Dovolená Indie


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky








  Indie - navigace  
zájezdy Indie Hotely a ubytování Indie
Luxusní zájezdy Indie Informace Indie
Last minute Indie Fotogalerie Indie
Víza Indie Recenze hotelů Indie
Mapy a průvodce Indie Diskuze Indie



Indie

 --> Chcete se o zemi něco dozvědět? --> Kdo tu žije? - o lidech --> Tanec a hudba

Tanec-->Hudba
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

Raga a Tal
Indická hudba je postavena na dvou pilířích – melodické Raga a rytmické Tal. Raga je indický příspěvek světové hudbě. Raga se pokouší o splynutí a prolnutí lidských emocí a pocitů do okolí. Raga se hraje v předem určené hodiny dne nebo noci. Raga je tvořena kombinací některých nebo všech sapta swara (noty, slabiky). Mezi ně patří Sa Sadjam, Ri Rishab, Ga Gaandhaar, Ma Madhyam, Pa Pancham, Dha Dhaivad, Ni Nishad. Tvoří podstatu indické klasické hudby, jak Hindustani tak Carnatic.
Mezi nejznámější Raga patří: Bahar, Bhairav, Bhairavi, Sundhu Bhairavi, Bhimpalashri, Darbari Kannada, Darbari, Desh, Hamsadvani, Jaijaivanti, Khamaj, Megh Malhar, Pilu, Shyam Kalyani, Simhendra Madhyam, Todi a Yeman.
CO JE TO RAGA?
Raga je jedním z nejdůležitější pojmů, které musí znát studenti indické hudby. Indické slovo „rag“ je odvozeno ze sanskritu „raga“, což znamená „barva, nadšení, vztek, žádost, zaujetí, chtíč...“. Je také spojeno se slovem „ranj“, jež znamená nabarvit. Raga je něco jako akustický způsob importování emocí do mysli posluchače. Je velmi těžké popsat co je to raga, protože k jeho vyjádření neexistuje české slovo – není to tón, melodie, stupnice. Je to kombinace různých charakteristických prvků. Tady jsou některé z těchto charakteristik:
- raga se skládá z not, které se nazývají „swara“
- raga má typickou strukturu, které se v severoindické hudbě nazývá „that“ a v jihoindické hudbě „mela“
- vyskytuje se zde také „jati“, což je počet not, které se používají
- skladby jsou klesající a stoupající
- další charakteristikou jsou různé noty, které mají různou důležitost, některé jsou více a některé méně důležité. Důležité noty se nazývají „vadi“ a „samavadi“
- rag poznáte podle charakteristických pohybů, které se nazývají „pakad“ a „swarup“

Vokální hudba
Hudba Carnatic
Hudba Carnatic je tvořena jednou z nejstarších forem hudby na světě. Je plná emocí a improvizací a obsahuje také naučné prvky. K jejímu rozvoji přispěl zejména umělec Purandara Dasa, kterému se přezdívá Otec hudby Carnatic.
Hlavním prvkem tohoto stylu hudby je náboženský obsah. Texty tradičních kompozicí jsou postaveny proti náboženskému nebo filozofickému podtextu. Tři nejslavnější skladatelé Tyagaraja, Muthuswami Dikshatar a Shyama Shastri složili tisíce písní, které jsou velmi oblíbené. Styl Carnatic je tvořen 62 základními kořeny „Melakarta Ragam“, z nichž každý je složen ze sedmi základních charakteristických not – Sa, Re, Ga, Ma, Pa, Da a Ne. Tato soustava se rozděluje do dvou souborů tvořených 31 ragami.
Sapta Tala je základem pro rytmus hudby Carnatic. Tala je tvořena sedmi základními kameny – Dhruva, Matya, Rupaka, Jhampa, Triputa, Ata a Eka. Z těchto základních částí můžete vytvořit všech základních 150 Carnatic talamů. Klasické typické vokální představení začínají s „varnam“ (kompozice ze tří částí – pallavi, anupallavi a chittaswaram). Poté následují dvě nebo tři krátké písně – „kriti“. Pak následuje alaap/ragam (gradující interpretace raga, která klade důraz na Vadi, Samvadi a další důležité charakteristiky raga, ve velmi pomalém tempu je známa jako alaap).Zpěváci zpívají bez použití slov a soustředí se pouze na charakteristické části raga a zároveň hodně impovizují. Ačkoliv zpěváci představují kompozice, většina představení je velkou improvizací. Zpěvák může ukončit koncert nějakou klasikou jako je ragamalika, bhajan nebo thirupugazh.

