ Toto místo leží za hradbami Starého města… a je tu i skála ve tvaru lebky. Ale co tradice?

Projděme se znovu Židovskou čtvrtí. Je upravená a nově vybudovaná po r. 1967. Narazíme na řadu archeologických vykopávek, kde nejvíc zaujme zrekonstruovaná
ulice Cardo
.
Zde bývala hlavní tepna římského a byzantského Jeruzaléma. Cardo začíná jižně od Davidovy ulice. Brzy narazíme na kopii mozaikové mapy města ze 6. století, ze které je vidět, že Cardo byla poměrně široká sloupová třída s arkádami. Její část byla upravena do někdejší podoby zatímco v další části se v arkádách předvádí luxusní obchody a galerie. Na několika místech lze díky vyhloubeným šachtám nahlédnout do podzemních prostor, kde se nacházejí pozůstatky hradeb z doby prvního a druhého jeruzalémského chrámu. Na jednom místě také zahlédneme (východně od Carda) tzv. Broad Wall (široká stěna), což je pruh odkrytého a rozpadávajícího se zdiva z roku cca 70 před n. l. Pod jedním novým obytným blokem na ulici Shone HaLakhot se nachází tzv. Israelite Tower, což je někdejší brána ve tvaru věže z doby babylonského obléhání a zboření prvního jeruzalémského chrámu (cca 580 před n. l.). Nedaleko na Rachel Ben-Zvi je vystaven model Jeruzaléma z doby prvního chrámu.
Ještě je aktuální se seznámit se starými synagogami na náměstí Hurva (Hurva Square). Na náměstí se nachází jakési sociální středisko v židovské čtvrti. Zde stála Hurva Synagoga, která byla vybudována v r. 1864 jako dar komunity Aškenáziů, ale byla zničena Jordánci v r.1948 při bojích o město. Na místě zůstal jen osamocený cihlový oblouk, který ji připomíná. Hned vedle je Ramban Synagoga z r. 1400, kde židům ve středověku bylo
zakázáno se modlit a proto byla přebudována na dílnu. Teprve v r. 1967, o 380 let později, byla budova znovu upravena za účelem bohoslužeb. Nejimpresivnějším komplexem je
Archeologické muzeum se zajímavými exponáty (fresky, mozaiky atd.) z doby Herodova města, které dokumentují někdejší životní styl.


Pozn.
Čas od času člověka vzrušuje konfrontace legend s realitou, např. důkaz o existenci Ježíše, o prvním a druhém jeruzalémském Chrámu apod. Denní tisk právě přináší zprávu, že Izraelci našli desku s textem z bible a prokázali její pravost. Kamenná tabulka hovoří o opravách chrámu zadaných judským králem Joašem (9.století před n. l.). Text desky s desetiřádkovým nápisem ve fénickém písmu byl zřejmě nalezen na Chrámové hoře a shoduje se s pasážemi z bible. Archeologové tvrdí, že pokud bude nápis autentický, stane se senzací, protože by byl prvním důkazem o existenci chrámu neboť na desce se mluví o opravě prvního chrámu. Zeď nářků pochází z druhého chrámu, zbořeného Římany v r. 70.

Živější a více zalidněná je Muslimská čtvrť, do které je nejlepší přístup z Damašské brány. Na levé straně se ocitneme na ulici Al-Wad, kde je řada krámků se suvenýry zvláště z mosazi a mezi nimi jsou stánky s felafelem, sladkostmi, ovocem a zeleninou. Specialitou jsou keramické výrobky. Zajímavým monumentem je
Kostel sv.Anny
(St Anne´s Church), který je v románském stylu a je pokládán za nejjemnější příklad křižácké architektury ve městě. Je v oblibě u poutníků, kteří věří, že jeho krypta byla kdysi domovem rodičů Panny Marie. Kostel byl postaven v r. 1140 a když jej dobyly armády Saladina, byl přeměněn na muslimskou teologickou školu. V r. 1856 otomanští Turci jej darovali Francii z vděčnosti za podporu v Krymské válce proti Rusku která jej nechala opravit.
Mezi druhou a třetí zastávkou na Via Dolorosa se klene nad ulicí oblouk, kterému se říká Ecce homo (Ecce Homo Arch). Nejedná se o původní oblouk z římské doby, jehož fragment je uložen v přilehlém klášteře (Convent of the Sisters of Zion). Traduje se (bez ověření), že na místě oblouku chytil Pilát Ježíše a zvolal „Ecce homo“ (toto je ten muž).
V muslimské čtvrti v řadě míst lze narazit na zajímavé stavby charakteristické pro dobu Mameluků (1250-1517), kteří vyhnali křižáky z Palestiny a Syrie. Jako vhodný příklad poslouží budova paláce Lady Tunshuq z r. 1388, který se nachází ulici Aqabat at Takiya.

