Území Sýrie se rozkládá na strategickém místě, na rozhraní tří kontinentů - Afrika, Evropa a Asie. Přes Sýrii vedla "hedvábná stezka", která vedla z Číny přes Sýrii až do Středomoří.
Sýrie, jakožto země nacházející se v oblasti s dávnou historií a oplývající množstvím kulturních památek, má návštěvníkovi rozhodně co nabídnout. Existuje zde jednak možnost pobytu v některém z větších měst, jako je Damašek, Aleppo, Lattakiyya, či Hamá, a jejich okolí kde je většinou soustředěno poměrně rozsáhlé množství historických staveb, jednak může turista navštívit vzdálenější oblasti, jako je Palmyra – starodávné město v poušti nebo řeku Eufrat či Tigris v severovýchodní části Sýrie. Sýrie nabízí i zajímavou přírodu, a to zejména při pobřežním pásu v severozápadní části země. Kromě toho zde na turistu čekají pro něho nové a neznámé pokrmy a jídla, která je však nutno konzumovat obezřetně s ohledem na poněkud odlišné hygienické zvyklosti této oblasti.

Ač by si někdo mohl myslet, že se jedná o nebezpečnou zemi, pravý opak je pravdou. Lidé jsou zde velmi přívětiví a pohostinní a kapesní krádeže a jiné přečiny se téměř nevyskytují.
Pokud tedy návštěvníkovi nevadí všudypřítomní vojáci a policisté (jedná se o autokratický stát s přebujelým bezpečnostním aparátem), není důvod k obavám. V zemi navíc funguje poměrně spolehlivý dopravní systém, takže není problém činit přesuny z jednoho konce země na druhý, kromě toho zde existuje množství hotelů rozličných úrovní, které uspokojí různě náročné návštěvníky.
Sýrie je tedy zemí, která splňuje všechny předpoklady turisticky atraktivní oblasti a její návštěvu lze jen doporučit.

Kdy je nejlepší do Sýrie jet?
Nejvhodnější dobou k návštěvě Sýrie je jaro (období zhruba od března do května) vzhledem ke skutečnosti, že teploty nejsou v této době vysoké. Dalším vhodným obdobím k návštěvě je podzim (období od září do listopadu). V letním období musí návštěvníci počítat s poměrně vysokými teplotami. Obecně lze říci, že v letním období mají oblasti na pobřeží středozemního moře příjemné klima, zatímco v oblastech na severovýchodě země a v poušti je nutno počítat s nepříjemně vysokými teplotami. Proto je nezbytné mít vždy pokrývku hlavy a dostatečné množství vody. Naopak, v zimním období je pro pobřežní oblast a hory charakteristické nepříjemné počasí s dešti a nízkými teplotami.

Mezopotámie
Mezopotámie se nacházela na území dnešního Iráku a sýrie. Název se používá pro označení úrodné nížiny mezi řekami Eufrat a Tigris. Tato oblast je považována za kolébku dějin, její civilizace vznikla asi před 3500 lety před naším letopočtem a existovala zhruba do roku 1600 před naším letopočtem.
Název Mezopotámie pochází z řečtiny a v překladu to známená tzv. meziřící:j mezos – mezi, potamos – řeka.
Na území Mezopotámie žili dva národy a to asijského původu – sumerové a semitského původu Akkadové. Nejstarším známým městem bylo eridu, které nfěkdo považuje za biblické místo, kde byla „rajská zahrada“. Stál tu nejstarší chrám světa, který byl postaven asi 5000 let před naším letopočtem. V této době existovaly další měststské státy – Ur, Lagash, Nippur a Kish, kterým vládl král – kněz. Někdy kolem roku 2600 před naším letopočtem většinu těchto států zaplavila ničivá povodeň, kterou někdo považuje za „noemovu potopu světa“.
Potom sjednotil panovník Sargon z Akkadska rozdrobené říše Akkadů a Sumerů. Sargon vládl téměř 56 let a pod jeho vedením byla dobyta většina území Mezopotámie. Bohužel jeho říši někdy kolem roku 2000 před naším letopočtem dobyli kmeny Babyloňanů.

Společenské vrsvy v Mezopotámii
Společenské vrstvy tu fungovaly podobně jako v ostatních ranných civilizacích. Nejvyšší vrstvu tvořila šlechta, kněží, vládní úředníci a válečníci. Střední „svobodnou“ vrstvu tvořili obchodníci a majetnější občané. Spodní vrstva se skládala ze sluhů a otroků.
Ženy v této psolečnosti měly vysoce respektované místo ve společnosti.
Velmi důležité bylo v této společnosti náboženství – uctívání zvířat a bohů. Sumerové věřili v posmrtný život, podle nich měl každý ducha, který ho následoval. Kněží využívali své moci, přepovídali budoucnost, věštili apod.
Většina božstev byla krutá. Nejznámfější je vládce bohů a pán vzduchu a větru Enlil. Bohem oblohy byl Ištar.

Sumerové měli svoje vlastní sumerské písmo – klínopis. Někteří vědci ho považují za první psaný jazyk. Psalo se trojúhelníkovou násadkou na hliněnou destičku. Sumerské písmo rozlutil Sir Henry Rawlinson z nálezů na území dnešního Iránu.
Tisíce hliněných destiček se našli ve městě Mari v minulém století. Byli skladovány na dřevěných policích v „knihovnách“. Kdysi dávno dobvatelé knihovny a zlodějové knihovnu zapálily a tak neúmyslně zachovali destičky pro celá tisíciletí, protože destičky se vypálili.

Dokonce existovala sumerská literatura, které vládla náboženská nebo historická témata. Nejznámější je Epos o Gilgamešovi. V literatuře se vypráví o hrdinech a o statečných králech a poanovnících.
Sumorové byli schopni vytvořit systém stok, splachovacích záchodů a odvodňovacích potrubí a tak se zbavovali nežádoucího odpadu.
Archeologické nálezy dokazují, že sumerové vynalezli kolo, měli zanlosti algebry a geometrie, používali systém vah a měřide, zajímali se o atronomii, vytvořili matematický šedesátkový systém apod.

Zajímavosti
Délka syrských hranic s:
Tureckem – 745 km
Irákem – 596 km
Jordánem – 356 km
Palestinou – 74 km
Libanonem – 359 km
Středozemním mořem – 183 km

Nadmořská výška některých měst:
Pohoří Kassyoun – 1 240 m nad mořem
Sweida – 1 100 m nad mořem
Damašek – 850 m nad mořem
Homs – 545 m nad mořem
Aleppo – 419 m nad mořem
Hama – 328 m nad mořem
Raqqa – 243 m nad mořem
Lattakiya – 240 m nad mořem