Hudba Hindustani
Nejstarším stylem hudby Hindustani je Dhrupad. Dhrupad předchází například formám Khayal, Dadra nebo Thumri o stovky století. Při tomto představení je zpěvák doprovázen „tanpura“ a „pakhawaj“. Představení začíná s dlouhou soustavou „alaap“ a odlišné od Khayal. Zaměřuje se spíše na texty než na technickou stránku.
Nejpopulárnější formou klasického vokálního tance je dnes Khayal. Zpěvák začíná s krátkými alaap, ve které se rozvíjí charakteristické raga. Zpěvák nezpívá žádná slova, ale koncentruje se na noty raga a také impovizuje. Každá fráze a výraz může být po zpěvákovy opakována doprovodnými nástroji. Když je raga vhodně uvedená, může začít první kompozice, bandish (Bada Khayal). Začíná se bubnovat na tabla ve velmi pomalém rytmu, jeden cyklus talu může trvat minutu i déle. Ačkoliv zpěvák postupuje podle určitých předpisů, většina představení je improvizace.
Thumri je lehčí klasický vokální styl, který vznikl v polovině 19. století ze stylu zvaného Lachari. Thumri se rozvíjel tak silně, že ho dnes můžete rozdělit do několika pod žánrů. Dadra, Hori, Chaiti, kajri nebo Jhoola jsou některé z nejdůležitějších forem. Další klasické formy hudby se většinou prezentují ve středním (madhya kaal) nebo rychlém (teevra gati) tempu a neosahují zdlouhavé alaap. Důraz je kladen na přednes textu, více než na podstatu raga.
Ghazal jsou vlastně básně, které se zpívají. Výřečný „shayari“ (básník), příjemná „mausiqui“ (hudba) a křehké „jazbat“ (emoce), to vše se kombinuje v Ghazal. Hudba je většinou pomalá a básně se opakují dvakrát nebo třikrát. První dvojverší ghazalu je „matla“ a poslední dvojverší se nazývá „mistra“ a „antara“.
Qawwali je odměřený a rychlý styl zpěvu, který vznikl v 13. století. Během této doby byl v Indii velmi populární Sufismus a Qawwali byl odvozen od rčení těchto bohů. Následovníci Khwaja MOinuddin Chishti Garib Nawaze, slavného svatého z Ajmeru, přijali a svatou hudbu HIndustani aby zpopularizovali „qual“ (rčení svatých) a vytvořili tak styl zvaný Qawwali. I přes to, že vznikl z mystické hudby později do něho pronikly i romantické prvky.

Lidová hudba
Lidová indická hudba je nejpozoruhodnějším způsobem jak pozorovat emoce mas. Rezonuje chvějivou rozmanitostí země a tradicemi obyčejných lidí. Písně jsou zpívány při každé životní situaci – na festivalech, na oslavu příchodu nové sezóny, na svatbách, narozeninách nebo při každodenních slavnostech. Ačkoliv lidová hudba vzniká v malých a neznámých oblastech, vždy dokáže proniknout do srdcí lidí celé Indie.
Hudební nástroje
Dholak DholakSarood SaroodIndická klasická hudba potřebuje čtyři základní typy hudebních nástrojů – Tantru – strunné, Susir – dechové, Avanada – bicí a Ghana – gongy, zvony a cimbály. Mezi nejpopulárnější nástroje patří:
Dholak – je buben používaný k doprovodu jednodušších klasických forem hudby jako je bhajans, ghazals, qawwalis a také k většině lidovým písním. Ve škole hudby Carnatic se dholak doprovázející nadaswaram nazývá „dhol“.
Ektara – jednoduchý strunný nástroj, který má pouze jednu strunu na kterou se brnká prsty. Používá se k rytmickému doprovodu zpěvu tuláků a žebráků. Nástroj se vyrábí z jednoho kusu bambusu.
Flétna – dechový nástroj, který se používá v Indii již od starověkých dob. Flétna je spojena i s bohem Krišnou, který bývá vyobrazen s flétnou a ta se také velmi často používá v buddhistické hudbě. Na starých freskách, je flétna vyobrazena i jako doprovodný nástroj. V Indii se vyrábí z válečkovité bambusové trubice. Flétna má šest děr po kterých se pohybují prsty a jednu velkou sloužící k proudění vzduchu.
Jaltarang – knižně „vodní vlny“. Nástroj se skládá z osmnácti porcelánových nádob různých velikostí, z nichž každá vydává jiný tón. Nádoby jsou uspořádány v půlkruhu před hudebníkem a jsou uspořádány od největšího po nejmenší. Největší nádoba vyluzuje hluboké tóny, kdežto nejmenší tóny vysoké. Nádoby jsou naplněny vodou. To pomáhá kontrolovat intenzitu zvuku.
Mridangam – používá se většinou v jižní Indii a patří mezi jedny z nejrozvinutějších a nejstarších bicích nástrojů. Je to válečkovitý dutý dřevěný kmen, který má oba konce překryté kůží. Z různých částí nástroje mohou vycházet různé tóny.
Nadaswaram – traduje se, že tento nástroj se vyvinul od nástroje sloužícího ke „krocení hadů“ – Pungi. Skládá se z dřevěného náhubku do kterého proudí vzduch. Vzduch se uvolňuje z dolního trychtýřovitého konce do dvou bambusových nebo kovových trubiček, které vyluzují zvuk. Nástroj je nedílnou součástí chrámové hudby a nejvíce se používal v 15. a 16. století. I dnes tvoří důležitou součást hudby Carnatic. Je to jihoindická verze nástroje shehnai, který je však menší.
Pakhwaj – pochází ze severní Indie a je velmi podobný Mridangamu. Jsou zde však malé rozdíly v konstrukci nástroje a ve způsobu hraní. Na Pakhwaj se hraje s otevřenou levou rukou, kdežto muzikanti z jihu používají levou ruku stejně jako hráči na tabla. Tento nástroj se používá pouze při klasických formách jako je Dhrupad nebo Dhamar.
Santoor – je to potomek Vana Veeda a používá se zejména v kašmírském údolí. Skládá se z lichoběžníkové dřevěné bedny, které je přemostěna čtyřmi mosty a čtyřmi strunami, které jsou natažené nad každým párem mostů. Na nástroj se hraje dvěmi dřevěnými tyčkami, které jsou vyřezávané. Nástroj je velmi podobný cimbálu. V dnešní době se používá v mnoha indických hudebních filmech a také doprovází všechny indické raga.
Sarod – strunný nástroj vyrobený ze dřeva s kulatým koncem, který je pokryt pergamenem. Nástroj má šest kovových strun, které jsou připevněné na kolících na hrdle nástroje. Hraje se na něj trsátkem, které se drží v levé ruce, zatím co pravá ruka slouží k hraní tónů. Sarod je velmi důležitý pro indickou klasickou hudbu Hindustani, vyluzuje hluboké a plné tóny.
Shehnai – původně perský nástroj vyrobený z rákosu. Vzduch proudící šesti dírkami vyluzuje měkké a melodické zvuky. Vyrábí se z černého dřeva, které se směrem ke spodu nástroje rozšiřuje. Používá se především v jednodušší klasické hudbě.
Tabla – tento nástroj je skládá ze dvou bubnů. Oba bubny jsou duté a jsou pokryté kůží, které jsou upevněné koženými pruhy kolem těla bubnu. Podle toho jak jsou tyto pruhy vypnuté zvyšuje nebo snižuje se intenzita zvuku. V rukou mistra dokáží bubny vyluzovat různé zvuky.
Mridang MridangTabla Tabla
Sitar SitarSantoor SantoorSitar – indický drnkací nástroj vynalezený ve 13. století Amirem Khusroem je jedním z nejslavnějších indických nástrojů. Jeho jméno bylo odvozeno od perského slova „she-tar“, které znamená „třístrunný“. Nástroj je vyroben z tykve a týkového dřeva a má šest nebo sedm hlavních strun. První dvě struny jsou hlavní a čtvrtá slouží k vytváření melodie. Pod hlavní řadou strun se nachází dalších 13 strun, které vyluzují dojemné zvuky a jsou známé jako „Tafar“. Sitary se vyskytují v různých velikostech a některé mají extra nádobu z tykve na konci krku nástroje.
Veena – nástroj pocházející z jihu, který je spojován s bohyní Saraswati, bohyní učení a umění. Tělo nástroje je vytvořeno z kusu dutého dřeva, který je spojen s krkem nástroje, který vypadá jako hlava draka. Na krku nástroje je 24 fixních pražců a sedm strun. Vichitra Venna ze severu byla představena dvorním hudebníkem Ustadem Abdulem Azizem Khanem. Má široké hrdlo a šest hlavních strun, které jsou připevněné dřevěnými kolíky.
Housle – housle jsou jediným nástrojem pocházejícím ze západu, který byl kompletně přijat do indického umění.
Edakka – je citlivý bicí nástroj vyrobený ze dřeva o délce čtvrt metru. Kůže bubnu je připevněna bavlněnými nitěmi. Na buben se hraje jednou rukou a druhou rukou se hraje na struny.
Kombu – knižně roh. Jedná se o dechový nástroj ve tvaru C, který je vyrobel z kovu nebo mosazi. Nástroj se používá zejména při náboženských procesích.
Chenda – je dutý válcovitý nástroj vyrobený z měkkého dřeva, které je pokryté hovězí kůží. Je do nedůležitější bicí nástroj používaní v Kathakali a jeden z nejdůležitějších nástrojů používaných v chrámech.

veena veena

Průvodci a mapy


Kalkata...
Kalkata a severovýchodní Indie
159 Kč
Indie...
Indie - Radžhastán
20 Kč
Indický...
Indický Himálaj - průvodce
199 Kč

© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


Miele - robotický vysavač

AZ elektro







Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz