Cookovy ostrovy - Zájezdy - Last Minute

Základní údaje
Oficiální název: Cookovy ostrovy
Hlavní město: Avarua
Rozloha: 240 km2
Počet obyvatel: 21008
Hustota zalidnění: 74 lidí na km2
Státní zřízení samosprávné území ve volném svazku s Novým Zélandem
Časové Pásmo: GMT - 10 h
Administrativní dělení: 15 distriktů
Měna: novozélandský dolar (DNZ) =100 centů
Státní vlajka a mapa:
Úřední jazyk: angličtina
Délka pobřeží: 120 km
Průměrný věk ženy: 73
Průmyslová odvětví: cestovní ruch,
Zemědělství: pěstování manioku, batátů, kukuřice a zeleniny, citrusů, kokosových palem, ananosvníku, rybolov,
Nejvyšší hora: Te Manga - 652 m n. m
Nejnižší bod: Pacifický oceán - 0 m n. m
Přírodní nebezpečí: tajfuny
Silnice v km: 320
Přístaviště: Avarua, Avatiu
Náboženská příslušnost: křesťané 0%



Informace

Přírodní podmínky
Cookovy ostrovy jsou tvořeny 15 většími ostrovy a atoly a nespočetným množstvím menších ostrůvků. Země leží v jižním Pacifiku, mezi Společenskými ostrovy na východě a souostrovím Tonga na západě. Souostroví se dělí na dvě skupiny: severní (6 atolů - Manihiki, Nassau, Tongareva, Pukapuka, Rakahanga, Suwarrow) a jižní (atoly i ostrovy spopečného původu - Aitutaki, Atiu, Mangaia, Manuae, Mauke, Mitiaro, Palmerston, Rarotonga, Takutea). Většina obyvatel žije na jižních ostrovech.

Historie
Předpokládá se, že osídlení regionu Oceánie začalo někdy před 40000 lety. Obyvatelstvo jižní Asie osídlilo Austrálii a Melanésii. AUstralští domorodci, stejně jako Papuánci jsou potompy této první vlny osídlenců. Samotné Cookovy Ostrovy však byly trvale osídleny zhruba v roce 1500 př. n. l., nejstarší nalezený artefakt (psí lebka nalezená na ostrově Puka Puka) je stará asi 2300 let.

Prvním Evropanem, který Cookovy ostrovy spatřil (konkrétně ostrov Puka Puka), byl španělský mořeplavec Alvaro de Mendana v roce 1595. Po dalších 150 let neexistují žádné záznamy o dalších výzkumech, až James Cook ostrovy popsal a zmapoval během svých expedic v letech 1773 a 1777. Cook přistál na drobném neobydleném atolu Palmerston, zatímco úplně přehlédl největší atol souostroví - Rarotongu. Tu spatřili až pověstní vzbouřenci z HMS Bounty, když hledali nové útočiště.

Výzkumníky následovali (jak jinak) misionáři, kteří velmi rychle posílili svůj vliv a vytvořili velmi tuhý systém nařízení, která zasahovala do každodenního života ostrovanů. Výsledkem tohoto vměšování církve do státní správy byly takzvané "modré zákony", pečující o morální život domorodého obyvatelstva. Zatímco Rarotonga, která byla administrativním centerm, byla misionáři ovlivněna velmi silně, ostatní ostrovy byly naštěstí téměř ignorovány. Mimo dosah misionářů žili domorodci tradičním způsobem života v kmenové společnosti. Jednotlivé kmeny byly spravovány náčelníky (ariki). Tam, kde se evropané objevili, přicházeli s nimi i nemoce, proti kterým neměli domorodci žádnou imunitu (neštovice, úplavice,...). Za 30 let působení misionářů se domorodá populace zmenšila na dvě třetiny původního počtu a postupně se snižovala až do začátku 20. století.

Ostrovy se dostaly pod britskou správu v roce 1888, kdy byly prohlášeny za britský protektorát. V roce 1901 byly všechny ostrovy anektovány Novým Zélandem. Američané zde za Druhé světové války postavili letiště, celé souostroví však žilo v klidu a pohodě až do roku 1965, kdy ostrovy získaly samosprávu. Ostrované získali novozélandské občanství a právo cestovat bez omezení do Austrálie a na Nový Zéland (a samozřejmě zde i pracovat).