V Křesťanské čtvrti kromě hlavního magnetu Chrámu Božího hrobu se nachází řada dalších kostelů a církevních staveb, které patří různým křesťanským církvím a sektám. Je plná bazarů se suvenýry a církevními předměty, zvláště v centru Starého města na Davidově ulici.
Ze zajímavých kostelů stojí za pozornost Christ Church (kostel Krista), který jako první protestantský kostel v Palestině byl vybudován a zasvěcen v r. 1849. Nachází se naproti citately u Jaffské brány. Angličané jej dali postavit za účelem šíření křesťanství mezi Židy a se záměrem aby jeho protestantský sloh se podobal i synagoze.
Kostel sv. Alexandra kousek východně od Chrámu Božího těla je atraktivní pro turisty tím, že obsahuje několikrát upravovaný vítězný oblouk, který kdysi byl součástí Hadriánova fora v r.135. Skrze oblouk lze spatřit kousek odkrytého dláždění ze vstupu do paláce Afrodity.
Etiopský klášter je vlastně součástí střechy Chrámu Božího těla a dostaneme se k němu přes 9. zastávku křížové cesty na střechu Chrámu. Kromě luteránského kostela Spasitele (Lutheran Church of the Redeemer), který dominuje Starému městu svojí bílou věží (viz nahoře, postaven 1898) by ještě pozornosti neměl uniknout kostel
Jana Křtitele
(Church of St John the Baptist), který může být lehce přehlédnut, protože je poněkud utopen mezi vyvýšenými uličkami, ale vchod je jasně označen. Po vstupu se dostaneme na nádvoří novějšího kláštera řecké ortodoxní církve, kde nám mnich otevře dveře do kostela. Byl postaven v 5. století a musel být zrestaurován, protože Peršané jej poničili v r. 614.

Arménská čtvrť budí asi nejmenší zájem turistů. Arméni byli prvním národem, který jako první přijal křesťanství kolem r. 300 a uchytili se v Jeruzalémě v následujícím století. Arménské království však přestalo existovat koncem 4. století a Jeruzalém se stal duchovním hlavním městem arménského národa. Arméni byli vždy pronásledováni Turky a největší genocidu zažili v r. 1915, kdy jich Turci vyvraždili asi 1,5 milionu. Jeruzalém v té době znovu posloužil jako vhodný útulek. Arménská komunita dnes však už není nijak velká a žije spíše uzavřeně. Hlavním církevním objektem ve čtvrti je katedrála sv. Jakuba (StJames´Cathedral).
Bohoslužby v tomto kostele jsou působivější než např. v katolickém kostele, protože rituál působí více emocionálně a opravdově. Proto jej dost navštěvují turisté, pro které je atraktivní i interiér . Kostel kromě bohoslužeb nebývá přístupný. Teď je čas opustit Staré město.

Trh TrhSkalní chrám Skalní chrám
Olivová hora Olivová horaGetsemanské zahrady Getsemanské zahradyHora Zion (Mount Zion) - na pahorek vstoupíme Zionskou bránou. Nachází se zde hrobka krále Davida (King David´s Tomb), která před r. 1967 byla jedním z hlavních poutních míst. Nejistá je však autentičnost hrobky. Část komplexu nad hrobkou zahrnuje tzv. Coenaculum (latinsky večeře), které se předpokládá jako místo poslední večeře Ježíše s apoštoly. Na křesťanském hřbitově na pahorku se také nachází hrob Oskara Schindlera.

Město Davidovo (City of David) - jedná se o nejstarší část Jeruzaléma, jejíž historie sahá až do 20.století před naším letopočtem. Leží na východ od hory Zion a vykopávky zde začaly už v r. 1850. Toto území kdysi dobyl král David. Je součástí Kidronského údolí a vstupuje se sem Hnojnou bránou.

Olivová hora – je druhé nejvýznamnější místo spjaté s Kristovým životem. Dominuje jí největší a nejstarší židovský hřbitov a jsou zde postaveny další chrámy na místech těch původních zničených Araby a zmizelých pod přestavbami dalších staletí. Nejdříve se zde návštěvník pokochá panoramatickými pohledy na Staré město a především na Skalní chrám, které jsou tak typické pro Jeruzalém.
Procházku můžeme začít v Getsemanské zahradě, jejíž sukovité olivovníky snad mají skutečně biblický věk. Pak by zažily dobu, kdy se tu Kristus modlil před svým uvězněním a Jidášovou zradou. V zahradě stojí pozoruhodný Chrám národů (Church of all Nations), který byl vybudován v r. 1924 podle plánů italského architekta Antonia Bartuzziho. V podlaze jsou patrné zbytky původního byzantského kostela ze 4. století. Na stavbě vyniká v horním průčelí zlatistá mozaika, která představuje Ježíše, který na sebe bere utrpení světa a funguje jako spojnice mezi Bohem a lidstvem. Kousek vedle se nachází hrobka Panny Marie, která pochází z 12. století, když původní památník z 5. století byl zničen.
Jsou zde další stavby jako Chrám Nanebevstoupení (Church of Ascension) s věží 45 m vysokou poskytující skvělý výhled na Staré město a s interiérem vyzdobeným mozaikou, malbami a dekorativním zdivem, na samém vrcholu pak je ruská kaple Nanebevstoupení. Je postavená na místě, které ruská pravoslavná církev považuje za místo, kde se Ježíš vznesl k nebesům, dále je tu mešita Nanebevstoupení (Mosque of the Ascension), která je v muslimské správě údajně už od r. 1198. Islám uznává Ježíše jako jednoho z proroků. Kamenná podlaha údajně nese stopy Ježíšových nohou. Nad jeskyní, kam se Ježíš uchyloval se svými učedníky, je postaven kostel Eleona. Křižáci zde v r. 1106 nechali postavit oratorium. Nejpřitažlivější část je ta, kde návštěvník prochází mezi mozaikovými deskovými panely, kterých je více jak šedesát a na každém je modtlitba Otčenáš v jiné řeči včetně češtiny.
Poněkud překvapivě ale atraktivně působí na okraji Getsemanské zahrady ruský kostel Marie Magdaleny se svými zlatými cibulovými věžičkami, který se stal významným bodem v panoramatu tohoto místa. Dal jej postavit Alexandr III. a kostel nyní funguje jako klášter.

Olivová hora Olivová hora
Nové město
Hrobka HrobkaKdyž z letiště Ben Gurion v Tel Avivu přijedeme autobusem do Jeruzaléma, vystoupíme na hlavním autobusovém nádraží, odkud se do města můžeme nejlépe vydat Jaffskou třídou. Za chvilku se dostaneme do tzv. Nového města, které je komerčním a administrativním centrem města v trianglu Jaffské třídy, ulice krále Jiřího V. (King George ) a pěší ulice Ben Yehuda. Zde se nachází většina hotelů střední kategorie, restaurací, barů a jídelen. Brzy mineme relativně laciné
tržiště Mahane Yehuda
. Jaffská třída nás přivede do blízkosti Starého města. Před tím ještě zabočíme na náměstí Safra Square, kde dnes stojí nová radnice a hlavní informační centrum, kde získáme všechny potřebné informace.
Kousek od Jaffské třídy se nachází ortodoxní židovská čtvrť Mea She´arim. Byla postavena v r. 1870 a její vzhled se dodnes nezměnil. Úzké ulice, průchody, nižší domy často s původní
omítkou, synagogy, židovské školy, obchůdky s judaistickými předměty a knihami – to vše je veliký skanzen, jehož obyvatelé mluví jidiš a modlí se hebrejsky. Muži nosí dlouhé černé kabáty, klobouky a neodmyslitelné vousy a pejzy. Zde není biograf nebo nějaké zábavné zařízení. O šabatu je celá čtvrť ztichlá a potemnělá, protože obyvatelé nepoužívají elektrický proud. Nejezdí se autem, protože elektrická jiskra způsobující zážeh motoru, je vlastně oheň, a ten se v sobotu nesmí zapalovat a na ulicích stojí zábrany proti vjezdu „bezbožníků“. Nestojí zde příliš o cizince. O tom svědčí cedule, které upozorňují na to, aby nebyl rušen sobotní klid, aby se nekouřilo, nefotografovalo a aby se respektovala jistá pravidla oblékání (žádné šortky a odhalená ramena). Líbání zde nepřichází v úvahu, ani se netolerují do sebe zavěšené dvojice.Tito lidé se nazývají Haredim, jsou mírumilovní, ale nerespektují stát a jeho zákony, odmítají vojenskou službu, neplatí daně. Jsou to dobrovolní zajatci Tory, ale stát je respektuje, protože představují nositele tradic po svém způsobu a většině stát vyplácí sociální podporu. Jsou přece Židy.

Moderní (Západní) Jeruzalém
I když historie silně dominuje v našem vědomí při návštěvě města, i nový Jeruzalém má co nabídnout návštěvníkovi. Nové monumenty nám znovu a lépe umožní pochopit starou a nedávnou historii svatého města a zamyslet se nad jeho budoucností.
Stěžejní význam má návštěva Izraelského muzea, jehož areál byl otevřen v r. 1965. Nejdůležitějším objektem v něm je Svatyně knihy (Shrine of the Book), kde jsou vystaveny rukopisné svitky nalezené pastýřem v r. 1947 u Mrtvého moře poblíž Kumránu, které patří vůbec k nejcennějším dokumentům židovské náboženské historie. Svitků je celkem 800, byly nalezeny v hliněných nádobách v jeskyni, byly sepsány na kůži a pergamenu a pocházejí z let 35 – 132. Největší důležitost je připisována svitku Velkého Izajáše, který je největší a nejlépe zachovalý. Výrazná je architektura budovy. Střecha je pokryta zářivě bílými kachlíky a má tvar víka nádob, v nichž byly svitky uloženy. Podzemní tmavý vchod vyvolává dojem, že vstupujeme přímo do kumránské jeskyně. Další budovy slouží jako archeologické a etnografické muzeum.
V blízkosti muzea se nachází izraelský parlament Knesset, naproti kterému u zastávky autobusu stojí v malém parčíku velký bronzový sedmiramenný svícen menorah, dar anglického parlamentu státu Izrael. Téměř 30 reliéfů na jejích sedmi ramenech zobrazuje výjevy především ze starozákonních dějin. V jeruzalémském Chrámu Menorah stál před Archou úmluvy a hořel dnem i nocí jasným plamenem díky olivovému oleji, nalévanému do jejích kalíšků. Sedmiramenný svícen svým tvarem připomíná rostlinu moria, která údajně rostla ve starověkém Kanaánu. Menorah se dostal i do státního znaku Izraele, kde jej obklopují olivové ratolesti jako symbol míru.

Herzlova hora
se nachází v západní části města. Zde se v listopadu 1995 shromáždili představitelé 86 národů, aby vzdali poslední hold zavražděnému ministerskému předsedovi Yitzhakovi Rabinovi, který se odvážně vydal na cestu očekávaného ale stále nenaplněného
míru s Palestinci a paradoxně byl zavražděn ortodoxním židem. Zde je pochován zakladatel sionismu Theodor Herzl a další významní političtí vůdci jako Golda Meirová, Levi Eshkol a Menachem Begin.
Ještě kousek na západ se dostaneme k památníku obětí holocaustu Yad Vashem. Připomíná nejtemnější období židovské historie – 2. světovou válku a 6 milionů zmařených životů. Dokumentuje nevýslovné utrpení lidí v koncetračních táborech, promyšlený systém vyhlazování Židů německými nacisty, ale také solidaritu a hrdinský postoj některých jedinců i celých komunit, kteří se postavili na odpor nacistické zvůli. Yad Vashem znamená „památník a jméno“. Toto spojení je vyjmuto z knihy Izajáš, kde Bůh ústy proroka slibuje svému lidu:
„Dám jim ve svém domě a uvnitř svých hradeb památník a jméno, něco lepšího než syny a dcery. Dám jim jméno věčné, jež nebude vymýceno“. Pamětní síň, na jejíž podlaze jsou uvedena jména největších koncentračních táborů včetně Terezína je ponořena do tklivého pološera prosvětlovaného věčným světlem. Uvnitř Památníku dětí nás pojme zdánlivě nekonečný hvězdný prostor, kde každé světýlko představuje jeden násilně přetržený dětský život. Cyklus uzavírá část Znovuzrození. Jedinec, který přežil a dospěl do Země zaslíbené, má
zde podobu lva, ronícího slzy, neboť nemůže zapomenout. Jeho slzy zalévají kaktus sabru – znázornění nové generace rodící se po holocaustu. Zvláštní archív jmen najdeme pod širým nebem – Alej spravedlivých. Tvoří ji řady eukalyptů, vysázených na počest těch, kteří riskovali životy své i svých blízkých, když zachraňovali Židy během války. Pod stromem č.14 najdeme jméno Oskara Schindlera.


Průvodci a mapy


Izrael...
Izrael - DVD
99 Kč
Izrael...
Izrael - průvodce
199 Kč

© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


AZ elektro





Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz