Dovolená Indie


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky






  Indie - navigace  
zájezdy Indie Hotely a ubytování Indie
Luxusní zájezdy Indie Informace Indie
Last minute Indie Fotogalerie Indie
Víza Indie Recenze hotelů Indie
Mapy a průvodce Indie Diskuze Indie



Indie

 --> Chcete se o zemi něco dozvědět? --> Historie a politika

Kulturněhistorické údaje-->Politickohistorické údaje
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

Cesta k moderní Indii
Komplikovaná, ale fascinující byla cesta Indie k nezávislosti, plná zvratů a v závěru naplněna ohromujícími oběťmi. Řekli ve své době:

„Odpovědnost za vládu nad Indií byla uvalena na bedra britského národa nevyzpytatelným zákonem prozřetelnosti.“
Rudyard Kipling

„Ztráta Indie by byla konečná a fatální.Byla by součástí procesu, který by nás uvrhl do situace mocnosti s okrajovým významem.“
Winston Churchill

„Před mnoha lety jsme si dali dostaveníčko s osudem a teď přichází chvíle, kdy plníme náš slib…Úderem půlnoci, až svět bude spát, Indie se probudí k životu a ke svobodě. Přichází chvíle, která je v dějinách vzácná, kdy vykročíme ze včerejška do nového dne, kdy stará věčnost končí a duše národa, dlouho potlačovaná, bude mít šanci promluvit.“
Jawaharlal Nehru

Indický národní kongres jako strana či hnutí poprvé zasedal v r.1885 a brzy začal projevovat zájem o podíl na správě země. Muslimové brzy nato založili svoji Muslimskou ligu, aby bránili svá práva v rámci budoucího politického uspořádání. Jejich požadavky na samostatný muslimský stát začaly krystalizovat kolem r.1930, protože si uvědomili, že muslimské menšině bude ve velké Indii vždy dominovat hindská většina. Současně s úsilím o nezávislost na V.Británii se více a více rozdmychával konflikt mezi hindy a muslimy. Po druhé světové válce už byla situace neudržitelnou.
Zvláštní a důležitou roli už v období mezi oběma válkami hrál ve vývoji Mohandas Gándhí, kterého začali nazývat Mahatma, tj.velký duch. Jako jedna z vůdčích osobností Kongresu organizoval řadu akcí proti Angličanům a několikrát byl za to uvězněn, aby vždy začínal znovu a posílen ve svém odhodlání. Ve století plném násilí nabídl Gándhí alternativu nenásilí a občanské neposlušnosti. Podle W.Churchilla ten „polonahý fakír“ křižoval bosky nebo ve vagonu 3.třídy svoji velkou zemi, aby se ztotožňoval se zbídačenými masami a pozvedal svůj hlas na obranu nedotknutelných. A pak jednou v Buckinghamském paláci pil čaj společně s anglickým králem, oděn do podomácku spíchnutého bavlněného rouna ovázaného kolem svého útlého těla, tento oděv byl jeho uniformou. Praktikoval život spartánské jednoduchosti a rozkládal impérium, nad kterým slunce nezapadalo. Symbolem jeho výzvy imperialistickému světu bylo primitivní dřevěné vřeteno, které jej provázelo při meditacích. Putoval od vesnice k vesnici, aby hlásal toleranci a aby usmiřoval hindy a muslimy, časem jako poslední a jediná vlivná osobnost, která do konce vzdorovala rozdělení velké Indie. V jeho úsilí jej opustil nakonec i Jawaharlal Nehru, který v rozhodujícím okamžiku připustil společně s lordem Mountbattenem (posledním anglickým vícekrálem), že zůstávají jen dvě alternativy: rozdělení, nebo občanská válka.

