Dovolená Argentina


banner

Před cestou
Víza
Očkování a nemoci
Celní předpisy
Co koupit na cestu
Okolní země
Kdy jet
Zajímavé akce
Počasí a podnebí
Turistické lokality
Historické lokality
Přírodní lokality
Sportovní lokality
Pobytová střediska
Na co dát pozor
Nemoci, zvířata
Dopravní předpisy
Společenská etiketa
Jídlo a pití
Osobní bezpečnost
Praktické info
Česká ambasáda
Nemocnice, pojištění
Směnárny a banky
Telefony
Int. kavárny
Místní doprava
Kde jíst a pít
Obchody a tržiště
Elektřina, zásuvky
Spropitné
Policie
Společenská etiketa
Kde se tam můžu ubytovat?
Info o možnostech ubytování
Ceny a ubytování
Hotely
Slovníček výrazů
Zajímavosti
Zeměpis
Oblasti
Geografie
Podnebí
Přírodní podmínky
O lidech
O lidech obecně
Náboženství
Národnosti
Další zajímavosti
Sociální uspořádání
Historie
Historie - Kultura
Historie - Politika
Kuchyně
Všeobecné informace
Co nejíst a nepít
Recepty
Hospodářství
Všeobecné info
Průmysl
Zemědělství
Přírodopis
Podnebí
Zvířata
Rostliny
Přírodní podmínky






  Argentina - navigace  
zájezdy Argentina Hotely a ubytování Argentina
Luxusní zájezdy Argentina Informace Argentina
Last minute Argentina Fotogalerie Argentina
Víza Argentina Recenze hotelů Argentina
Mapy a průvodce Argentina Diskuze Argentina
Okružní plavby Argentina  


Naše tipy zájezdů - Argentina
To nejlepší z Argentiny: od východu na západ, od severu k jihu
Země: Argentina
Strava: Se snídaní
Doprava: pravidelná letecká linka
Cena od: 86990,-
To nejlepší z Argentiny: od východu na západ, od severu k jihu
Země: Argentina
Strava: Se snídaní
Doprava: pravidelná letecká linka
Cena od: 86990,-

Argentina

 --> Chcete se o zemi něco dozvědět? --> Kdo tu žije? - o lidech --> Další zajímavosti

TangoOsobnosti ArgentinyIndiánská kultura-->Osobnosti literaturyČeští přistěhovalci a pražské jezulátko
Vytisknout tuto stránku
Rychlé hledání     v této zemi celý web  

Informace

Kulturní život se v prvním půlstoletí po objevení Ameriky soustředil do karibské oblasti a do Mexika a tak z politického, kulturního i ekonomického hlediska Argentina zůstávala mimo hlavní dění.
V první třetině 19. století bylo Buenos Aires důležitým místem a to v rámci celé jihoamerické kultury. Přístaviště ve městě bylo jakousi pomyslnou branou, kterou sem byl přinesen romantismus z Francie a Anglie. V Buenos Aires vznikl spolek literátů a politiků – „Proscritos“ – Psanci. Vyjadřovali společně tvrdý odpor proti diktatuře Rosase. Ve spolku byli mimo jiné: Esteban Echeverría, Juan María Gutiérrez, Juan Bautista Alberdi, Domingo Faustino Sarmiento, José Mármol, Bartolomé Mitre a Hilario Ascasubi. Byli donuceni odejít do exilu a po pádu Rosase se všichni vrátili kromě Echeverría, který zemřel. Mitre a Sarmiento se stali prezidenty, Alberdi ministrem. Mitre založil roku 1870 deník La Nación, jež vychází do dnes. Gutiérrez, jež byl básník se stal rektorem univerzity v Buenos Aires. V roce 1846 vydal historicky první antologii latinskoamerické lyrické poezie. Téměř všichni členové spolku psali o pampě a o gaučích.
Gaučovská literatura
Po příchodu přistěhovalců se začala rozvíjet ústní lidová slovesnost. Španělé si s sebou přivezli lyrické písně coplas, romances, koledy villancicos. Ty se rozšiřovali dále s již novými prvky. Nejslavnějšími lidovými bardy byli na území Argentiny místní gaučové. Zpívali za doprovodu kytary přejímané a vlastní skladby. Často pořádali pěvecké a básnické soutěže. Někdy však končili i krvavými souboji. Teprve až když gaučové téměř vymřeli, objevila se jejich tvorba v psaném tvaru. Estanislao del Campo publikoval v roce 1886 báseň Faust. Dalším významným vypravěčem gaučovské tvorby byl José Hernandéz.

Luis de Tejedo (1604-1680) barokní básník, který se narodil v Córodbě. Byl potomkem španělských conquistadorů. Po bouřlivém životě se zklidnil a vstoupil do dominikánského řádu. Jeho neznámějším a nejzdařilejším dílem byl „El Peregrino de Babilonie“ (Poutník z Babyónie).
Juan Cruz Varel (1794 – 1839) byl nejvýznamnějším představitelem argentinského klasicismu. Odpůrce monarchie a volnomyšlenkář, který největší a nejdůležitější část své tvorby věnoval vlastenecké poezii, která oslavovala hrdiny bojů za nezávislost. Nejznámější je dílo „El 25 de Mayo de 1838“, které oslavuje život a dílo prezidenta B. Rivadavia. Prezident byl básníkovým dobrým přítelem. Další jeho známé dílo je „A los valientes defensores de la libertad en la llanura de Maipo“ (Hrdinným obráncům svobody na pláni u Maipo, 1818).V roce 1846 vydal historicky první antologii latinskoamerické lyrické poezie.
Nejvýznamnějším představitelem romantismu byl Esteban Echeverría. Po pobytu v Paříži se stal zakladatelem národní literatury v Argentině. Především díky skladbě „La Cautiva“ – Zajatkyně, 1837, která oslavuje pampy a přemýšlí nad osudem podrobených civilizací.
Novela“El matadero“ – Jatka, 1838-1840, je plná reformistických úvah.
José Mármol byl lyrickým pěvcem a u tvoření nedokončených spisů „Cantos del Peregrino“ – zpěvy poutníkovy 1847 se nechal mírně inspirovat u Byrona. Nejslavnějším románem romantismu v Argentině je Amalia právě od Mármola z roku 1855.
Domingo Faustino Sarmiento byl asi nejtalentovanější. Byl filozof, historik, reformátor školství a publicista. V roce 1852 provázel vojsko jako válečný dopisovatel táhnoucí proti diktátoru Rosasovi. Sarmiento byl vždy zastánce romantismu, bojoval proti obhájcům klasicismu mezi nimiž byl Bello. Jeho neslavnější próza je „Facundo, Civilización y barbarie“ – Facundo, Civilizace a barbarství , 1845. Je to formální životopis „caudilla“ Facunda Quirogy. Pojednává o demokracii, svobodě, anarchii o řádu a chaosu. Velký ohlas získal také esej „Conflictos y armonías de las razas de América“ – Konflikty a harmonie ras v Americe , 1883.
Hilario Ascasubi vytvořil encyklopedii o životním stylu gaučů – „Santos Vega“, 1872. Vydával také lidové noviny „El gaucho en campana“ – Gaučo na venkově.
José Hernández (1834 – 1886) svou tvorbou a použitým jazykem připomínal tvorbu lidové slovesnotsti. Přes 700 veršů má slavné dílo Martín Fierro, ze kterého se stala legenda. Hlavní hrdina je gaučo, kterého násilně donutí pracovat u policie. Protože má obavy o bezpečnost své ženy a dětí dezertuje, a zabije v hádce dva muže, a vysvobozuje bílou dívku z indiánského zajetí. Po návratu domu se dozvídá, že jeho žena zemřela. Snaží se vychovat své syny, ale osud jejich cesty opět rozdělí. Martín je hrdina, poctivý, má smysl pro čest a jako pravý gaučo miluje svobodu více než svůj život. Dílo mělo obrovský úspěch a tak musel José Hernández napsat pokračování, které vyšlo roku 1879. Hlavní hrdina Martín Fierro se stal kultem.
Eduardo Gutiérrez (1853-1889) psal romány, fejetony. Populární byl jeho romány o gaučích nebo s detektivní zápletkou, které vycházeli na pokračování v novinách. Největší úspěch mělo jeho dílo Juan Moreira 1880, které popisuje příhody gauča.
Eugenio Cambaceres (1843 – 1888) se proslavil románem „Sin rumbo“ – Bez cíle, 1885, ve kterém použil jazyk napodobující mluvu buenosaireské ulice.
Miguel Cané (1851-1905) měl vtipný a svěží styl. Dodnes jsou čtené jeho paměti Juvenilia 1884.
Eduardo Wilde (1844-1913) se proslavil sbírkou povídek Tiempo perdido – Ztracený čas, 1878.
Alfonsina Storniová (1892-1938) byla venkovská učitelka a básnířka. Vytvořila dílo La invuietud del rosal – neklid růžového sadu, 1916. Svůj život ukončil sebevraždou.
Manule Gálvez (1882 – 1962) je autorem historické trilogie Escenas de la guerra del Paraguay – Výjevy z paragujské války, 1928-1929.
Vicente Barbieri (1903-1956) vydal novoromantickou sbírku Anillo de sal – Prsten ze soli, 1946.
Ezewuiel Martínez Estrada (1895 – 1964) navazoval na dílo Sarmienta, byl však mnohem pesimističtější. V díle Radiografía de la pampa – Rentgenový snímek pampy, 1933, popisuje pampu izolovanou, konzervativní, pasivní, plnou letargie. K dalším známým dílům patří Muerte y transfiguración de Martín Fierro – Smrt a převtělení Martína Fierra, 1948.
Ricardo Guiraldes (1886 – 1927) vydal slavný příběh sirotka Fabia – don Segundo Sombra , 1926. Fabio utekl z města za gaučem do pampy. Stal se z něj honák, pro čtrnáctiletého chlapce to bylo romantické, pro dospívajícího chlapce všednost a monotónnost. Fabio zdědil majetek a odešel zpět do města.
Jorge Luis Borges (1899 – 1986) byl snad největším argentinským spisovatelem. Ve věku 10 let publikoval jeho literární práce otec. Se svými rodiči navštívil Evropu a v Ženevě složil maturitu. V Buenos Aires se stal hlavním organizátorem literárního a kulturního života. Roku 1946 podepsal manifest proti vládě Peróna. Projel téměř celý svět. Jeho známé dílo, které ho proslavilo v Evropě je Ficciones. Několikrát byl kandidátem na získání Nobelovy ceny. Protože otevřeně souhlasil s argentinskou vojenskou diktaturou, švédská akademie odmítala nominaci. Mezi jeho díla patří například: Historia universal de la infamia – Obecné dějiny hanebnosti, 1935, El jadín de senderos que se bifurcan – Zahrada, ve které se cesty rozvětvují, 1941, El Aleph 1949.

Leopoldo Marechal (1900-1970) se proslavil románem Adán Buenosayres,1948, ve kterém popisuje dva dny života argentinského básníka Adána Buenosayrese.
Manuel Mujica Láinez(1910 – 1984) vydal Misteriosa Buenos Aires – Tajemné Buenos Aires, 1951 nebo La casa – Dům, 1954.
Haroldo Conti (1925-1976?) zmizel neznámo kam během vojenské diktatury. Ve svých románech popisoval lidi, kteří žijí na okraji společnosti: Todos los veranos – Všechna léta, 1964, La invitación – Pozvání, 1979.
Marta Lynchová (1925-1985) byla autorkou psychologických románů, inspirovaných politickým násilím v 70. letech. Napsala: Un árbol lleno de manzanas – Strom plný jablek, 1973, No te duermas, No me dejes – Nespi, nenechávej mne, 1985.
Victoria Ocampová (1891 – 1979) byla esejistka a překladatelka. Napsala deset svazků Testimonios – Svědectví, 1935-1978.
Enrique Molin (1910) založil v roce 1952 s Pellegrinim časopis pozdního surealismu A partir de cero – Od nuly. Proslavila ho sbírka Amantes antípodas – Milenci protinožci – 1961.
Aldo Pellegrini (1903-1973) publikoval sbírku Para contribuir a la confusión general – Příspěvek ke všeobecnému zmatení, 1965
Adolfo Bioy Casares (1914-1999) už v mládí psal povídky s detektivními a fantastickými náměty. Na počátku 30. let publikoval několik knih spolu s Borgesem. V jeho povídkách se pojí erotika s intelektuálními hříčkami: La invención de Morel – Morelův vynález – 1940, Plan de evasión – Plán úniku, 1945, Diario de la guerra del cerdo – Deník z prasečí války, 1969, La aventrua de un fotógrafo en La Plata – Dobrodružství fotografa na La Platě, 1985.
Ernesto Sábato (1911) studoval přírodní vědy. Žil v Paříži, kde se nechal okouzlit surrealismem. Působil jako prezident komise pro vyšetřování zločinů junty. Jako důsledek vydal sis Nunca más – Nikdy více, 1983. Nejznámějším jeho dílem je El túnel – Tunel, 1948, román o lásce a šílenství. Sobre Héroes y tumbas – o hrdinech a hrobech, 1961 je román s apokalyptickou vizí dnešního světa.
Abel Posse (1936) působil jako argentinský diplomat v Praze. V historických románech se mísí realita s fikcí. Los perros del paraíso – Psi z ráje, 1983, La pasión según eva – Pašije podle Evy, 1995 o Evě Perónové.
Osvaldo Soriano (1943) patří mezi nejznámější současné spisovatele. Jeho romány jsou No habrá más penas ni ovlido - Pomine stesk i zapomnění,1980.

Průvodci a mapy


Buenos...
Buenos Aires
151 Kč
Buenos...
Buenos Aires a severní Argentina
159 Kč

© 2004 Sopka.cz | Kopírování obsahu pouze se souhlasem Sopka.cz

Vyhledávání:


Chcete vědět o všem, co se děje na Sopce, první?
email  
heslo  
zapamatovat heslo

Nová registrace
Zapomněl jsem heslo
Chci změnit nastavení
Chci zrušit účet

Odkazy


AZ elektro





Partnerské weby
CK Marco Polo - exotická dovolená snů | pobytové i poznávací zájezdy | zájezdy na míru | dovolená u moře Kvalitní zahradní nábytek www.africke-expedice.cz www.calabria.cz