Cesta k rozdělení britské Indie byla nevyhnutelná a nesmírně krvavá. Ústa představitele muslimů a otce nového Pakistánu, Mohammeda Ali Jinnaha mluvila jasnou řečí: Indii buď rozdělíme, nebo ji zničíme. Realitu rozdělení si nakonec uvědomil i Londýn. Tímto úkolem pověřil posledního britského vícekrále lorda Mountbattena. Ten po složitých
jednáních rozhodl o vyhlášení nezávislosti jak Indie (14.8.1947), tak Pakistánu. Hlavní dvě skupiny muslimského obyvatelstva však bohužel žily na protilehlých stranách, a tak nový stát Pakistán sestával ze dvou oddělených částí. Jeho nestabilita byla zřejmá ihned na počátku, (uvažovalo se i o třetím státě ve východním Bengálsku), ale trvalo celých 25 let, než za dramatických okolností vznikl na místě Východního Pakistánu muslimský Bangladéš.
Nejhorší důsledky na rozdělení dopadly na Pandžáb, kde vedle sebe žily početné skupiny hindů, muslimů a sikhů. Celé vlaky muslimů prchajících na západ byly vyvražďovány hindy a sikhy a stejnou měrou opláceli muslimové svým někdejším spoluobčanům při cestě na východ. Celkem bylo přemístěno asi 10 milionů lidí a půl milionů pozabíjeno. Dalším a dodnes trvalým jablkem sváru se stal Kašmír s převážně muslimským obyvatelstvem. Nerozhodný hindský maharádža ve Srinagaru se nakonec rozhodl pro Indii a přivodil první indicko-pakistánskou válku. Konflikt musela řešit OSN, s jejíž pomocí došlo k zastavení konfliktu a oddělení obou stran. Dodnes Kašmír zůstává rozdělen na dvě části bývalou demarkační linií (linie skutečné kontroly) a ani Indie, ani Pakistan ji neuznávají za oficiální hranici. Ještě jednu tragedii Indie zažila v souvislosti s příchodem nezávislosti: 30.ledna 1948 byl hindskými fanatiky zavražděn M.Gándhí.
Napjaté vztahy vždy existovaly také mezi muslimy a sikhy.Už kdysi rozpad Moghulského imperia znamenal šanci pro sikhy na vlastní stát v Pandžábu. V červenci 1947 ze 6 milionů sikhů žilo 5 milionů v Pandžábu, tvořili 13% obyvatelstva, ale vlastnili 40% země a produkovali dvě třetiny obilí. Indická armáda měla ve svých řadách třetinu sikhů a polovina vyznamenaných vojáků ve světových válkách byli sikhové. Tragedií Pandžábu bylo to,že muslimové a sikhové mohli žít spolu pod britskou nadvládou, ale po nezávislosti už vedle sebe žít nemohli. Utrpení sikhů z doby nadvlády muslimských Mughalů kolovalo v žilách sikhů a každé příkoří bylo doslova zaznamenáváno ve zdech svatého chrámu v Amritsaru. V dubnu 1947, když vícekrál Mounbatten a indičtí představitelé téměř dosáhli dohody o rozdělení velké Indie, sikhové vyhlásili nesmiřitelný boj muslimům. Sikhismus se přece zrodil po střetnutí monoteistického islámu a polyteistického hinduismu v Pandžábu. Jeho zakladatelem byl hinduista guru, který se snažil obě víry usmířit tvrzením: „Není hinduisty a není muslima. Existuje jen jediný bůh – bůh nejvyšší pravdy. “ Sikhismus pod nadvládou Moghulů byl vystaven neustálé perzekuci, a tak poslední po zakladateli desátý guru v řadě změnil původně „idealistické“ myšlení na militantní víru a založil bojující bratrstvo (khalsu), což znamená čistý, a při křtu každý nový sikh dostal jméno končící na „Singh“, to je lev. Za účelem rozlišitelnosti od ostatních sikhové by měli sledovat zákon pěti „k“, tj.nechat si růst vlasy a vousy (kesh), měli by založit železný hřeben do nestříhaných vlasů (kangha), nosit šortky (kuchcha) a pohybovat se hbitě jako válečníci, nosit ocelový náramek (kara) a vždy mít u sebe meč (kirpan).
Vznikem nezávislé Indie bylo nutno také řešit osud bývalých maharádžů a malých a velkých princů, kteří vedle Angličanů duálně ovládali třetinu země. Po 2 století byli pilířem jistoty britské nadvlády nad Indií. Jejich prostřednictvím Britové aplikovali heslo „rozděl a panuj“. Jejich svět byl světem mramorových paláců, naparfémovaných harémů, tygrů a slonů, nádherných šperků a spousty zlata. V r.1947 jich bylo celkem 565 a řídili osudy 100 milionů Indů. Zabývali se hlavně sportem, lovem a sexem. Průměrná čísla uvádějí, že typičtí mahárádžové měli: 11 titulů, 6 manželek,12 dětí, 9 slonů, 3 soukromé železniční vagony, 3 rolls-roycy a zabili 23 tygrů. Pro Gándhího, Nehrua i Kongres byla odpověď co s nimi jasná. Ukončit jejich panství a včlenit jejich státečky do nezávislé Indie.
Prvním indickým ministerským předsedou se stal Jawaharlal Nehru, který sledoval politiku neúčasti v blocích, rozhodl o členství Indie v britském Commonwealthu a současně Indii přiblížil někdejšímu SSSR, očividně z pragmatických důvodů a jako protiváhu
problematickým vztahům s Čínou a Pakistánem. S mírnou nadsázkou lze říci, že ve své zemi sledoval realizaci usmíření západní demokracie a Marxova ekonomického socialismu.
26.ledna 1950 vstoupila v platnost nová ústava a vznikla Indická republika.
Má se za to, že v nezávislé Indii byli doposud významní 3 ministerští předsedové, dosáhli i mezinárodního ohlasu: Jawaharlal Nehru, jeho dcera Indíra Gándhí a její syn Rajiv .O tom, že Indie zůstala komplikovanou zemí z národnostního hlediska, svědčí i násilná smrt posledních dvou. Indíra Gándhí byla zavražděna v r. 1984 sikhskými nacionalisty v souvislosti s nepokoji v Pandžábu (vzpoura sikhů, následné obsazení armádou svatého chrámu sikhů v Amritsaru a pomsta sikhů likvidací I. Gándhíové). Rajiv Gándhí byl zabit při pumovém atentátu v r.1989 při volební kampani ve státě Tamil Nadu tamilskými fanatiky.
Problematika náboženského a konzervativního fundamentalismu, jakož i separatistické tendence, sužovaly v posledních letech Indii a Kongresová strana se nedokázala s těmito problémy dostatečně vyrovnat a její politická podpora se v posledním desetiletí zmenšovala, mimo jiné i díky několika korupčním skandálům a neefektivní ekonomické politice. Politickou situaci začaly ovládat koaliční vlády. V r.1999 byla do vedení Kongresové strany zvolena Sonia Gándhíová, vdova po Rajivu Gándhím. Mnohými byla tipována za novou ministerskou předsedkyni.Tato vize se však doposud nenaplnila, indické politické kruhy ani veřejnost se zřejmě nemohou smířit s jejím italským původem. Novou kapitolu dějin moderní Indie začaly psát jaderné pokusy v r.1998 v poušti Rádžasthánu. Na to však Pakistán odpověděl stejnou mincí a oblast indického subkontinentu se zařadila mezi významná světová ohniska napětí. Především kvůli Kašmíru (Indie ovládá dvě třetiny a Pakistán jednu) jak v Indii, tak Pakistánu má obrana prioritu a právě prostředky na zbrojení tvoří daleko větší podíl na státním rozpočtu než na zdravotnictví a jiných sociálních potřebách.

Maharádžové – paláce některých maharádžů byly monumenty, které velikostí a bohatstvím – ne vždy vkusem – mohly soutěžit s Taj Mahalem.
Když Maharádža z Kapurthaly, navštívil v Paříži Versailles, se rozhodl se, že se v rámci reinkarnace stane druhým Ludvíkem XIV. A tak dal ve svém státečku vybudovat imitaci jeho paláce. Nechal dovézt do Indie francouzské architekty a umělce, aby na úpatí Himalájí vystavěli druhé Versailles. Po vyzdobení paláce sevrejskými vázami, gobelíny a cennostmi dovezenými z Francie, vyhlásil francoužštinu za úřední jazyk na svém „dvoře“ a donutil své služebnictvo, sikhy v turbanech, aby se převlékli do dobových obleků francouzských lokajů.
Trůn maharádži z Majsúru byl vyroben z masivního zlata o váze 1 tuny a cesta k němu vedla po 9 zlatých schodech, které měly představovat 9 schodů boha Višny při jeho vzestupu při hledání pravdy.
Výstřední záliby maharádžů pokračovaly i ve věku elektřiny a automobilismu.
Vášní maharádži z Gwalioru byly od mládí elektrické vláčky. Ve svém sídle dal nainstalovat 100m kolejniček kolem obrovského stolu ve středu haly, kde pořádal bankety pro své hosty. Nechal vybudovat speciální tunely ve zdech, které vedly do kuchyně a hostům přivážely jídlo ke stolu. Když hosty posadil kolem stolu, maharádža si sám sedl do čela stolu k panelu, kterým ovládal vláčky tak, že každému hostu přivezly jídlo dle přání až pod nos.Vláčky také prázdné talíře odvážely nebo vracely zbytky. Uprostřed jednoho banketu došlo k elektrickému zkratu na panelu maharádži a vláčky se takříkajíc zbláznily a jezdily nekontrolovatelně sem a tam. Tato událost je zaznamenána jako bezprecedentní v análech o železnici.
Politický systém
Indie je dle ústavy parlamentní demokracií a také se o ní říká, že je největší demokracií světa, alespoň podle počtu obyvatel. Skládá se z 25 států a 7 přímo spravovaných teritorií. ( viz 1212). Ústava ze 26.ledna 1950 upravuje vztah mezi centrální vládou v Delhi a jednotlivými státy. V případě problému může centrální vláda zasáhnout a zavést v příslušném státě tkv.prezidentský režim, což už se několikrát stalo.
Parlament je dvoukomorový (Lok Sabha – dolní sněmovna a Raiya Sabha – sněmovna států, neboli horní sněmovna). Dolní sněmovna má 544 členů a volby se konají jednou za 5 let. Z toho je 125 míst rezervováno pro tkv. „dodatkové kasty a kmeny“. Horní sněmovna má 245 členů volených na 6 let, přičemž třetina se volí každé 2 roky. Prezidentská moc je víceméně ceremoniální, prezident však může rozpustit dolní sněmovnu, horní nikoli. Prezident vykonává svůj úřad na základě doporučení od rady ministrů, jejíž členy jmenuje ministerský předseda. Každý stát má svého guvernéra, kterého nominuje prezident a dvoukomorovou legislativu. Znovu se uvažuje o tom, aby na venkově byl zaveden systém tzv. panchayat tj., vesnické rady. Na venkově žije cca 74% obyvatel.


Průvodci a mapy


Kalkata...
Kalkata a severovýchodní Indie
159 Kč
Indický...
Indický Himálaj - průvodce
199 Kč
Indie...
Indie - Radžhastán
20 Kč

© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


AZ elektro







Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz